The Disaster Artist: Úžasný propadák

Vtipné nahliadnutie do tvorby jedného z najkultovejších filmov. Franco si tu konečne strihol výbornú úlohu. Výborne sa na to pozerá, sú tu skvelé emócie a funguje to. V zásade jeden z tých filmov, ktoré zarezonujú ešte dlho po svojom vzniku a slúžia ako akýsi epilóg k pôvodnému filmu. Nečakal som, že to bude až takto dobré. Takže spokojnosť. (03.02.2018)

On to ve výsledku není špatný film, jen doplácí na 1. zbytečnou délku, 2. zbytečnou doslovnost, 3. neujasněnost celkového záměru a koncepce. Chce to být filmem o Wiseauově filmu The Room a jak se ten film natáčel? Nebo buddy příběhem o dvou klucích, kteří na to sice nemají, ale stejně si splnili svůj sen? (Povšimněme si, že až pohádkově - máte prachy, můžete skoro cokoliv. Kdyby Wiseau prachy neměl, asi by to celé vypadalo jinak.) Problém taky je, že v určitých chvílích je film vlastně doslovnou ilustrací jak samotného The Room, tak stručné historie kolem jeho natáčení, kterou si přečtete jak tady na ČSFD, tak jinde. Jen nevím, proč tu nebylo nic o Wiseauově firmě s bundami? Na druhou stranu má film hodně silný, pozitivní náboj - jak vztahem Sestera a Wiseaua a jejich touze splnit si sen, tak vlastně i vztahem štábu a herců k Wiseauovi, který se dá označit za hodně komplikovaný, ale myslím, že nakonec ho všichni vzali prostě jako neumětelského podivína a možná se tím i dodnes chlubí, že s ním dělali. Takže jsem rád, že jsem film viděl, přes zbytečnou délku mne pobavil a udržel v jakési pobavené náladě po celou dobu. (05.04.2021)

Srovnání s Burtonovým Ed Woodem, ke kterému se mnozí komentátoři uchylují, je logické a The Disaster Artist z něj v žádném ohledu nevychází se ctí. Jamesi Francovi k mistrovství schází mnohé a ze všeho nejvíc nedostatek imaginace. Není to prostě hračička burtonovského typu a nezmůže se na nic jiného než na parazitování na legendárním propadáku The Room. Není tam nic jiného než mechanické kopírování, přičemž Tommy Wiseau je ztvárněný jako zcela necharismatický a bohužel i veskrze protivný týpek, který při svých výstupech leze divákovi na nervy. Z látky se dalo vytěžit nepoměrně víc. Celkový dojem: 45 %. (31.12.2021)

Navzdory všemu, co o svém projektu Franco říká a co po něm papouškují publicisté a moderátoři talkshow, není "The Disaster Artist" dobrý film. V prvé řadě postrádá opravdové drama a srdce, ale také pořádný vhled do nitra postav. Na rozdíl od často vzpomínaného Burtonova "Eda Wooda" nepřináší "The Disaster Artist" žádný nový ani jakkoli intenzivní či procítěný pohled na Tommyho Wiseaua a jeho egocentrický tvůrčí potrat "The Room". Jen opakuje již mnohokráte řečené a doslovně do filmových sekvencí překlápí postřehy, které napadnou při koukání na "The Room" úplně každého. Na nesrovnalosti a mnohoznačnosti v mýtu, který se kolem filmu a jeho autora utvořil, jenom poukazuje, ale nejde po nich. Ve výsledku tak zůstává jen sled freakshow vinět, kde se Franco pitvoří a vydává to za velký herecký výkon, jenže jak paradoxně ukazuje závěrečné porovnání původních pasáží z "The Room" a jejich rekonstrukcí bratry Francovými a spol., Franco jen dělá, že je Wiseau asi stejně jako to před ním i po něm dělala řada fanoušků "The Room", když s kamarády o filmu mluvili a "přehrávali" nejbizarnější sekvence. Hlavní úskalí "The Disaster Artist" spočívá právě v samotném Francovi. Ten je totiž workoholik s patologickým strachem před tím na chvíli ustrnout. Proto také jeho filmografie na jedné straně vyvolává úžas nad počtem projektů, které každoročně stíhá realizovat coby producent, režisér a herec. Jenže smutnou pravdou zůstává, že Franco není žádný multitaskingový génius, ale prostě člověk s omezenou kapacitou jako prostě většina z nás. V herectví se to ještě dá maskovat chvilkovým vypětím a prací maskérů a kostymérů, ale právě Francovy režijní projekty jsou ukázkovým příkladem nedotaženého potenciálu. Franco se nedokáže soustředěně věnovat jedné věci několik měsíců, ba dokonce let jako pořádní režiséři, ani nemá vlastní osobitý rukopis, který by jeho projekty ozvláštňoval (jako např. u sériových řemeslníků Takašiho Miikeho či Seidžuna Suzukiho). Pro Franca je každý film jen jednou z tisíce položek na neustále bobtnajícím "to do" listu, které mu skýtají chvilkové povyražení. Jenže zatímco u stylových ptákovinek jako "Future World" to není nic proti ničemu, téma "The Disaster Artist" by si zasloužilo uchopení někým jiným než fantastou s ADHD, který z toho, že během natáčení se všemi komunikuje parodováním Wisseaua ze sebe zkouší dělat velkého auteura nořícího se do nitra role. Naději v tomto směru skýtá dokumentární projekt "A Room Full of Spoons" s jehož tvůrci se Wisseau soudil, protože si dovolili právě to, co Franco ne, že si za cíl vzali odhalení oněch velkých otázek obklopujících "The Room" – odkud Tommy pochází, kolik mu je let a kde na film sehnal peníze. (12.07.2018)

Viete, ono je tá krásna láska k natáčaniu filmov na prvý pohľad úžasná... kým tie sračky nemusíte vidieť na vlastné oči (teraz narážam na The Room, nie na Disaster Artist). Čiže v tomto smere Disaster Artist môj obdiv nemá. Ústredná dvojka mi pripadala sympatická asi ako drogovo závislé duo, ktorému je fuk, či dostane prachy za hranie alebo orálny sex pod mostom. Takže keď sme pri hercoch resp. postavách, tak najpozitívnejší dojem na mňa urobil snáď len Seth Rogen, ktorý je i na malom priestore skvele odovzdaný. V rozpakoch ma nechalo i nejasné žánrové zaradenie. Neviem, či to mala byť komédia, lebo mňa z toho mrazilo ako z Mlčania jahniat. (29.03.2019)