Červená želva

Tento nenápadný snímek od Dudoka de Wita mi vehnal slzy do očí. Celý příběh pojednává o koloběhu života doprovázený metaforami a symbolikou. Můžeme zde vidět opravdový vztah mezi mužem a ženou bez jakýchkoliv přetvářek a lží. Stačí pouze výraz tváře a pohyb těla. Animace je nádherná, hudba tam padne jak ulitá a vyprávění nikam nespěchá. Jediné na co se divák musí připravit je více otázek něž-li odpovědí. (19.06.2017)

Ó, tak tohle byl zase film jako víno! Ryze existenciální poezie beze slov s naprosto dechberoucí ručně kreslenou animací a výtečným hudebním doprovodem. Máte-li už plné kecky všech těch Mimoňů, Mazlíčků, Trollů a podobných žvýkačkových hovadin, popadněte drobotinu a mažte do kina... tahle Červená želva vás pohladí po duši. [Jonáš v kině / 12] (25.01.2017)

Hodně melancholická záležitost, která se obejde bez jakýchkoliv slov, sem tam nějaký výkřik nebo něco takového, ale to je všechno. Minimalistická animace, minimum vyjadřovacích prostředků a i přes to dokáže být Červená želva dostatečně atraktivní aby udržela divákovo oko. Animovaný film pro dospělé a samozřejmě i pro oko akademiků, pro mě obyčejného filmového strávníka, místy až příliš abstraktní a těžko uchopitelná. Celkově cením umělecký záměr a použité prostředky, ale podobné věci mým šálkem kávy pravděpodobně nebudou. (08.02.2017)

Příběh začíná bouří – opuštěný trosečník se probudí na pustém ostrově a okamžitě začne myslet na to, jak z této opuštěnosti utéct a vrátit se do civilizace. Ač se snaží sebevíc, nedaří se mu. Obzvlášť když přijde na příčinu jeho nezdaru, nedokáže potlačit svůj hněv a beznaděj a udělá něco, čeho bude později litovat. Ale to už k životu patří. Jeho samota mu ovšem dovolí poznat sebe sama a nakonec mu osud dovolí pochopit, co je to láska, rodičovství i poznat ten okamžik, kdy by stará generace měla ustoupit a svět přenechat té mladé. Celý ten magický příběh o koloběhu života je krášlen obyčejnými barvami. Autor to nepřehání s barevností, ačkoliv by mohl. Zůstává střídmý a i důležité věci dokáže zvýraznit, aniž by jim přidával na sytosti. Film pak působí, že kromě červené neexistuje v jeho světě výraznější barvy. A možná je to tak dobře, protože červená je zde symbolem lásky. Bez ní ať si je svět klidně jen černobílý. Přesto lze vidět, že každý tah je namalovaný s péčí a animaci se nedá nic vytknout. Vypráví v podstatě o obyčejné každodennosti, ač na neobvyklém místě, proto se k příběhu velmi hodí. To se ovšem nedá tvrdit o hudbě. Samozřejmě byla úchvatná jako každá hudba, kterou nahraje symfonický orchestr, přesto si myslím, že v některých scénách až kazila dojem, neboť převzala moc nad celým vyprávěním a přesunula ho někam, kde podle právě odehrávající se scény neměl být. Přesto si myslím, že pokud by se někdo jen zaposlouchal do tónů, které zněly, nebyl by zklamaný. Kromě animace a hudby již zbývá poslední důležitá věc, bez které film není filmem – scénář. Červená želva je de Witův celovečerní debut, na kterém pracoval téměř deset let. Je rozhodně mnohoznačný. Pokud jste filmovým kritikem, můžete se ve filmu rochnit a najdete si v něm to své a odejdete spokojení. Pokud jste unavený rodič, který jde s dítětem do kina, místo aby doma doháněl spánek, příběh vás spíš nezaujme. Na druhou stranu zabaví vaši ratolest, protože té by se tento nezvyklý snímek líbit mohl a bude. Proto nebojte se jít na něj s dětmi, nebojte se v něm hledat vše, co skrývá, protože tenhle snímek dokáže uspokojit každou věkovou skupinu. Záleží jedině na tom, zda dokážete tuhle snovou realistickou pohádku přijmout a neptat se „proč?“. Silné 3*. (18.11.2016)

Žena je želva, která muži brání odplout pryč. Připomenutí, že ty nejjednodušší příběhy jsou těmi, která dávají vyprávění vůbec smysl. Červená želva oslavuje prostotu života způsobem, který by se mnou neměl tolik zamávat už jen proto, že byl vyprávěn tolikrát předtím. Jednoduchosti se podobenství podřizuje na všech úrovních. Animuje se bez excesů, v plochách jednoduchých textur a řečí srozumitelných symbolů, s vybranou štítivostí vůči kýči, který v podobných případech číhá za každým rohem. Pro jistotu se zcela rezignuje na slova a skoro i na hudbu. Rejstřík dramat je velmi skromný - dojde jen na ta, která se týkají každého z nás. Animované přitakání mne po osmdesáti minutách opustilo zvláštně vděčného. (04.03.2018)