Po strništi bos

Tvorba Zdeňka Svěráka dlouhodobě úzce navazuje na tradici idylizujícího epizodického vyprávění, jež se soustavně rozvíjí v české kinematografii už sto let. A třebaže k filmu PO STRNIŠTI BOS psal na motivy otcovy knihy scénář Jan Svěrák, váže se k této tradici snad ještě více než jejich předchozí filmy. ___ Rodina přijede na venkov během války a najednou důležitější než okupace jsou nevyslovené rodinné tlaky, které vyvstávají mezi denními (bouře), několikadenními (ztracený holub, zapálený bunkr skupinky chlapců) a několikatýdenními až několikaměsíčními dějovými liniemi (malý Eda mezi chlapci, malý Eda mezi děvčaty, malý Eda vs. velký Škaloud). ___ Oproti jejich předchozím snímkům mě ovšem překvapila arytmie filmu jako celku. Na úrovni scén a motivů Jan Svěrák tradičně kouzlí s vytvářením drobných kontinuit či produktivních kontrastů a s promyšleným stylistickým konceptem. Rytmus se ale znatelně zadrhává na vyšší úrovni rozsáhlejších bloků a zastřešujícího systému filmu, jenž pak působí dojmem přehlcení (dílčími postavami, motivy) nebo vyprázdněnosti (potenciální konflikty zůstanou nenaplněny, a nenacházím z prvního zhlédnutí vzorec, který by takové kroky vysvětlil), často paradoxně oboje současně. Zatímco OBECNÁ ŠKOLA, KOLJA či TMAVOMODRÝ SVĚT na konci zaklapnou do takříkajíc hollywoodsky uzavřené mozaiky epizod, jež je scelená motivem sice spíše abstraktním než příčinným... leč velmi silným, PO STRNIŠTI BOS tento scelující motiv a dojem jednoty neutváří - a tak jeho epizodičnost vystupuje do popředí. ___ Podrobněji se těmto i dalším aspektům filmu PO STRNIŠTI BOS věnuji zase po nějakém čase u "sebe" na Poznámkách. (26.08.2017)

Jan Svěrák zahazardoval a příběh svého otce natočil podle vlastního scénáře. Nesourodost témat a absence dramatičnosti pak vede k tomu, že jsme dostali horší kopii Obecné školy, která očividně plýtvá talentem před i za kamerou, ale aspoň potěší technickou suverenitou a příjemnou atmosféru. Chtěli jsme však mnohem víc. (24.08.2017)

„A to mu bylo hovno platný, Vlastíkovi.“ Už Obecná škola nemala ktovieaký „jasný“ scenár, ale mala skvelé postavy, atmosféru a SAMOSTATNÉ scény. Po strništi bos má len občas náznaky pôsobivej retro atmosféry a niektoré scény sú fajn a príjemne poetické. Ale je toho strašne málo a hoci je to bombasticky obsadené, naplno zaujmú len Ondřej Vetchý a Tereza Voříšková – a aj oni síce majú pekné, ale nie príliš výrazné úlohy. Od začiatku ma unovavovali chlapcove predstavy, sny a halucinácie. Ale potešili ma hlášky („Ja si to umím představit, ale chtěl bych to i vidět.“). (30.12.2017)

Nelze hodnotit pouze v porovnání se současnou (posledních patnáct let?) českou filmovou produkcí, mezi tou samozřejmě ční do výše. Zároveň je však nutno přiznat, že se nejedná o žádný kinematografický milník. Tak jako tak jsem si Po strništi bos velice užil. Výborný výběr herců (konečně zase jeden film bez Macháčka), Voříšková mně snad poprvé ve filmu nevadila, Vetchý, Tříska, dětští herci. Laskavý humor. Prostě klasická svěrákovina, v dobrém slova smyslu... 90% (26.09.2017)

„TATI, JÁ MĚL HODNĚ NAHNÁNO. ALE V KALHOTÁCH NIC…“ /// Dětský dialogy maj Svěráci zmáklý. Taky tragický věci uměj podat komicky. Příběh je plytkej, ale díky Janovi schopnosti vytvořit poetiku z malinkatejch věcí (třeba z převlíkání Terezy Voříškové) je koukatelnej. Asi není náhoda, že „tohle“ rodinný vyprávění si Svěráci nechali nakonec. Prostě už to není vono. A tak jestli vám nestačí ten holčičí polibek (snad to není spoiler?), můžete to pojmout jako úvahu, zdali by Ondra Vetchý jednou nemohl nahradit Zdeňka Svěráka v Cimrmanech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou v roce 2013 napsal Zdeněk Svěrák, neznám. 2.) Potřebuju se naučit chodit bosej po strništi. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.12.2017)