Po strništi bos

Ja mám zo súčasnej českej kinematografie vážne v obľube už asi len Zelenku a filmy s Janou Plodkovou. A Terezka Voříšková sa k nim čoskoro pridá. Scény v ktorých sa v Po strništi bos objavuje, ako jediné (!) siahajú takmer ku štyrom hviezdam, čo je na značku Obecná škola, z tvorby Svěrák a syn, dosť smutný výsledok. Pekný film, akých sú tucty. (28.04.2020)

Vzal si sbírku povídek (vzpomínání na dětství) svého otce Zdeňka Svěráka a riskl to s vlastním scénářem. Se zlou se potázal. Dílčí scény často nedávají smysl, nikam nesměřují, nijak negradují. Bez zastřešující dějové linky to jaksi neladí. Uplyne 30 minut, divák se nedojme, nezasměje, nezasní. Ale pořád věří. Po hodině je mu jasné, že prequel jednoho z nejlepších porevolučních filmů dopadne hodně špatně. Nadýchané vzduchoprázdno. Svěrákovská laskavost je pryč. Nostalgie ještě jaro nedělá. Nesourodá témata, absence humoru, absence dramatičnosti. Co na tom, že je to technicky suverénní (moc pěkná kamera Vladimíra Smutného)? Malý Eda Souček musí s rodiči nuceně z Prahy na venkov, začleňuje se mezi vesnické vrstevníky a snaží se vyznat v rodinném konfliktu s tatínkovým bratrem. Jenže právě linka strýce Vlka (ovšem s pitomou snovou scénou) se může snad jako jediná pochlubit nějakou příběhovostí. Zbytek jsou epizodky bez pointy. Necítíme dramatičnost dané doby, ani se k nám nedostává opravdové pnutí v početné rodině. Ondřej Vetchý zvláštně přehrává, Terezu Voříškovou Svěrák hodně špatně vede, dětští herci se se svými rolemi poprali obstojně, Oldřich Kaiser si pak v každé scéně právem krade prostor pro sebe. Celkově velké zklamání, něco mezi dvěma a třemi hvězdami. (28.12.2017)

Jakožto posluchač audioknihy se mohu hrdě zařadit mezi nepočetnou skupinku diváků, kterým nezůstaly skryty zprávy mezi řádky a dovedou tento snímek patřičně docenit. Před zhlédnutím je takřka nezbytné si uvědomit, že se jedná jen o krátkou životní ze Zdeňkova dětství. Krátkou, leč velmi intenzivní a na celý život zarytou v paměti. Část filmu je políbena skutečností, část je umělecky vylepšena. Výtky nesoucí se v rytmu, že tento snímek nemá plnohodnotnou dějovou linku, jsou tak trošku mimo mísu. Předpokládám, že autorům šlo o to, přenést na diváky alespoň část pocitů a emocí, které zažil malý Zdenda. Tohle se podařilo na výbornou! Na necelé dvě hodiny jsem se vrátil do dětství a cítil jsem se jako malý chlapec. Na toto období jistě vzpomíná drtivá většina lidí s hřejivým pocitem u srdce. Snad s výjimkou těch, kteří byli v dětství ministranty. Snímek má neskutečně kouzelnou a pohodovou atmosféru, ačkoli se na pozadí odehrávají věci, které úplně pohodové nebyly. Bránici občas polechtá příjemný odlehčený humor. Z herců a hereček se mi velmi líbili pánové Vetchý a Kaiser. Naopak mi do své role úplně neseděla Tereza Voříšková. Velmi příjemná návštěva kina, do kterého jsme s frajerkou zabloudili mezi několik párů padesátníků a starších. Zvláštní pocit. (07.09.2017)

Typický český film, který pomocí lehkého humoru a "svěrákovských" postav zpracovává random období v Československé historii, vytváří u diváka pocit nostalgie, něhy a místy i trochu toho mrazení. Problém je, že po filmech jako Pelíšky, či Musíme si pomáhat, už nemá tento koncept, co nového říct. Tedy ne, pokud se tyhle scénáře budou psát jak přes kopírák... Ve zkratce každé hodnocení v intervalu 2* - 4* je validní a má de facto stejnou výpovědní hodnotu (odvíjí se pouze od momentálního naladění diváka). 6/10 (26.12.2017)

Již zkratkovitá předloha působí spíše jako prvotní nástřel a osnova pro značně obsáhlejší látku, ale zachraňuje ji Svěrákovo jazykové mistrovství a zaobalení do přesně trefeného podmanivého mixu klukovského převážně letního dobrodružství plných úsměvných, každodenních i dramatických momentů z vyrůstání na venkově během okupace. Prostě taková dramatičtější variace na Bylo nás pět či Mikulášovy patálie. Adaptace pak sice z velké části pouze bez kontextu otrocky ilustruje scény z novely, ovšem absentuje onen záchranný pás v podobě laskavého humoru a hravé češtiny. Navíc chybí jakýkoli dramatický rámec a, což je vůbec nejtrestuhodnější, ona záchranná obezlička v podobě svébytného dětského úhlu pohledu skrze eskapády "nás hochů, co spolu chodíme a prožíváme všelijaká dobrodružství". Výsledkem je pěkně "koukatelně" natočený nesoudržný slepenec tu lepších a tu horších střípků scén; nic více a nic méně. (01.01.2019)