Po strništi bos

Ne, že bych Obecnou školu nějak zvlášť uctíval, ale viděl jsem ji mnohokrát a možná i proto jsem se na tento prequel nijak zvlášť netěšil. Ale jsou tu mí oblíbenci, v čele s Ondřejem Vetchým, takže jsem to prostě chtěl dát šanci i navzdory nevlídným recenzím. A čelil jsem pohodovému příběhu, tak krásně rodinně natočeném a citlivě zpracovaném dle vzpomínek Zdeňka Svěráka, přičemž jsem se dojímal každým druhým záběrem a ani trošku nenudil, jak tu čtu od lidí z každého druhého komentáře. Ne, že by se na Po strništi bos vzpomínalo jako na nějakou novodobou českou klasiku, ale věřím, že jakmile to začnou pravidelně reprízovat v televizi, diváci si k filmu cestu najdou a docení jej. PS : Oldřich Kaiser je tu naprosto bombový a neskutečně ho žeru! (09.10.2018)

Filmy Jana Svěráka mám velmi rád, ale tento mě bohužel neoslovil. Spíš než jako film (skutečně jsem tam postrádal nějaký výraznější příběh) to na mě působilo jako velice pracně budované evokování (skrz dětský pohled) dávno zašlé éry dětství Svěráka seniora, který se zde na stará kolena se sentimentem - jak jinak - ohlíží za časy, kdy byl sám ve věku hereckého představitele hlavní dětské role (film se v sentimentu doslova topí). Ten film jako by celý doslova vystavoval na odiv, jaké měl ten Svěrák hezké a idylické dětství, probíhající válce navzdory. Dokonce jsem se nemohl ubránit dojmu, že se ten film veze na současné vlně nostalgie po dětství bez internetu a moderních technologií - skoro jako bych tam mezi řádky viděl dnešní oblíbené moralizování, jak bylo dřív dětství tak nějak čistší, když se děcka celý den proháněla venku, bez tabletů, Facebooků a všech těch dnešních nesmyslů. Jenže zrovna u mě tohle prostě nezafungovalo - za sebe nemám problém přiznat, že mě ten film po většinu projekce nudil, a že jsem se nemohl ubránit dojmu, že Svěrák podlehl iluzi začínajících literátů, přesvědčených o své výlučnosti. Nic proti, ale takové dětství měl tenkrát každý kluk na vesnici, nic výjimečného na něm nevidím, a z filmů zasazených do časů WW2 už jsem unavený, protože jsem jich viděl příliš. Moc mi nesedlo ani obsazení - Vetchý mi pro svou roli přišel příliš starý, Oříšková zase příliš mladá (věkový rozdíl 27 let mezi oběma herci mi přece jen pro představitele filmových manželů přišel příliš velký). A celkově jsem ten film shledal až pohříchu nevtipný, a asi i zbytečný, protože srovnání s Obecnou školou se nevyhne, i kdyby tvůrci stokrát tvrdili, že je to zcela jiný film - a vedle ní jednoduše neobstojí. Nic jsem od toho nečekal - takže v mém případě asi nejde mluvit o zklamání - ale nic jsem od toho ani nedostal, kromě pár hezkých obrázků a několika celkem povedených momentů. Nástup závěrečných titulků zde byl skoro vysvobozením - bohužel. (16.08.2017)

Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak. (16.08.2017)

Na pohodu. Stačí trocha umu, a okupace najednou není braná jen jako něco hrozného... Jaká je válka očima malého Pražáka, "uklizeného" na neprobádaný venkov? Malý Eda se ve své mysli rázem vyrovnává se dvěma úplně novými světy, a Svěrák se tuto skutečnost rozhodl podat jako komedii, nikoli drama. Fungovalo to na mě znamenitě, tahle druhá světová v melancholických klipech! (17.08.2017)

"Po Stništi Bos" bolo tohtoročným najväčším očakávaním z Československej kinematografie. Na film som sa veľmi tešil, nakoľko som (síce na chvíľu) mohol opätovne vidieť naživo Zdeňka Svěráka a vyzeralo to, že by sa mohol Jan Svěrák vrátiť k niečomu zaujímavejšiemu po filme "Tři Bratři", ktorý som doteraz nemal silu vidieť od začiatku do konca po tom, čo som zachytil v telke scénky s vlkom a Karkulkou. Ale neodbočujme, chceme predsa hovoriť o "Po Strništi Bos." A musím povedať, že tento film na mňa pôsobil veľmi príjemne počas celého sledovania. Skvelá hudba, dobrá atmosféra a príjemné zábery krajiniek s krásnou kamerou, na ktoré som od Svěrákovcov zvyknutý. Toto funguje skvele. Detskí herci sú podľa mňa v pohode. Snažia sa dať tomu dobrú atmosféru a nemyslím si, že by boli úplne najhorší. V rámci možností sú podľa mňa okey. Z dospelých hercov je tu najvýraznejší a najlepší Oldřich Kaiser. Jeho postava je jednoznačne najzaujímavejšia a myslím si, že v sebe skrýva aj najviac osobnosti. Ostatní sú podľa mňa dobrí, nemám z nich až také silné pocity. Kto tu čaká komédiu, tak podľa mňa veľmi narazí, lebo tento film jej má skutočne minimálne. Ale, aby sme boli úprimní, film sa ani nesnaží byť vtipný. Skôr sa naopak snaží zachytiť obdobie počas 40-tych rokov z pohľadu chlapca. Čo veľmi oceňujem. A film sa pozerá príjemne a možno má iba pár trošku silnejších a smutnejších momentiek. Ale ako celok to funguje. Čo však mi na filme chýba je nejaký moment, ktorý by som mohol označiť ako scénka, ktorá sa mi najviac dostala do pamäte. A všetky predošlé filmy Jana Svěráka, ktoré som videl, taký moment v sebe mali. Ako napríklad lúčenie sa s Koljom, kde sa zavrú pred Františkom Loukom dvere, alebo keď Eda zistil, že jeho otec nie je mŕtvy v "Obecnej Škole". Nebudem tu rozpisovať ďalšie, lebo to by sme tu boli ešte dlho, no tento film taký moment pre mňa nemá. Je tu skvelá scénka, kde sa Eda s mamou budú ukrývať v sene pred búrkou s krúpami, alebo sen o lietajúcej motorke, no nič, čo by človek označil ako úžasnú momentku. Som rád, že som film videl, určite by som si ho pokojne pozrel znovu a myslím si, že to funguje aj ako predchodca "Obecnej Školy" aj ako film sám o sebe. Určite si myslím, že je hodný toho, aby ste si ho pozreli. Jediné čo ma ale úprimne mrzí je fakt, že sa tohto roku 6krát kompletne naplnilo kino pri filme "Všetko Alebo Nič", kým na tomto filme sa nenaplnilo ani do polovice. A je to podľa mňa škoda. Ľudí viac zaujíma film podľa knihy pani Urbaníkovej, než podľa knihy pána Svěráka. Neviem, čo si mám o tom myslieť. Hodnotenie: B+ (26.08.2017)