Riziko kyselého deště

Několikrát jsem si během filmu zpíval Trabandy - "Člověk je sám, zoufale sám. Člověk je člun po moři hnán. A neví odkud a neví kam. Chybí mu kapitán, kapitán." Není to úplně náhodou ze dvou důvodů. Začnu výtkou, většinou mám rád pozvolné tempo, ale tady byla pomalost otravná, film měl něco přes hoďku a půl, přesto byl k uzoufání dlouhý. Jinak koukáme na velmi lidský příběh několika málo postav, které se marně snaží najít svoje užitečné místo ve světě a místo toho jenom tak přežívají nebo skoro až umírají. Nic po nich nezůstane, žádná pořádná vidina zlepšení. Ono by to asi nebylo tak strašný, kdyby si to neuvědomovali. Starý pán to má jednoznačně nejtěžší, introvertní gay v Íránu asi není nic moc a tak na první pohled nejnormálněji vypadající je maximálně sám. Kluk z recepce má poměrně dobrou šanci někde zakopnout o milou dívku a milou práci a ze sraček se vykopat, holčina je sice sympaťanda, ale psychicky labilní, takže v jejím případě to bude chtít více tolerantního partnera, ale vynahradí mu to překvapením a zábavou. Po mnoha směrech zapomenutelný, ale ne špatný film, takový úterní večer na ČT2 by mu slušel. (18.01.2016)

Čekal jsem, že mi bude představeno něco nové, neotřelé (prostě nezápadní) a ono ne no. Nezápadní to sice bylo, ale jen "díky" jiným hercům a místu vzniku. Film sám o sobě přešlapuje na místě, nikde nezačíná a ani nikde nekončí. Prostě se díváme na pár dní života jednoho starce. FIF už představil podstatně lepší filmy (i z Iránu). (17.01.2016)

Z diskuse s režisérem, která v rámci pražského FIF proběhla po promítání filmu: film byl po rok a půl v Íránu zakázaný, teprve po pečlivém přezkoumání byl povolen k promítání v omezeném počtu kin v Teheránu. Hlavním důvodem zákazu bylo podezření (opodstatněné?) na homosexualitu hlavní postavy příběhu. Jinak jde o krásný film nejen o stáří a samotě, ale i o životě, lásce a přátelství. "A co budete dělat na Marsu?" "To co nemohu tady... třeba žít." (17.01.2016)