Po bouři

Velmi příjemné komorní drama, kdy hlavní hrdina neví, co sám se sebou. Přichází proto postupně o svou bývalou manželku a syna. Rodinné problémy podobné jako kdekoliv na světě. Děj tak pomalu plyne a humorné prvky do příběhu přináší babička :) Konec filmu je určitě k zamyšlení. Možná naděje nebo taky ne. Od tohoto režiséra mohu doporučit ještě Zloděje, kteří pro mne byli pecka. (02.04.2021)

Nefunkční rodiny jsou všude a mně docela mile překvapilo, jak se Japoncům podařilo pojmout téma docela civilně, bez nějakých zbytečných výstřelků, ale s tím, že je přesto snímek zajímavý a nenudí v podstatě po celou dobu své stopáže. Tohle nemůže říct každý snímek. Stejně jako to, že tohle není citové vydírání. (13.01.2017)

Chvíli jsem si zvykal na hodně pomalé tempo a někdy i delší scény s „absencí“ hudby a nemůžu říct, že bych občas nevnímal spády do (menších) hluchších míst, ale ve finále to byla moc příjemná zkušenost s japonským rodinným dramatem ze současnosti... Takový obyčejný příběh se zajímavými postavami, především tou hlavní s aktuálně neobyčejnou prací soukromého detektiva, konající tuto profesi z důvodu čerpání zkušeností pro psaní románu. Bavilo mě sledovat Hirošiho Abeho, jednak tento herec dodal své postavě příjemně civilní charisma a pak jsem také ocenil, jak komplexně máme možnost hlavního hrdinu vnímat, pokud jde vedle náhledu do obou profesí o rozebírání jeho minulosti a vykreslení vztahů k mnoha členům rodiny od matky přes bývalou manželku až po syna. Vzájemný vztah synka s tátou spěje zcela přirozeně bez patosu k nevtíravě dojímavým momentům a působil na mě často pozitivním dojmem. Líbí se mi, když název filmu ukrývá ve finále víc významů a také, že po oné bouři přírodní i vztahové vnímám na konci i nepřehlédnutelné světýlko naděje. Pěkný malý delší filmeček, také s množstvím krásně barevných záběrů. [75%] (18.05.2023)

Výborné rodinné drama se špetkou humoru a asi nejlepší Koreedův film.____ Poznámka pro návštěvníky kin: ve filmu se hodně mluví o penězích, kolik kdo komu dluží, kolik kdo vydělává apod. Překladatelka Haruna Honcoop a dramaturgyně Anna Karenina považovaly za dobrý nápad převést v titulcích všechny částky z jenů na koruny. Nejen, že je to kravina sama o sobě, ale ony na to ani nijak neupozornily a navíc částky převedly v dost svérázném kurzu 1:10 (skutečný je cca 23:100). Takže pokud chcete znát původní částku v jenech, číslo z titulku vynásobte deseti. Pokud chcete znát přibližný ekvivalent v korunách, částku z titulku vynásobte dvěma. A tihle lidé jsou za to ještě placeni (facepalm) (18.10.2016)

Zrejme jeden z jeho najlepších filmov. /I keď mám dojem, že ide vždy o konkrétnu náladu a asociácie, ktoré s Kore-edovými filmami zakaždým prepojíme./ O uzavretom čase. Jeho strádaní. A ako sa to zrkadlí medzi generáciami. Pričom nachádzame častú podobnosť. Na druhej strane klasická rodinná dráma. Skvele napísaný mužský hrdina, fandíte mu po celú dobu, i keď looser, vtipné situácie mu dodávajú šarm a zároveň chápeme márnosť jeho túžob a prečo ho ďalšie postavy zavrhujú. A ako tak nejak nikam nesmeruje a nezmení sa... /I keď na konci rozprávkovo vidíme záblesk čiastočného "happyendu"/. Vo filme zaznieva kopa skvelých výrokov, akoby z "múdrej knihy", čo autor často i ironicky podotkne, a predsa sú vo svojej prostote pravdivé. Je dobré, že sa film, oproti starším kúskom, zbavil sentimentálnej hudby. Je škoda, že sposob akým je natočený viac nesúznie s obsahom. (07.10.2016)