El Dorado

V klasických kulisách westernového městečka se odehrává netradiční komediální příběh s parodickými prvky. Jistá komediálnost je cítit nejen z dialogů, ale i z charakterů jednotlivých protagonistů a dokonce i ze zbraní. Ano, právě neidentifikovatelná zbraň pro lidi, kteří neumějí mířit, se zdá být původcem většiny adverbálních gagů ve filmu. Vždy když Mississippi vystřelil, nemohl jsem si nevzpomenout na Navážku z Pratchettovi série o Zeměploše, alespoň mám jasno, odkud bral inspiraci (vždyť Pratchett dokonce používá hojně citace z filmu). Největší dík ovšem patří tvůrcům za to, že se dokázali oprostit od klasického westernového schémátka a dokonce si odpustili i podivné zvuky střelby, jakých hojně využívá například takový Vinnetou. Pět hvězdiček nedávám jen proto, že jsem se zpočátku nesoustředil přímo na film a tak mi několik souvislostí uniklo, ale kdo ví, třeba ta chvíle kdy jsem byl ''mimo'' naopak přišla vhod... (20.01.2006)

Těch podobností s (rovněž Hawksovým) Rio Bravo je až nehezky moc. Škoda, že jsem tak neviděl první El Dorado, svého předchůdce jinak ve většině směrech o chloupek překonává. Vtipem (J. Caan, jeho klobouk a lupara), nápaditostí (scéna se "zvonovým krytím") i herecky (Mitchum je mi sympatičtější než jeho předobraz z Ria Brava Dean Martin, a to je co říct). (12.11.2013)

Western s velkým W, jako John Wayne. El Dorado je hvězdně obsazené, kromě Waynea i Kmotr jr. James Caan, opilý šerif Robert Mitchum, nebo Michele Carey, kočka, co ráda střílí po lidech. Sice jsem se nemohl zbavit dojmu, že mi to trochu připomíná Hawksovo Rio Bravo, ale to byla jediná vada na kráse. Třešničkou na dortu byl Caan recitující Poea a jeho Eldorado. (25.08.2009)

Krásný příklad toho, proč nemám rád klasické americké westerny. Slabý scénář, pomalé a nezáživné zpracování, nulová gradace příběhu a charaktery všech postav natolik totožné, jako by byly všechny z jediné rodiny. Velkým pozitivem je pouze dobře vložený a příjemný humor a sympatičtí herci v čele s tahounem Waynem, ožralou Mitchumem a mladým Jamesem Caanem, kteří se velmi dobře doplňovali. Jinak se mi tady jasně ukázalo, jakým je Tenkrát na západě nedotknutelným westernovým klenotem.. 60% (24.12.2012)

Takovouhle zvonkohru, kterou přichystali pánové Harra a Thorton nezvaným hostům městečka El Dorado, jim můžeme pouze tiše závidět i my, častí to návštěvníci Pražské Lorety. Chvíli jsem v tom (než někdo začne(te) hned něco namítat, rovnou podotýkám, Rio Bravo jsem neviděl nebo si to alespoň nevybavuji) musel hledat zřetelný otisk H. Hawkse, ale od momentu „je úzká, tvrdá a nepohodlná, ale nikdo s ním nebude pohazovat“, nebylo nejmenších pochyb. Tohle opravdu není Leone, kde se dobře váží každé slovo, nejprve se většinou koná a až potom případně (i) mluví, tohle je Hawksova typicky suchá (westernová) konverzačka s legendárním duem J. Wayne-R. Mitchum, přičemž troj resp. čtyřlístek doplňuje „zelenáč“ J. Caaan resp. starej bard A. Hunnicutt. Pokud k tomu tak i přistoupíte, nemůžete býti zklamáni. V opačném případě vás může čekat nejedno nemilé překvapení. A jentak mimochodem, mládí neporáží stáří, ono mu „pouze“ náramně přihrává. Přičemž SPOILER (jako prase) v tomto případě se ani člověk nemůže na Hawkse dvakrát zlobit, že tu „lehce“ nesourodou sympatickou ústřední trojici, v závěru „nezeštíhlil“. Ostatně nemáte ten pocit, že Mitchum (když pominu skutečnost, že od jisté chvíle si nemohl dopřát už ani hlt) si beztak (v křečích) vytrpěl dost, Wayne s olovem tlačící na páteř to neměl zrovna taky dvakrát příjemný a poeta J. Caan je ještě příliš mladej na to, aby líbal hlínu?! 5-tou * nedávám za lehce uspěchaný (před)závěr (tu závěrečnou přestřelku jsi mohl, né že ne, Howarde (pro nás fajnšmekry) maličko protáhnout) a absenci alespoň jedné kulervoucí (památné) scény. Na druhou stranu, bavil jsem se královsky to nepopírám, to včetně posledního záběru. 88,8% (12.09.2012)