Režie:
Howard HawksKamera:
Joseph WalkerHrají:
Cary Grant, Rosalind Russell, Ralph Bellamy, Gene Lockhart, Porter Hall, Ernest Truex, Clarence Kolb, Roscoe Karns, Frank Jenks, Regis Toomey, Cliff Edwards (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Konverzační komedie z novinářského prostředí je i na dnešní dobu dost jadrná. Klasický souboj pohlaví v hektickém odpoledni, ve kterém se bojuje o článek i o manželství. Cary Grant jako zkušený šéfredaktor tlačí na svoji bývalou ženu, která má za pár hodin opustit město a další den se znovu provdat (za hodného troubu, jak jinak), aby mu napsala článek o ostře sledované kauze trestu smrti pro neznámého chudáka. (Ferguson)
(více)Videa (1)
Recenze (141)
Pohoršují mne přímočaré lži bez užití fantazie, ale často s velkou chutí intrikuji, takže šéfredaktor Walter Burns mi po celou dobu dělal velkou radost svým podlým chováním. Rovněž jsem nadšen z toho, že cucání faktů z palce na levé na noze bude patrně stejně staré jako žurnalistika sama. A to nepřehlédnutelné jiskření mezi bývalými manželi ve mně zase vyvolávalo fantazie, že tato dvojice pravděpodobně vyrážela ráno na plac ze stejného karavanu. ()
Je to příjemně svižná komedie. I když mému vkusu je bližší Wilderova pozdější adaptace. Hlavní a velmi účinnou zbraní této komedie jsou slova. Vrhaná do vichru emocí, života, ambicí a tužeb. Příliv slov, který se převalí přes každý vlnolam. Střely slov, které provrtávají stěny odporu. Hurikán slov, který rozmetává zdánlivý poklid a cíle všem navzdory. Slova jedny rozděluje, ty druhé spojuje. A všechny zúčastněné propojuje v bizarní honbě za senzací, za úspěchem, za uznáním i za osobním štěstím. Tomu všemu vládne všehoschopný a ctižádostivý šéfredaktor Walter Burns (zajímavý Cary Grant), který jde nevybíravě za každým ze svých cílů. A jeho bývalá manželka Hildy Johnson (příjemná Rosalind Russell), cynická, vzpouzející se a neméně ctižádostivá. Z dalších rolí: Hildin usedlý snoubenec Bruce Baldwin (Ralph Bellamy), nepříliš schopný šerif Peter B. "Pinky" Hartwell (Gene Lockhart), bezcharakterní starosta (Clarence Kolb), zlodějíček a Burnsův vykonavatel přání Louis 'Diamond Louie 'Palutso (Abner Biberman), Burnsův nenahraditelný spolupracovník a editor Duffy (Frank Orth), zmatkující bývalý účetní bez práce Earl Williams (John Qualen), Earlova zastánkyně s anticky tragickým osudem Mollie Malloy (Helen Mack), Bruceova hysterická matka (Alma Kruger), prosťáček a neúnavný doručovatel guvernérského rozkazu Joe Pettibone (Billy Gilbert) a svědomitý soudní posuzovatel a lékař Egelhoffer (Edwin Maxwell). Výsledkem je svižná, veselá i lehce cynická podívaná, kde nechybí akce, vtipný nadhled, romantická zápletka i šťastně očekávaný konec. ()
To je zarážející, jak podle jednoho námětu mohou vzniknout dva odlišné filmy. Jeden neskonale vtipný a zábavný a druhý, tedy dobou vzniku vlastně první, s trapně křečovitým humorem znějícím z úst nechutně přehràvajícího Granta. Zajímavá myšlenka o novinářské etice zůstala zachována, i když je upozaděna věčně žvatlajícím Grantem. Nerada to připouštím, ale stylem mi to připomíná bratry Marxovy, jejichž tvorba patří na samé dno americké komedie. ()
Z minisouboje dvou brilantních screwball komedií Caryho Granta z roku 1940 (tou druhou je Philadelpfia story) mi vychází Jeho dívka Pátek jako vítěz, i když je o poznání méně slavná. Postrádá sice nezapomenutelně opilého Jamese Stewarta, na druhou stranu má o dvě třídy rychlejší tempo, kdy opravdu nemáte čas si oddechnout a připravit se na další gag, hrnou se na vás ze všech stran. Grant tu není tak dokonale korektní, naopak, je okouzlující právě svou podlostí a vypočítavostí. "Hitlera dejte do vtipů... Jo,jo to o tom zvířátku dejte na titulní stranu, to lidi zajímá!" (ta druhá část citace není přesná, ale je v tomhle smyslu:-) ()
Až na to, že jim chybí páteř, jsou zdejší novináři celkem sympaťáci. Což neznamená, že by bylo lehké narazit mezi převažující mužskou částí osazenstva na někoho jiného než na podvodníky, zloděje, vrahy a ňoumy. Přítomnost jenom příležitostně vypočítavé ženské hrdinky je proto nesmírně příjemná a přejete si, aby Hildy nakonec učinila správné rozhodnutí a před stlaním postele dala přednost akčnější žurnalistice. Film v tomto ohledu nabízí pointu sice ne revoluční, ale poměrně uspokojující z pohledu obou pohlaví. Pravděpodobným záměrem tvůrců bylo odvést pozornost diváků od probíhající války, která je společně s jinými vážnými tématy zlehčována také přímo v dialozích. Scénář si na druhou stranu nedovoluje překráčet dobovou hranici vkusu a některé scény jsou pro vyvážení nevážného pojaty velmi seriózně. Hawks tohle „přepínání“ hravě zvládá a mistrovsky si přitom vypomáhá střihem. Místo hudby mu jako zvukový doplněk slouží samotná slova. Náhle utichnutí je jako zvážnění, dovede úplně pozměnit náladu. Jde-li o množství slov, His Girl Friday patří k filmům, u nichž divák neškolený v rychločtení nemá napoprvé šanci stíhat číst titulky i sledovat děj. Bonusem pro angličtináře je řada slovních vtípků zašifrovaných do již sdělením vtipných hlášek. Strhující tempo činí z His Girl Friday jasného kandidáta na nejlepší akční komedii všech dob. Přitom se odehrává v pár místnostech a záběry jsou povětšinou poměrně dlouhé. Něčeho takového si ale, unášeni proudem (vět), nemáte šanci všimnou. 90% Zajímavé komentáře: imf, mortak ()
Galerie (45)
Photo © Columbia Pictures
Zajímavosti (21)
- Rosalind Russel byla zapůjčena společností MGM pouze pro tento film. (Kulmon)
- His Girl Friday patrí medzi 12 najobľúbenejších filmov Quentina Tarantina. Uviedol to pre britský filmový magazín Sight and Sound. (dom1niq)
- Snímek je filmovou verzí divadelní hry Bena Hechta. Ta se krom tohoto snímku dočkala ještě dvou dalších podob, a to Front Page (1931) a Na titulní straně (1974). (Jirka_Šč)
Reklama