Láska a smrt

Woody Allen v Lásce a smrti opět uplatnil své hlavní zbraně – směšně ošklivou tvář, sarkasmus a dokonalou znalost syžetu klasické literatury, z nějž udělal zcela bez piety kůlničku na dříví. Parodie na širokou ruskou duši, přefilozofizované romány a historické velkofilmy se občas láme do naprosté frašky (opět si nelze nepovšimnout Allenovy záliby v grotesce, ale zároveň je třeba vést paralelu i s paradoxní nadsázkou školy Monty Pythona). Allen na jednu stranu využívá přehnaného "zruštění" prostředí, na druhou stranu zcela kontrastně tu vystupuje coby hlavní postava čistě "allenovská", plná nejistoty, směšnosti, sebeparodie, moderních mindráků. Láska a smrt si ve své nedlouhé pasáži vyšlápne snad na mnohé stereotypy historických a válečných filmů (v témže roce byl mimochodem natočen Kubrickův Barry Lyndon – vizte scénu s pistolovým duelem :o)))), přesto nemůžu říci, že bych se celou dobu jen bavil. Hluchých míst bylo povíce, nicméně v konečném důsledku nelze než ocenit trefnost, s jakou dělová koule Allenova humoru dopadá na žánrové prachárny a způsobuje jejich exploze. (28.09.2005)

"Můj otec vlastnil vzácný kousek půdy. Nosil ho všude s sebou." Zločin a trest, Voja a mír, Láska a smrt. To vše v jednom filmu, nabitém gagy a hláškami k prasknutí. Woody Allen v jednom rozhovoru řekl, že celý život nedělá nic jiného, než vykrádá Groucha Marxe a Boba Hopea a demonstroval to na tomto filmu. Pravda je, že záklaní princip je stejný. Tváří v tvář nějaké autoritě (vojenský velitel, vyzyvatel na souboj atd.) odpovídá na milionkrát položené otázky novým, nečekaným způsobem. Tam, kde někdo pronáší patetickou řeč, zahleděn kamsi do neurčita, Woody situaci shodí něčím prozaickým. Ale cosi je jinak. Chci se vyhnout obvyklému klišé a nenazvat to "intelektuálním humorem", protože každý humor je a priori produktem intelektu. Spíš to řeknu takhle: na Lásku a smrt se můžete jednou podívat jako na bláznivou komedii, podruhé jako na romanci, potřetí mrazivou válečnou satiru atd. atd. Na první pohled to není tak zjevné, ale to vše tam opravdu je. 100% (12.01.2006)

Mé nekritické já by asi napsalo, že se jedná o výbornou satirickou komedii, kde 5 z 10 vtipů způsobuje nebezpečné záchvaty smíchu, že dialogy mají úžasný spád a šťávu a že rozcuchaný a obrýlený Woody Allen je pro svou roli typově nepřekonatelný. Mé kritické já by ale oponovalo, že je to za vlasy přitažená slátanina, kde 5 z 10 vtipů působí přiškrceně a ohraně, že šťavnaté dialogy jsou v mnoha případech ztotožněním stupidity a že Allen je naprostý pošuk, jehož charakter je schovaný za hromadou velkohubých keců a moralizování. A protože přiklonění k jedné straně by znamenalo částečně definovat styl hodnocení pro další Woodyho filmy, což by bylo trochu nefér, a také dál složitě rozepisovat "proč, co a jak", zůstanu tentokráte neutrální a tuto Woodyho konfrontaci s profláklým bytím a nebytím si uschovám na dobu neurčitou do složky "Druhá šance". Až potom se snad uvidí. :-) (22.08.2013)

Vodotrysky nápadov, odkazov, gagov, nekonečného sarkazmu (človek myslí na Pythonov a v zápetí na chudáka Bergmana), ktorých potenciálna genialita stroskotáva na mindrákoch malého, brejlatého mužíka, ktorý je všetko len nie rozprávač/humorista. Rád by som docenil trafnosť akou s kadenciou samopalu vzor 65 Allen masíruje klišé naprieč celým umeleckým spektrom (I am out of cliché). Žiaľ sebestrednosť a sebaparódia over the top, mi to nedovoľuje. 65% (01.12.2008)

Woody vo svojej najlepšej hereckej a režisérskej forme. Sarkazmus, irónia a satira vznášajúca sa medzi riadkami scenára, neustále narážky, komické situácie preplnené allenovským entuziazmom, parádna Diane Keaton, ktorá sa pre túto úlohu priam narodila, a to nehovorím o skvoste medzi hercami, večne dumajúcom Woodym. Nasmiala som sa viac ako pri celoročnej hollywoodskej produkcii a úsmev mi zostal na perách aj na druhý deň. Už len titulný obal so Smrťou je jasnou predzvesťou vynikajúceho zážitku. (05.04.2010)