Jánošík - Pravdivá historie

Zklamání. Za spoustu peněz se nedostává ani historie, tím méně pak pravdivé. A i s Jánošíkem je to pofiderní. V podání Václava Jiráčka se jeví jako chvílemi infantilní zasněná naivka, chvílemi jako překvapivý přemoudřelec, ale rozhodně ne jako zbojník. Od ještě horšího hodnocení mne odrazuje vlastně jen druhý plán - hezky nasnímané slovenské hory a muzika. Příběh je vyprávěný nevynalézavě, postavám občas chybí motivace pro to, co vyvádějí, dlouhé minuty vyplňuje nuda. (18.09.2010)

KINO/// Obsazení 6/10 Děj 3/10 Hudba 8/10 Efekty 6/10/// +film má velkolepý hudební doprovod, relativně charismatického hrdinu, krásné obrázky, prostředí a známé (Pauhofová, Labuda) i neznámé tváře -ovšem nemá dramatický ani extra poutavý děj, nemá moc provázané vztahy mezi Jánošíkovou družinou a našlo by se toho víc, co ten film nemá a měl mít/// Na Jánošíka jsem šel kvůli tátovi. Mě samozřejmě tento film taky zajímal, ale pro něj je Jánošík filmový hrdina a tak si nechtěl nechat ujít ani tuto verzi. Bohužel i on z kina odcházel se smíšenými pocity. Na námět se samozřejmě nedá nic říct. Ovšem to zpracování, ta režie i ten scénář je na pováženou slabý, nevýrazný. Z kina si odnáším celkem depresivní a rozmrzelý výraz a snažím se zjistit do jaké míry je to smutným koncem a jakou na tom má váhu samotné zpracování. Tento film sice nemůžu zatratit, ale mám z něj opravdu špatnou náladu a to mě na tom štvě nejvíc./// Celkem 51%/// (18.09.2009)

Až na všechny podle mého názoru nadbytečné sadistické obrazy se jedná o poměrně zajímavý, vizuálně a aktusticky povedený film (skvělý 5.1 zvuk, zdařilé záběry krásné tatranské přírody). To je ostatně důvod, proč si nikdy neužiju filmy jako Save Private Ryan a podobné - to kvůli těm střevům, létajícím částem končetin, supům hodujícím na ještě živých obětech a podobných obludnostech. V takovou chvíli se chci chovat jako ten největší pokrytec, jako pštros, strčit hlavu do písku a nevidět. Uznávám, že člověk je někdy horší než dobytek, nesouhlasím ale s tím, aby mi to režisér ukazoval ve filmu, jehož primárním účelem není dokumentovat (hořící mrtvoly čekám v dokumentu z Osvětimi, nikoliv v detektivním thrilleru z New Orleans). (03.05.2010)

Jánošík? Ani rebel, ani hrdina, ale tuctový mladý zloděj, který divákům stěží připomene legendu, navíc snímaný falešně líbivou, romantickou ženskou optikou. Možná, kdybych odešla z kina před poslední nejapnou scénou, která trapně shodila předchozí předlouhé dvě hodiny, ještě bych byla schopná vnímat pozitiva. Ale pravda je jen jedna: "Jánošík" vede mou topku největších letošních zklamání. Dobře mi tak, neměla jsem se těšit. Taky bych ráda věděla, kam zmizelo těch 6 milionů euro...vidět film v televizi, lehce by mi splynul s kousky, co oprašují z archivu pro deštivé nedělní podvečery. Mám ráda umění, fascinaci surreálnem a především folklor...nedožaduji se blocbusterů, ale právě na Jánošíkovi mi vadí, že film je všechno, jen ne divácký. (29.09.2009)

Od roku 1921 se Jánošík pravidelně znovu a znovu vrací jako hrdina stále nových a nových filmů. Jakoby nestačilo vždy podtrhnout technický pokrok a mít všechny Jánošíky v každé fázi filmového pokroku – v němém a zvukovém, v barevném a širokoúhlém. V hraném a animovaném. To by bylo příliš snadné a proto se současná Jiráčkova tvář zapsala jen do galerie mezi celou řádku adaptací, které se realizují napříč celou střední Evropou. V Polsku už také byl (1974), nejčastěji samozřejmě na Slovenku jako Jánošíkov dar (1989), Juro Jánošík (1987), Zbojník Jurko (1976), Jánošík I. a II. (1962) a v Československu Jánošík (1935). Nejideálnější zřejmě ale navždy zůstane ta úplně první verze, protože se nemusela potýkat s takovými absurditami jako je odlišný český a slovenský dabing. Dnešní Jánošík je snahou o překonání tradice a určení nového směru, ale na to je film Hollandové a Adamikové příliš roztříštěný s nepříliš dobře vyřešením vztahem ke své slavné konkurenci. (04.10.2011)