Sing Street

Ísť za svojími snami, táto myšlienka je akýmsi spojovacím článkom medzi všetkými filmami Johna Carneyho. Tvorca, ktorého filmy sa vždy točia okolo toho istého, ale rovnaké nie sú. Každý je jedinečný, originálny a pretkaný skvelou hudbou. Tak tomu bolo aj v tomto prípade. Once, ale zatiaľ u mňa zostáva neprekonaný. (21.02.2017)

Klidně bych tomu uvěřil, kdyby byl Sing Street životopisný film. Tady jde přesně poznat evropská tvorba, protože takhle by to za velkou louží natočit nedokázali, hlavně né takovým stylem! To mám na našem starém kontinentě rád, že to natočí tak, aby to vypadalo přesně tak, jako by se to ve skutečnosti stalo. Na nic si tu nehrajou a i méně povedené záběry se tu nechají (list, nabořená loďka...) a právě to tomu dodává větší autentičnost. Lepší čtyři. (31.07.2016)

"Dobrý je za tři," říkal mi vždy táta. "Když to ale bude z Irska, budou tam hrát The Cure a Duran Duran, tak klidně i za dva." A táta se má poslouchat. Jen je třeba dvojku ve škole přeložit do jazyka ČSFD. A protože já neměl skvělou školní kapelu, neskládal jsem modelkám oplodňováky a nechodil oblečený jako Bowie vím, že to je za čtyři. Hlavně protože John Carney. Ta láska k hudbě z něho fakt stříká. (30.08.2016)

Mam rad filmy z Anglie odehravajici se v druhe pulce minuleho stoleti jako Cemetery Junction, nebo Northern Soul, i kdyz zakladni premisa je totozna - musime se nejak dostat z tehle hnusne diry. Sing Street je z nich nejlepsi. Je to diky skvele napsanym charakterum, vybornymi deckymi herci, fajn rezii ale hlavne diky poctive a srdecne vyjadrenemu vztahu ke kapele a muzice jako takove. Tohle bude kultovka a moje srdcovka. (25.07.2016)

Hudobný štýl ktorý ústredná kapela hrala nemám moc v láske. Všeobecne hudba rokoch osemdesiatych je pre mňa tŕň v oku. Samozrejme existujú výnimky ale tento konkrétne nemusím. No tak či onak som si film s mojou polovičkou náramne užil. Je to romantické, nevinné, zábavné... Taká romanticko-gotická, cukrová vata, intelektuálna ale aj tak cukrová... hehe.. (05.10.2018)