Naušika z Větrného údolí

Prvoplánově moralizující, evokující kde co, od Pána prstenů, Malou čarodějnici, Želvy ninja přes Hvězdnou pěchotu až po agitku strany Zelených, ale člověk s opravdovým zájmem sleduje, přes jaké další peripetie se film dostane až ke svému šťastnému konci. Sladké nablblosti Naušiku i Větrné údolí zbavuje fakt, že příběh je lemován zjevnými i nevyřčenými úmrtími řady postav jak z kategorie dějotvorných, tak z kategorie bezejmenný kanonfutr. (27.08.2018)

I Japonsko má svého Chucka Norrise. Je jím asi 7 letá dívka, kterou rodiče pojemnovali Neušuka, a která je ze všech nejchytřejší a ze všech nejsilnější. Společně se svými knírači se rozhodla znovu nastartovat postapokaliptický svět. Pohádka, během které zemřou asi 4 brouci hlásá něco ve stylu, abychom házeli odpadky do koše jinak jsme všichni v prdeli, neboť bude otrávený vzduch a svět ovládne hmyz. Musím upřímně uznat, že se jedná o jedno z lepších počinů pána, který byl, Bůh ví proč, pojmenován Hayao Miyazaki. Já to vidím skoro na 3. (22.01.2013)

Staršia verzia Princezny Mononoke. Miyazakiho ústredný motív sa spravidla točí okolo neustálych konfliktov medzi mocným prírodným božstvom a bezohľadným ľudstvom, čo je, samozrejme, pri hlbšom ponímaní prenesenou metaforou, odraz našej vlastnej spoločnosti. Miyazaki má obrovský duchovný dar, jeho myšlienky sú odzbrojujúce. Skôr som však videla jeho neskoršie filmy, ktoré sú najmä po obrazovej stránke jednoducho krajšie než tento ranný a vizuálne trochu nepríťažlivý. Toto bol jeho sľubný štart, všetky podobenstvá dokonale rozvil v nasledujúcich snímkach, ale tu, napriek vynikajúcemu scenáru, som sa chvíľami pomerne nudila. Keby som tento film videla ako prvý, neviem, či by ma presvedčil natoľko, aby som sa odhodlala na jeho prekrásne diela ako Cesta do fantázie či Zámek v oblacích. Keď som tam dala 4*, tak tu musím ostať pri 3*. (19.07.2011)

Miyazakiho fantazie a obrovský smysl pro velkolepost je očividný už u Naušiky - animace je vypiplaná, jak jen to vůbec jde, a množství prapodivných stvoření nezná meze. V čele všeho stojí statečná Naušika, která ovládá (nejen) mnoho bojových umění, že by jí mohl Chuck Norris závidět. Samotná zápletka je sice dobře vykonstruovaná, ale měl jsem problém, abych hlouběji přemýšlel o jejím smyslu - škoda. Tak či onak jde o velice slibné počátky tvorby jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. (02.06.2011)

poetické postapo, kde se na plmé čáře ukazuje souhra a kvalita pánu Miyazakiho a Hisaishiho. Možná že Naušika není ještě tak propracovaná a celkově o něco lépe působící, než Mononoke, ale to Naušice rozhodně neubírá na zajímavosti a kráse, některé scény a scenérie patří k tomu výtvarně nejkrásnějšímu, co se kdy na plátně objevilo a celý Avatar se svým výtvarnem se může jít bodnout. A přemýšlení o tom, zda Naušika nosí kalhoty nebo ne, je taky docela zajímavé ((O=´ (17.02.2013)