Porco Rosso

Veľmi netradičný Miyazaki. Tentokrát majster svoju fantáziu trochu skrotil, film sa nehemží fantasktnými bytosťami a nadprirodzenosť je znížená na "miyazakovské" minimum (je tu jedine Porcova kliatba), ale vsadil skôr na presne určené historické obdobie, s tým súvisiacu skvelú dobovú atmosféru (krásne štýlové lietadlá z 20. a 30. rokov + geniálna hudba pôsobia dokonale) a na naprosto nový typ hlavného hrdinu. Porco je životom (a kliatbou) poznačený, trochu cynicky pôsobiaci človek (ehm, prasa), ktorý sype jednu hlášku za druhou, a pre Miyazakiho tradičná postava dievčaťa (tentokrát stelesnenou v podobe Fio) je posunutá na vedľajšiu koľaj. Spolu však pôsobia super a "chémia" medzi nimi funguje skvelo. O animácii už netreba ani hovoriť, je ako vždy krásna. Porco Rosso síce kvalitatívne trochu zaostáva za inými režisérovými masterpiecmi (Nausicaa, Mononoke, Spirited Away), ale to je vzhľadom na ich dokonalosť a naprostú genialitu pochopiteľné, ale absolútne hodnotenie a môj bezmedzný obdiv si bezpochyby zaslúži. 10/10 (29.09.2005)

Sedmé setkání s japonským mistrem animovaného filmu dopadlo podobně jako všechny předchozí - výborně, přesto s pocitem, že to mohlo být ještě o malinko lepší. Tentokrát za to může trošku uspěchaný závěr. Nádherný film o lásce k létání, s neuvěřitelnou dobovou atmosférou ze 30. let (v animovaném filmu!) a sympatickými postavami. Vyprávění Porca o tom, jak se dostal nebe, je jednou z nejkrásnějších scén, co jsem kdy viděl. Pěkné 4 hvězdičky. (SD, orig.) (26.11.2013)

Jestliže se nějakému filmu podaří být natolik dobrý, že se vám líbí, ačkoliv se odehrává v pro vás takřka ohavném prostředí (například nemáte-li rádi paštiku, těžko si pustíte dvoudílný film, adorující Májku placený zvrhlou paštikářskou loby, například) je to jasné zdání, že je prostě skvělý. Já nemám rád "poetiku" Itálie, nebo Španělska první poloviny dvacátého století a tohle se odehrává v Itálii třicátých let a v tomhle případě mi to nevadilo ani na milisekundu, tahle alternativní realita, kde nikomu nepřijde divné, že hlavní hrdina vypadá jako noirové prase a kde má létání zvláštní prazvláštní místo v životě lidí mě jednoduše bavilo, je to opět geniální od první do poslední minuty a vůbec tomu nevadí trošku větší zaměření na děti, které je docela patrné v závěru. Pokud bude Mijazakiho poslední film o konstruktérovi letounů Zer z půlky tak dobrej jako tohle, pořád to bude za pět. PS: komentář psán po projekci, kdy jsem na film zcela náhodou natrefil v TV s dabingem, který rozhodně není tak špatný, jak by se mohlo zdát a titulní prase se charismatem hlasu originálu minimálně vyrovná. "Lepší být prasetem než se stát fašistou!" (07.06.2014)

Bohužel, jiné hodnocení dát nemůžu. Porcu Rossu jsem už dopředu moc nevěřil, ale trochu jsem se na něj těšil. Mijazaki mi už v jiných filmech ukázal, že představivost má a s letadly umí divy. Ale tohle je jeden z jeho nejhorších filmů vůbec. Celé je to až příliš dětinské (piráti), sentimentální (ten konec) a nepromyšlené (v podstatě není řečeno, proč se Marco stal zrovna prasetem). Příběh je zmatenej a neukončenej (vztah mezi Marcem a Giny?), postavy nemají ani hloubku ani logiku, jejich původ je nejasný (kde se vzal Curtis, proč je Fio tak odlišná od svého dědy?)... A místo toho, aby vše vygradovalo závěrečným vzdušným soubojem, dočkáme se nějakého rádoby boxerského zápasu. Jak mám Mijazakiho rád, tohle se mu nepovedlo. (25.08.2014)

Kurenai no buta si Miyazaki očividně natočil sám sobě pro radost. Ve filmu nenajdete žádné kouzelné duchy, žádné létající či chodící hrady a dokonce ani žádná roztomilá zvířátka (pokud tedy za jedno nepovažujete samotného hlavního hrdinu). Co v něm ovšem najdete je létání a to tentokrát ještě v dvakrát takovém množství, než je u ostatních mistrových filmů obvyklé. O Miyazakiho posedlosti aviatikou jsem věděl už dřív (ono je také těžké to v jeho filmech přehlédnout), ale jeho fascinace Evropou, a zvláště tou 30. let minulého století, mi doposud zůstávala utajena. Když ovšem sledujete dobrodužný příběh létajícího pašíka, nelze si nevšimnout té obrovské lásky, se kterou se s daným materiálem pracuje a musí vám být jasné, že takovouto krásnou a specifickou atmosféru dokáže na plátno přenést jenom absolutní zapálenost pro věc. Při kreslení všech těch výkrutů a otoček jako by ale Miyazaki pozapoměl na jednu důležitou ingredienci - příběh. Ten se svou jednoduchostí bohužel pohybuje někdě na úrovni Mého souseda Totora a stává se pro Porca tím největším limitem bránícím mu doletět si až pro nejvyšší možné hodnocení. (24.11.2007)