Režie:
Taika WaititiScénář:
Taika WaititiKamera:
Lachlan MilneHrají:
Julian Dennison, Sam Neill, Rima Te Wiata, Oscar Kightley, Rhys Darby, Cohen Holloway, Stan Walker, Taika Waititi, Rachel House, Tioreore Ngatai-Melbourne (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Ricky je těžce zvladatelný, hip-hopem odkojený teenager, vyrůstající v náhradní péči. Když jednoho dne skončí v nové rodině na novozélandském venkově, jeho život nabere zcela nový směr. Souhrou okolností se totiž Ricky, který dosud příliš nepřišel do kontaktu s přírodou, ocitá na útěku nehostinnou buší se svým bručounským náhradním strýcem (neodolatelný Sam Neill). V patách jsou jim ozbrojené složky a dvojici svérázných renegátů tak nezbývá než nechat stranou své odlišnosti a spojit síly k nevyrovnanému souboji... Po okouzlujícím upírském mockumentu Co děláme v temnotách přichází Taika Waititi s adaptací humoristického románu oblíbeného novozélandského spisovatele a legendárního bushmana Barryho Crumpa. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (235)
Začalo to solidně a bylo to čím dál lepší. NZ můžu a moc, krásnější přírodu asi jinde nenajdete. Další vlna radosti mne zaplavila při zjištění, že ten nevrlej bushman je skutečně Sam Neill, můj oblíbenec. Bohužel po banální zápletce s lovcema a dvojsmyslným výkladem pobytu těch dvou v divočině se začne odehrávat great escape a film jde do kopru. Jakoby scénář psalo desetileté dítě jak řekla má drahá polovička.. A přesně tak jsem to cítil já. Vrcholem byla naháněčka psanců sociální pracovnicí s pomocí jednotky SWAT a obrněných sil. To že ona sama jela v českém transportéru SKOT (OT-64) je sice milá raritka pro českého diváka, na jednoduchý až hloupý děj, pardon - nadsázku... to ale nemá vliv... Mohlo to být solidní drama o útěku a hledání sebe sama pro oba hrdiny v divičině... Ale je to jen blbina odehrávající se v krásné přírodě. Kdo chce, může v tom hledat filozofiii, poselství, svobodu, cokoliv.... bude ale hledat marně, spíše to bude v urptném namlouvání, že by tam toho ždibec mohl být.... Film neurazí, já ale rád něco jiného. Škoda, stačil jen lepší scénář. 2 básně... * * ()
Můj oblíbený režisér Taika Waititi v Honu na pačlověky volně navazuje na svůj někdejší film Kluk, který je ovšem říznutý Jenningsovým Malým Rambem. Na Novém Zélandu jsme byl a proto v tomto snímku cítím něco z jeho národních specifik - posedlost americkou kulturou a kinematografií (proto tolik odkazů a citací k filmům i hudbě) a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti, kiwíkové jsou prostě lidé z ,,konce světa" (Zde je to ještě zesílené lokací, většina filmu se odehrává v buši). K tomu pak přistupuje ještě motiv původního maorského obyvatelstva, který se logicky objevuje v tvorbě režiséra maorského původu. Oproti Klukovi ovšem Waititi upozadil sociální prvek a přidal nadsázku a hravost. Velmi zajímavá je režisérova poetika, která si mnohé vypůjčuje z výše zmíněného Gartha Jenningse, ale i z Wese Andersona a řady jeho epigonů. Škoda, že se Waititi nerozhodl ukotvit svůj snímek v jednom žánru, žánrová nevyhraněnost můj divácký dojem trochu tříští... ()
Můj druhá film od Waititiho a znova trefa do černého. Ten chlap zkrátka ví, co chce říct. Ano, máme tu starého chlapa a pubertálního kluka, kteří k sobě najdou cestu, ale příběh je vyprávěný poctivě a upřímně a je okořeněný trochou ujetého humoru. Je to film, na který musíte mít náladu, abyste ho dostatečně ocenili, ale přinejmenším výkony Sama Neilla a jeho mladého sekundanta stojí za to. ()
Waititi to má v sobě. Film, který je po celou dobu prvoplánovou a nepolevující kritikou zakomplexovanosti a sterility současného světa, ale zároveň nepřestává chrlit zábavné dějové zvraty, metaforické nápady a sem tam i parádní hlášky, které mi zůstanou na mysli ještě dlouho. A kde nestačí čitelně nalajnovaný vývoj jednoduchého příběhu, tam pomáhá dobře fungující chemie mezi svévolným Rickym a zatvrzelým Samem Neillem, který si připisuje další nezapomenutelnou roli. Vyzbrojen salvou filmových odkazů unikl Waititi do divokého území nekonečné ironie a nadsázky, kde se neztratil, ale dokázal sloučit záměrnou dějovou extravaganci a ztřeštěnost s chytrou komorní story, která sice nedosáhne žádné myšlenkové inspirativnosti, ale na povrchu je tak zábavná a funkční, že by se řada nezávislých autorů mohla učit. Doufejme, že se Taika v Hollywoodu nespálí... 80% ()
Kolja po Novozélandsku od režiséra parádní indie komedie Co děláme v temnotách. A neméně dobrý. Malý tlustý sráč a grumpy děda (k nepoznání zarostlý a starý Sam Neill) putují krajinou pána Prstenů, vehementně se stírají, občas nožíkem uloví divočáka, a utíkají před militantní sociální pracovnicí a jejími tanky. Životní moudra co z toho vzejdou jsou zjevná a samozřejmě poněkud kýčovitá, ale když bezmála slzíte smíchy, je vám to upřímně jedno. Kadence humoru a dobré nálady je tady totiž nemalá. 8/10 ()
Galerie (22)
Zajímavosti (19)
- Režisér Taika Waititi si zahrál menší roli faráře. (mrborn2lose)
- Ve scéně, kdy jsou hlavní hrdiny v autě pronásledují sociální pracovnicí na obrněném transportéru, sedí sociální pracovnice na obrněném transportéru Československé výroby OT-64 SKOT, který byl vyvinut v Československu ve spoluprácí s Polskem v 60. letech. (pldvk)
Reklama