Hon na pačlověky

Vcelku příjemný film se skvělým Samem Neillem a zajímavým obézním spratkem v hlavní roli, který hrál více než přesvědčivě. Velkým plusem je příroda Nového Zélandu, která doslova oku lahodí a také chválím perfektní scénu s obrovským divokým prasetem. Humoru je poméně, ale kouká se na to hezky, přesto na 4* se necítím. 70% (08.03.2017)

Čas od času mě napadne, že bych si sestavil takovou mou alternativní Top Ten, nazvanou třeba Hated Top Ten, z mých nejneoblíbenějších herců, herkyň a filmů. A jedno z prvních míst (ne-li první místo) v žebříčku herců jsem měl rezervováno pro Sama Hnusáka Neilla, který mi svým hnusným nesympatickým xichtem zhnusil už velkou spoustu bijáků, především kdysi Merlina, na kterého jsem se tolik těšil. Ale po Wilderpeoplech už to neplatí. Možná to způsobila ta vousiska, díky kterým jeho držku není tolik vidět, ale Neill se mi jako samorostlý misantropický bushman líbil a bavil mě (nikdy bych nevěřil, že tohle někdy napíšu!). Líbil se mi i přidrzlý maorský buřt, líbili se mi vlastně všichni herci i herkyně, líbila se mi hudba, která mi připomínala Jarmuschova Dead Mana, i děj filmu mi ho často připomínal (a on ten buřt mi vlastně připomínal Farmerova Nobodyho), hodně se mi líbila i nádherná novozélandská bush... Nebo je to "ten" bush? Prostě les, to je fuk... Zatímco "laskavý humor" (fujtajxl) a patetický kýč ve filmech českých mě znechucuje, v tomhle novozélandském mi docela sedl (snad až na už přespříliš přeslazený epilog). Ale toho zkaženého Merlina ti, Neille, stejně nikdy neodpustím! (23.02.2017)

Vlastně trochu zklamání... i když hned úvodem zaujaly minimální nároky kladené na uchazeče o náhradní péči, dle kterých se dalo usuzovat směřování věcí příštích, avšak zdaleka ne tak "pompiózních" jak bych si přála. Ale jelikož je Taika Waititi můj oblíbenec, budu zaujatá a tato skutečnost se může projevit neobjektivním, nadržovacím hodnocením... Na druhou stranu - pro nějakou tu vyloženě nepovedenou skeč by bylo chybou nevychutnat si i někdy příště netuctovou změť zajímavé hudby, krásné přírody, svérázných charakterů, trefných odkazů i originálních špeků. Konečně, kdo z nás by nechtěl být alespoň občas pačlověkem, už jen proto, že ke všemu, co chcete v životě udělat, potřebujete formuláře... vyplníte ho a pošlou vás do vyššího poschodí, tam musíte vyplnit další formulář, abyste potvrdili, že jste to vy, kdo vyplnil ten první... Přesně. (10.01.2018)

Úspěšný novozélandský film je velmi příjemným snímkem, který nabízí kvalitní humor, krásnou přírodu a určitě i jakousi roztomilost... V podstatě tam všechno funguje, dokonce i příběh není vůbec špatný, ale z nějakého důvodu mě Pačlověci nenadchli tolik jako Novozélanďany. Je to fajn, ale Waititiho novější filmy mám mnohem radši. (7/10) (01.02.2020)

Po fenomenálním Co děláme v temnotách nám Oscarka Navaltiti evidentně řádně zpychnul a přihakoval si to tentokráte s povrchní, tupou, trapnou a nudnou bushoidní koljovinou, kterou tu může přebushit jen těch pár obvyklých, tolik citlivých karlovarských homoklád nebo obstarožní otylá maorská chovatelka wombatů, a za níž by zasloužil akorát tak hlavu do Svěráku. Když už, kurva, nemám na originální poetiku, humor ani solidní historku a vypomáhám si otravným vykalkulovaným mletím kýčovitých hoven, měl by být aspoň ten „ubohý“ odvrhnutý chlapeček buď rektorvoucně lostomiloušký nebo sympatický, a ne odporný neherecký domorodý prasnic, odkojený Tupákem, jehož máte od první minuty neodolatelnou chuť lhostejně zaříznout a předhodit vakovlkům. Příjemně nevrlý Zdeněk to sice kapku vytrhnul, ale kde nic není, ani zmrd nebere, a já se jen tak tak udržel, abych to neposlal rovnou do Te Whanganui-a-Tara-le. (09.10.2016)