Režie:
Taika WaititiScénář:
Taika WaititiKamera:
Lachlan MilneHrají:
Julian Dennison, Sam Neill, Rima Te Wiata, Oscar Kightley, Rhys Darby, Cohen Holloway, Stan Walker, Taika Waititi, Rachel House, Tioreore Ngatai-Melbourne (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Ricky je těžce zvladatelný, hip-hopem odkojený teenager, vyrůstající v náhradní péči. Když jednoho dne skončí v nové rodině na novozélandském venkově, jeho život nabere zcela nový směr. Souhrou okolností se totiž Ricky, který dosud příliš nepřišel do kontaktu s přírodou, ocitá na útěku nehostinnou buší se svým bručounským náhradním strýcem (neodolatelný Sam Neill). V patách jsou jim ozbrojené složky a dvojici svérázných renegátů tak nezbývá než nechat stranou své odlišnosti a spojit síly k nevyrovnanému souboji... Po okouzlujícím upírském mockumentu Co děláme v temnotách přichází Taika Waititi s adaptací humoristického románu oblíbeného novozélandského spisovatele a legendárního bushmana Barryho Crumpa. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (235)
Můj oblíbený režisér Taika Waititi v Honu na pačlověky volně navazuje na svůj někdejší film Kluk, který je ovšem říznutý Jenningsovým Malým Rambem. Na Novém Zélandu jsme byl a proto v tomto snímku cítím něco z jeho národních specifik - posedlost americkou kulturou a kinematografií (proto tolik odkazů a citací k filmům i hudbě) a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti, kiwíkové jsou prostě lidé z ,,konce světa" (Zde je to ještě zesílené lokací, většina filmu se odehrává v buši). K tomu pak přistupuje ještě motiv původního maorského obyvatelstva, který se logicky objevuje v tvorbě režiséra maorského původu. Oproti Klukovi ovšem Waititi upozadil sociální prvek a přidal nadsázku a hravost. Velmi zajímavá je režisérova poetika, která si mnohé vypůjčuje z výše zmíněného Gartha Jenningse, ale i z Wese Andersona a řady jeho epigonů. Škoda, že se Waititi nerozhodl ukotvit svůj snímek v jednom žánru, žánrová nevyhraněnost můj divácký dojem trochu tříští... ()
Mnohokráte realizovaný koncept dostává famózní zpracování, kde se zúročují všechny přednosti Waititiho – hravá imaginace nespoutaná realismem, ale z reality vycházející, nezměrné sympatie k totálním outsiderům a asociálům, brilantní komediální timing, obliba v lokálních novozélandských motivech, obzvláště těch ze světa nejnižších sociálních tříd a perfektní cit pro naturščiky. V kombinaci s oblíbeným humoristickým románem pak není divu, že se výsledek stal divácky nejúspěšnějším novozélandským filmem všech dob. Podobně jako třeba Stephen Chow kdysi v Hongkongu také Waititi dokáže gagy nejnižšího registru ztvárnit s osobitostí a sofistikovaností. Tohle není žádný jalový bezmyšlenkovitý humor, ale dokonale vysoustružená zábava, která stojí na precizním načasování a dokonale zvládnutém filmařském řemeslu. Už Charlie Chaplin či Harold Lloyd věděli, že spadnout na zem umí každý, ale jen mistr to dokáže dokonale pro kameru. Co na tom, že někteří diváci, to nedokáží pochopit. ()
Tímto filmem jsem zakončil dnešní den s Taikou Waititim a i tentokrát jsem se přes dvě hvězdy nedostal. Kdybych se měl o toho vyžraného hajzlíka (pardon, morbidně obézního, problémového hocha) starat já, šlo by jednoznačně o krátkometrážní snímek, protože by své chování v úvodu nemohl přežít. Čím déle jsem film sledoval, tím větší jsem nabíral jistotu, že jde o typický rodinný snímek, ve kterém děj i přes mnohá nepravděpodobná dobrodružství směřuje neodvratně k dobrému konci, což mě moc nebere. Nic proti dobrým koncům, ale ten příběh byl prostě slabý. Fakt jsem nechápal, proč napsali hercům do scénáře opakovaně větu o tom, že je kolem milión hektarů buše, když pak oba uprchlíci neustále o někoho zakopávali. Chabé. ()
„Nabízíme 10000 dolarů každému, kdo je najde, mrtvé anebo živé…aha, živé. Měli by být živí.“ Vše se odvíjí od toho, zda si dokážete najít cestu k dětskému hrdinovi. Pokud ne, asi se nebudete bavit a film se vám nakonec zprotiví. Mně se to ovšem postupně, po malých krůčkách, podařilo. Zřejmě díky humoru (který spojuje). Paleta vtípků je různorodá, od těch černějších přes ironické, absurdní, střelené až po vyloženě parodické. Tvůrci do snímku zařadili celou řadu filmových odkazů a sem tam si do hollywoodských „bijáků“ hezky rýpnou (nejvíc se podle mě podařila pasáž jak vystřižená z Thelmy a Louise). A nejen humor je různorodý, podobně je to i s žánry, takže některé scény jsou možná až zbytečně vážné či naopak směšné, přesto si myslím, že to pěkně drží pohromadě (i přes např. záhadně mizejícího psa či pušku…nebo to byl záměr?). Waititi mě tedy pobavil i potřetí a já se těším na naše další filmové setkání, tentokrát to bylo za solidní 4*. „Utečeš i dnes v noci?“ - „Ještě nevím.“ - „Ne, mně to nevadí. Jen buď zpátky na snídani.“ - „Ok.“ ()
[MFFKV - 2016] Taika Waititi utočí v Karlových Varech podruhé a opět mě naprosto dostal jako obrovská studnice vtipu, originality a žánrové pestrosti. Hon na Pačlověky může působit šablonovitě, ale Waititi je opravdový mistr v převedení stokrát omílaných konceptů do tak atraktivního hávu, že Vám spadne čelist. Absurdita celého filmu vypointována do nejmenších detailů a výborných vedlejších postav. Škoda, že zrovna v závěrečném honu na dvojici uprchlíků filmu lehce dochází dech. Ale i tak se jedná o výbornou komediální jízdu v nádherné novozélandské přírodě. Místní odpady několika uživatelů a jejich důvody absolutně nechápu. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (19)
- Kanec byl vytvořen pomocí kombinace CGI a fyzického kostýmu, který ovládali dva lidé pod ním – jeden jako přední nohy, druhý jako zadní. (KGBelik)
- Pták Huia, kterého ve filmu „zahlédli“ Ricky (Julian Dennison) a Hec (Sam Neill), je skutečným novozélandský druh. Poslední potvrzené pozorování ptáka bylo v roce 1907, ale počátkem 60. let byla některá věrohodná pozorování zaznamenána. Věří se, že vyhynul. (KGBelik)
Reklama