Pasáž

Okej, surrealistické filmy nie sú pre mňa. Ale nevadí mi občas si nejaký pozrieť. Viac ma baví príbeh prípadne postavy ako nápady. Ale musím oceniť, že tie boli skvelé. Atmosférou a zmätenosťou hlavného hrdinu mi to pripomenulo Brazil. Zopár ďalších postrehov - tie 80's synťáky boli úsmevné, takisto feeling deväťdesiatych rokov, Jacek sa mi podobal na Michaela Keatona. Juraj Herz si tento svoj film veľmi považuje. Film mal niekoľkoročný pôrod, najmä kvôli Herzovej nespokojnosti so scenármi. Tak veď si to napokon aj napísal sám. Na úvode pred filmom a diskusii po nej hovoril aj o láske v reále medzi dvoma poľskými hlavnými predstaviteľmi. Ale Jacek nejak zabudol, že je ženatý, takže z toho nič nebolo. A áno, scéna s padajúcimi kachličkami je rozhodne top. Príde mi, že sa v našich filmoch takýmto spôsobom veľmi neexperimentuje a príde mi to originálne. Som rada, že som videla na veľkom plátne, ale skôr pre tú unikátnosť ako pre zábavu. (Art Film fest 2013 - 22.6., Prameň - TTeplice) /vec na záver - Herz mi povedal, že si mám ísť film pozrieť. Tak som išla :)/ (23.06.2013)

Kde jsem se to vlastně spolu s hlavní postavou ocitl? V jakémsi snu, či snad přímo ve filmu, nebo šlo jen o jakési noční zabloudění? Mínil Juraj Herz tímhle děním, odehrávajícím se několikrát i v přítomnosti snímající filmové kamery (jednou i celého štábu) jakési vlastní pobloudění v nové společenské době 90. let, přinášející sebou v závalu velkých změn i další deziluze, a protavil do Pasáže jako filmař své pocity? Nebo si jen prostě, konečně v plné tvůrčí svobodě, trochu pohrál ve stylu surrealismu či Franze Kafky? Přestože děj je plný bezvýchodiskového bloudění a zdejší hodnocení může navozovat mizerný dojem, nemám vůbec pocit, žeby samotný Herz v téhle Pasáži bloudil podobně bez cíle a východiska nebo že by jako režisér selhal a spadl do tvůrčí mizérie. Ten film má dokonale zneklidňující atmosféru, která mě tu spolu s rojícími se záhady, zapadlými prostory, zvláštními postavami a ještě zvláštnějšími prožitky držela po celý čas. Excelentní režii a kameru včetně působivě ponurého svícení. K tomu pravidelně gradující napětí s opakujícími se motivy, i postavy, které se kolem Michala (mezi přáteli Karla) objevují opakovaně... a také dlouho vytoužené, symbolické osvobození. I na ty oblíbené podivnosti míchající morbidnost někdy až s groteskností párkrát dojde. Scéna z kina je tu vrcholným „pomatením mysle“. Zjevující se andělská holčička, čekající s krásnou nevinností uprostřed vší té západlé špíny, jakoby vypadla z pohádky. Najde se i pár momentů, které mi nesedly, zvláště tu erotickou scénu uprostřed ohně za doprovodu téměř metalové hudby jsem vůbec nepobral. Ale jinak mě Herz za poslední dobou už podruhé potěšil při objevování jeho méně známých počinů. [80%] (04.05.2022)

Pasáž Karla Pecky patří mezi klasické texty 68 Publishers, kde poprvé vyšla v roce 1974. V Herzově filmovém přepisu se stala podobenstvím poloviny devadesátek a zvěčnila tehdejší podobu Lucerny. Některé nápady jsou skvělé, jiné dadaistické, další sporné, přesto celek přináší netušený zážitek. Za jediný hlavní problém považuju klasicky mezinárodní obsazení, které má prapodivný dabing. Ale jinak je tady naprosto všechno, co od českých devadesátek očekávám, včetně přidrzlé Martiny Adamcové a slušné porce provokativní nahoty. (09.04.2024)

Lynchovsko-kafkovská podivnost na jejíž příběh a formu jsem se nemohl dlouho vůbec naladit. Alespoň trochu mě to chytlo až po nějakých 70-ti minutách. Spíše než jako celek zaujmou určité sekvence, scény, postavy (Monika, plivající servírka) a herecké výstupy (Zindulka, Vinklář, Adamcová - nechápu, proč ji předabovali, když má tak svérázný a svůj hlas). Svým způsobem prostě úlet na který ale zřejmě musíte koukat v tom správném rozpoložení. Když jsem s Herzem dělal rozhovor, vykládal mi, jak si musel scénu souložení na záchodcích před producentkou obhajovat. 2,5* (20.01.2014)

Neřekl bych, že by Herz natočil film ve stylu Lynche, jak zde píší někteří méně poučení kolegové. Napadá mne úplně jiné jméno - Alain Robbe-Grillet. Nicméně je potřeba zdůraznit, že Herzův rukopis je v tomto snímku nadřazen jakékoliv potenciální inspiraci a jsem moc rád, že jsem jej takřka 20 let po premiéře "objevil".... (08.09.2015)