Sběrné surovosti

Stejně jako u Fádního odpoledně se mi i tato "vyloučená" část Perliček na dně líbí víc než samotné perličky. Je ovšem pravda, že Surovosti mají svou o něco delší stopáží lepší předpoklady být skutečným plnokrevným příběhem a ne jen zdobnou miniaturou. To ovšem není jediná odlišnost. Herz zjevně nechce civilně a bez příkras zachycovat reálný život. Nebojí se stylizace a nadsázky, rád si vypomůže kolážovitou střihovou zkratkou, pracuje s fragmenty dějů aniž by je vysvětloval či dopovídal, jeho líčení má také vyšší tempo než povídky z Perliček. Celek je filmovější a svou stylizací rozhodně bližší Hrabalovu pojetí a to paradoxně proto, že s předlohou pracuje poměrně volně... PS: při scéně rozřezávání barokních soch by se ve mě krve nedořezal. Kolik sochařských skvostů skončilo v kamnech kostelníků? Radši ani neuvažovat... (24.08.2008)

Literární předlohu, ač je to ostuda, jsem dosud nečetl, a nevím tedy, jak přesně dokázal Herz převést Hrabalův text do filmové podoby, nicméně musím konstatovat, že díky výraznému Herzovu režijnímu stylu jde o osobitou filmovou chuťovku v černobílém provedení se zajímavými postavami a zvláštní atmosférou. Výborné je herecké obsazení, kdy byly režisérem vybráni neherci představující určitý lidský typ, a to se Herzovi povedlo na výbornou. V některých případech si sice pomáhá určitou nadsázkou, která ale rozhodně nevadí. Je to syrové a působivé. Sběrna odpadu jako konečná stanice lidských vzpomínek, osudů a uměleckých artefaktů. Celkový dojem: 85 %. (20.01.2009)

Při tehdejší "socialistické" produktivitě práce můžeme ještě rozjímat nad lisováním artefaktů věčnosti, časnosti, kultury, dějin, vzpomínek. Dnes už i ten proces sám je zlisován. Pokud jde o filmového Hrabala, tak ani tady u Herze nemám pocit, že "tohle je ono". Taky Hanťa mi tady typově nesedí - přesto mě dokonale přesvědčil. Herz jako by Hrabalovým postavám (alespoň pokud jde o Hanťu a kostelníka) vracel realističnost, všední uvěřitelnost - a přitom jim ponechává jejich nevšední hrabalovskou působnost. K závěru: Co to říká Hanťovi pan vedoucí? A jak na to reaguje Hanťa ve finální scéně? Celkově mám z toho drobného filmu neodbytný pocit, že je ztraceným úvodem k čemusi - k něčemu, co se nikdy nestane, nerozvine. Přitom se zabývá tím, co už padá do lisu času. Rozhodně bych dal Sběrné surovosti do Perliček místo Menzelova příspěvku. Herzův pohled jde mnohem hlouběji než na úroveň kochání se pábením. (05.06.2011)

Není to škoda pro tento film, že nebyl obsažen v Perličkách, jsou to naopak Perličky na dně kdo je ochuzen absencí tohoto dílka. Tato povídka, přestože i ona je hodně osobitá, obsahuje to co si představím pod pojmem Hrabalova poetika. Ve Sběrných surovostech se Herzovi podařilo položit důraz na hlavní charaktery, podivínské blázny, a ty jsou vskutku nezapomenutelné. Zejména Haňta. Divák se zde více baví Hrabalem a méně vkladem režiséra. Sběrný dvůr dle Hrabala je hodně povdivné místo, zejména co se osazenstva týče a přidá-li to své Herz není o bizarní scény nouze. Například řezání soch svatých mi paměti asi jen tak nezmizí. Ač jsem ateista, tohle přeci je působila provokativně, možná až dekadentně. (27.09.2010)

Musím přiznat, že jsem po celý krátký film přemýšlel, jak člověk, který natočil něco natolik úžasného, byl někdy ve své kariéře schopen klesnout k nečemu takovémuhle? Možná jsem to nepochopil, ale možná tam také co k chápání nebylo, je to přeci jenom Hrabal. A obsazení hlavního hrdiny nějakým retardou s kozím smíchem z pohádek? Myslím, že by filmu vážně nepomohla ani poloviční délka. (21.02.2009)