Spalovač mrtvol

„Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není..“ Nezapomenutelný Rudolf Hrušínský jako velekněz vznešeného chrámu smrti. Jeho Karel Kopfrkingl se rozkládá, aniž by byl v zemi a morbidita ve spojení s Milotovým rybím okem a Liškovou hudbou pouští do éteru palčivý děs. Nebýt to celé v tom hávu grotesknosti, co abychom se, drazí, oběsili.. (21.03.2022)

I takto umělecky hodnotný může být český film, pokud je filmařům z hůry dáno (kéž by se to stávalo častěji než jednou za x dekád!). Stanislav "Fish Eye" Milota si zaslouží hlubokou poklonu za své odvážné experimentování za kamerou (škoda té "davové" scény z podlahy střižny - mohla být zajímavá), které je nebesky zvrácené (velmi příhodné). Jistě by byl také velký hřích neutrousit slova o nádherně uhlazeném, mrazivém a decentním hereckém koncertu pana Hrušínského, jehož sametové proslovy o smrti a kráse již dávno utkvěly ve svorné divácké paměti národa českého. Co by asi na Spalovače říkal takový David Lynch? :) (11.08.2008)

Naprosto destruktivní záležitost, u který se neobejdu bez pořádné řádky nervů, protože Rudolf Hrušinský hraje tak dokonale, že strach jít z něj by ještě bylo hezké, ale tady je to ještě něco více. Ten film se promítal v Holandsku a lidi se tomu neskutečným způsobem smáli, když film promítali v Itálii, prožívali to na plátně jako ten nejkrutější horor, který kdy vůbec viděli, protože spalovat mrtvoly při premiéře v té době bylo zakázané a diváci z toho museli mít noční můry, ale když se film promítal tady, byl z toho každý šokovaný. Spalovač mrtvol je dost možná nejlepší český film v celé historii česko-slovenské kinematografie, ale já musím potvrdit, že českých filmů, a pětihvězdičkových existuje přeci jen více, i když čtyři hvězdičky tady jsou také hodně silné, jsou hlavně proto, že ten film nepřináší nic dobrého. Je to vlastně velký herecký koncert Rudolfa Hrušinského, protože zahrát někoho tak brilantně jsem snad ještě nikdy neviděl, nebo jsem nad tím minimálně po skončení filmu chvíli přemýšlel. Ze Spalovače mrtvol šel strach, ještě aby ne, tvůrci to prý točili proto, aby se lidi smáli, ale nakonec odvyprávěli tak zlý příběh, že černý humor zastřel celý ten příběh vlnou strachu. Mně se tento film líbil, tvrdím, že je to dost možná nejlepší český film, ale přesto dávám čtyři hvězdičky a na více se nezmůžu. Měl jsem z toho prostě tak zvláští rozporuplné pocity, kterým jasně vévodil Rudolf Hrušinský, ale taky fakt, že depresivní film, kde příběh jde od deseti k pěti stačí vidět jen jednou a víckrát už ne, a to je docela škoda. --- Dáš si rakvičku nebo věneček? (21.08.2008)

Totální psychologický snímek staví na životním výkonu Rudolfa Hrušínského, který se na oněch 95 minut stal oním omezeným človíčkem, z jehož činů a mluvy pramení všechen ten děs, který neurčitě cítíte. Když k tomu přidáte úžasnou Vlastu Chramostovou, šílené pojetí kamery Stanislava Miloty a zcela a naprosto psychotickou hudbu Zdeňka Lišky, ještě rádi uvidíte pana Kopfrkingla odjíždět tam do dáli, do světa kde už nikdo nebude trpět...nejsilnější tuzemský film, jaký jsem viděl, a dost možná že nejsilnější vůbec. (25.05.2005)

Nečakané sklamanie. Tento film ide naprosto okolo mojej chuti, prvú hodinku som si pretrpel a keď som si uvedomil, že už to pre mňa nemá zmysel tak som to radšej zabalil. Nehorázna monotónnosť po celý čas na mňa sršala a pokus o nejaký umelecký vizuál vyznel do prázdna. 12.miesto medzi najlepšími filmami na csfd sa týmto pre mňa stáva záhadou. (07.06.2008)