Ilja Muromec

Prvé zábery ma na film neskutočne nalákali. No po vizuálne úchvatnom rozjazde to nakoniec začne trochu opadávať. Začne nudiť a záverečný bojový ´´masaker´´ s umelým drakom ( nič v zlom ) už situáciu nemá šancu zachrániť. Ale klobúk dolu za tú celkovú výpravu a aj napriek tomu dávam vyššie hodnotenie aké si možno film zaslúži. (27.10.2010)

Z vlastencova přadena.¬         Ruské byliny a Jiráskovy Staré pověsti české jsou sice v mnohém odlišnou látkou historickou, leč jedno mají společné: přilnavost vlastencovu k nim, tam ruského, tu českého. Režisér "Ilji Muromce" Alexandr Ptuško byl proslulým tvůrcem filmového zpracování hlavně ruských, ale na příklad i finských bájí národních.¬                 Ač mne "Ilja Muromec" nezklamal, přec nemohu toto dílo označiti za počin mimořádné hodnoty umělecké. Byla odvedena dobrá práce, i nastíněny základní motivy týkající se vztahu k "matičce Rusi", ale celek trpí přílišnou vnějškovostí pohledu, zatímco příslovečná červená nit, která by diváka provázela nitrem ruského vztahu k otčině, chybí; její kousky se objeví na samém začátku a dál už jen útržkovitě. Hlubina tarkovského pohledu a jeho schopnost vybavování mystičnosti je prostě (alespoň v tomto díle) Ptuškovi odepřena.¬                 Na závěr nedá mi nepřipomenouti ke srovnání s "Iljou Muromcem" mimořádný snímek našeho Jiřího Trnky, vytvořený taktéž v letech padesátých 20. stol., "Staré pověsti české" podle A. Jiráska. V tomto díle sešla se mimořádná kvalita scénáristická, režisérská i hudební a ač dnes mnohým bude se tento snímek zdáti po stránce formy zastaralým a těžko přístupným, pravdou je, že jde o počin vrcholných kvalit, a to nejen po stránce vnějškového provedení, ale i po stránce niterné. Ač vlastenec, trochu mne mrzí, že totéž nemohu říci o snímku pana Ptuška… (01.04.2020)

5/10 První sovětský Cinemascope film se stereozvukem není ledajakou podívanou – pojednává o největším ruském hrdinovi všech dob Iljovi Muromcovi – o jeho zázračné proměně z nemohoucího kripla na nadpozemského bohatýra a o některých jeho skutcích, co pro blaho své vlasti vykonal: porážka východních nájezdníků na čele s chánem Kalinem, napravení vztahu knížete Vladimíra ke svým poddaným, zatočení se zrádcovskými bojary, lapení zlého skřeta trápícího pocestné, zabití draka ohrožujícího město Kijev,… V první řadě jsem byl šokován výzorem tohoto bohatýra – v mých představách se jednalo vždy o mladého a perspektivního junáka a roli ve filmu dostal 50ti-letý strejda, jehož rodiče při požehnání vypadají jako mladší sourozenci. Režisér zřejmě nechtěl měnit statnou postavu s rychle ubíhajícím věkem jeho syna Sokolíka. Další zklamání: hodně známá masová scéna divokých nájezdníků řítících se na Kijev se ukázala jako 2-3projekce a ne jako reálný dav, šermování a soubojů bylo nemnoho, takže výsledný dojem z filmu zachraňovali aspoň nadpřirozené postavy draka a skřeta. Nicméně teď už je mi v celku jasné, co posloužilo jako inspirace pro pozdější Barbary Conany a podobné Excalibury. (26.09.2008)

Vcelku souhlasím s komentářem Cervenaka. Umělecký film, ruská bylina v obrazech, vzhledem k době vzniku jsou některé scény opravdu pozoruhodné (triky, poetické obrazy, množství postav atd.) - ovšem nad tím patosem a "mládencem" Iljou Muromcem se musí přimhouřit oči...Podle tradice byl Ilja až do 33 let chromý, ale pak se uzdravil a vynikal obrovskou silou. Pro zajímavost: v pravoslavné církvi je uctíván jako ctihodný. (27.02.2010)

Uvážíme-li, že toto dílo je nutné srovnávat s výplody jako je SUPERMAN či různé velkosériové westerny, jde o veskrz zdařilou filmovou adaptaci ruské hrdinské epiky, která v měčítcích doby svého natočení reprezentuje určitě vysoký nadprůměr. Vedle srovnatelných současných polských filmů (KDYŽ SLUNCE BYLO PÁNEM) i českých storchovských Schmidtových adaptací by toto srovnání sice nevyznělo zdaleka tak pochvalně, ale i tak na tomto filmu pořád ještě něco bude. Sloučení kumánských a tatarských vpádů do doby prvního ruského panovníka-sjednotitele sv. Vladimíra (978-1015), přijetí křesťanství (988) a současně respektování faktu, že Kijev, první velká metropole východního Slovanstva, byla směrem na jih otevřená východoevropskými rovinami k euroasijským stepím, táhnoucím se fakticky od Pacifiku až na již Moravu (podle historika Dušana Třeštíka jednotícím prvkem by měl být výskyt proslué traviny kavylu), jsou v MUROMCOVI odrazem historicky doložených kočovnických vpádů. PRSTEN NIBELUNGŮ, ještě pozdnější zpracování podobné germánské látky ze zhruba 6. století, nasvědčuje, že východoslovanská mytologie není v Evropě osamělou. ŘITKA VIDEO mělo v tomto případě šťastnou ruku. (22.11.2010)