Italština pro začátečníky

Očekávala jsem komedii, takže prozření bylo až příliš tvrdé. Naštěstí tušíte, že se to bude ubírat hezkým směrem. Tak trochu jiné pojetí lásky, láska zde nevzniká velkými gesty a snovým zablýsknutím, ale drobnostmi, které jsou ve skutečnosti velkými akty lásky, a imanentní přitažlivostí, které prostě musí svést všechny spřízněné duše dohromady. (04.11.2018)

Italština pro začátečníky je dalším filmem ze vzpomínek na má artová léta na gymplu, kdy jsme s partou chodili do kina na projekt 100. Líbila se mi tak, že jsem si ji po několika letech sehnal, abych se mohl mrknout znovu. Líbila se mi i po těch letech. Nejvíce si mě získaly postavy příběhu. Skupina nepříliš úspěšných prostých lidí z malého města se domluví na kurzu italštiny. Důvod není moc jasný a ani podstatný. Podstatná je ta zvláštní chemie, která mezi nimi vznikne. Je to nenásilné, lidské, hravé, naivní a příjemně to uběhne. Vlastně ani nedokáži přesně popsat jednotlivosti, co se mi líbily. Je to zkrátka jeden z těch filmů, který naprosto skvěle funguje jako celek. Přesto, že některé jednotlivé složky nemusí být dokonalé, dávám čtyři hvězdy a rád doporučuji. Kdybych na film opět někde narazil, určitě si jej znovu pustím. (03.06.2021)

Zaskakující pastor, nesmělý recepční, bývalý fotbalista, fešná kadeřnice, nešikovaná pekařka – pětice obyčejných, ale zase ne příliš, lidí, které spojuje mnohem víc než navštěvování jednoho kurzu italštiny. Italština pro začátečníky mate názvem a opravdu není filmem italským, nýbrž dánským. (Jiný dánský film se pro změnu jmenuje Číňan, takže asi půjde o nějaký fetiš tamějších tvůrců.) Že půjde o film „seversky syrový“ poznáte docela snadno již od prvních vteřin, kdy kamera chvíli zabírá manifest Dogma 95 (detaily např. zde). Podle manifestu tedy Italština nemůže být romantickou komedií (tzn. žánrovým filmem), ačkoliv právě k tomu, co běžně vnímáme jako romantickou komedii, má nejblíže. Hlavní rozdíl od žánrově spřízněných snímků z americké produkce tkví v maximálně autenticitě zobrazovaného. Všechny postavy jsou velice plastické, patrně už v životě něčím prošly (není tedy opomenuta jejich minulost) a ačkoliv nemají make-upem „vyretušované“ obličeje, jejich sledování je velice příjemné. Jako sledovat své dobré známé. Lidé, kteří nejsou dokonalí, ke kterým však pociťujete nějaký vztah a nejsou vám lhostejní. Vtipů není mnoho, spíše jaksi přirozeně vycházejí z dané situace a z chování postav. To samé platí o scénách romantických. Opravdu jsem věřil, že kdyby se sešla podobná partička lidí, mohly by se spárovat podobným způsobem. Takže až na pár ryze filmových situací (italské „dolce“ finále) je to opravdu film jako ze života. A navíc má jedny z nejoriginálnějších závěrečných titulkových sekvencí (ať šlo o nouzové řešení nebo o něčí geniální nápad). 80% Zajímavé komentáře: Heraldika, Anakikin (13.02.2008)

Civilný, nenáročný dogma film so sviežim humorom a sympatickými postavami. Farár, hotelový zriadenec, predavač v bufete na štadióne, kaderníčka, cukrárka, čašníčka, sestrička v nemocnici sa z rôznych dôvodov prihlásia na kurz taliančiny pre začiatočníkov. Hlavným dôvodom je však zrejme obyčajná ľudská túžba nebyť vo voľnom čase tak zúfalo sám a niečo podniknúť. Ani jeden z nich tento jazyk nepotrebuje nejako zvlášť pracovne. Po smrti učiteľa to vyzerá, že krúžok sa rozpadne, nakoľko zohnať náhradu nie je ľahké a oproti takej keramike ho navštevuje primálo ľudí. A hoci to vyzerá beznádejne riešenie sa nájde. Rovnako sa nájdu ľudia z krúžku navzájom medzi sebou, a možno z toho bude aj nejaká láska. Príjemné pozeranie do každého počasia, dokáže zahnať smutnú náladu. (05.09.2004)

Krásný a milý romantický film, kde jsou osudy všech nenásilně pospojovány a všechno to, co se mi na začátku nelíbilo dostane najednou hluboký smysl a všechny ty lidi si postupně zamilujete i s jejich zvláštostmi. Lehký nádech humoru a dramatu dodává filmu na zajímavosti a ačkoliv ten konec přesně takový očekáváte, nemůžete říct, že je to kýč. Navíc jsou v hlavních rolích velmi zajímavé typy herců a velice dobře své postavy vystihli. Film, který mě opravdu potěšil a pohladil po duši. (13.12.2005)