Neviditelný

Sleeping with the Invisible Enemy. Whannell má za ty léta kooperace s Wanem budování napětí v malíčku a tady akorát při zachovaných postupech vyměnil nadpřirozenou entitu za výkřik moderní technologie. V okamžiku, kdy se to překlopí do béčkového stylu Verhoevenova Hollow Mana, si člověk uvědomí, jak by sestřihání jakkoliv funkční první „duchařsko-stalkingové“ části přispělo k celkovému zhutnění, protože ty dvě hodiny jsou v rámci typu nabízeného produktu zkrátka moc. Obsazení Elizabeth Moss, která si postupně prošla fázemi: nahrbený uzlík nervů, uzlík nervů v kýblu a sebevědomá paní Pomsta, je tady všeobecným zdrojem údivu. Někoho takového že by si vybral prachatý vynálezce? A napadlo vás, že třeba dobře vaří..? (08.04.2020)

„JEDNOU V NOCI JSEM SEDĚLA A PŘEMÝŠLELA, JAK OD ADRIANA ODEJÍT. CELÉ JSEM SI TO NAPLÁNOVALA. A ON SE NA MĚ DÍVAL, A ZKOUMAL MĚ. A ANIŽ BYCH ŘEKLA JEDINÝ SLOVO. PAK MI ŘEKL, ŽE HO NIKDY NEOPUSTÍM. AŤ BYCH BYLA KDEKOLIV, NAŠEL BY MĚ. ŽE BY KE MNĚ PŘIŠEL A JÁ BYCH HO NEVIDĚLA, ALE DAL BY MI VĚDĚT, ŽE JE U MĚ...“ /// Celkem blbě se o tom něco píše, protože i mírný vokecávání vede ke spoilerům. Co spoiler není, je fakt, že to od samýho začátku má parádní atmosféru. Je plná strachu a pak vlastně nevíte, jestli oprávněnýho nebo jen ta holka nemá kebuli v cajku, takže se dá konstatovat že psycho kurz absolvovali autoři s vyznamenáním! Protože kolem podivnejch věcí nejde chodit po špičkách do nekonečna, důležitý bude, co s tím chce Cecilia dělat? Přece nezaleze do kouta a nebude furt bulet! Skoro celej film je na scéně osamocená Elisabeth Moss. A když tomu tak je, buďte si jistí, že je to napínavý. Bez lacinejch lekaček (i když ten jeden okamžik byl fakt dobrej!), jen díky hudbě – tichu, výrazu v ksichtě a neviditelným nepříteli. Je to horor, takže některý věci se nijak speciálně vysvětlovat nemusí. Navíc tady to ani nejde. Cecilia je v očích všech totální magor. Často si představuju, že jsem v její kůži a že ti ostatní takhle blbě koukají na mě! Později se to z psychologickýho hororu změní na psychologickej komiks. Neříkám, že je to špatně, ale místo tý napínavé atmosféry přichází napínavý nahánění s neviditelným nepřítelem. Takže NEVIDITELNÝ je hlavně napínavej film s takovou hororovou povídačkou! Víc jsem se rozepsal TADY. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Kvůli starý jsem často neviditelnej. 2.) Mám ve skříni speciální oblek. Vytáhnu ho, až umřu. 3.) Thx za titule „Parzival a Kubc6a“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (23.03.2020)

Přiznám se, že samotné sledování mě kdovíjak nebavilo. Více než dvouhodinová stopáž je v tomhle případě celkem úmorná a nikým nezpochybňované nelogičnosti jsou taky otravné. Jenže ze zpětného pohledu má ten film celou řadu kvalit. Předně Elisabeth Moss, která patří mezi současnou špičku nejen chytrým výběrem rolí, ale i suverénní přirozeností při prezentaci zcela obyčejných žen, kterým se dějí divné věci. Dále je třeba ocenit, že jakkoli výsledkem mohl být rutinní béčkový horor, laciných lekaček je pomálu a budování atmosféry si vystačí s chytrou kamerou, efektně využívající neviditelnosti titulního záporáka. S tím souvisí i pár akčních scén, pečlivě choreograficky naaranžovaných, a je třeba uznat, že z minima finančních prostředků se podařilo vyrazit opravdu maximum. No a samozřejmě nesmím opomenout ani zábavu s interpretacemi kolem ženské emancipace – vymezení se vůči kontrolujícím, mocným a bohatým mužům je málokdy tak příjemně doslovné jako zde. Technofobická linka je už jen třešničkou na dortu a je jenom škoda, že se Leigh Whannell nepustil ještě do odvážnějších rovin a nenechal dobrou půlhodinu materiálu na podlaze střižny. Pak by z mojí převažující spokojenosti zmizela pachuť rozpačitosti, která tam teď nezanedbatelně je. (01.04.2020)

║Rozpočet $7miliónov║Tržby USA $64,914,050║Tržby Celosvetovo $123,630,571▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Prekvapenie na úvod roka a to ešte dokonca hororové. Len škoda že to nie poctivo výživné ako bola prvá polovica filmu, tam to stavalo na tajomnej atmosfére nepoznaného a bralo to a dúfal som že to postupne bude len gradovať. V tej druhej polovici sa to troška zbesilo urve skôr do akčného elementu, ktorý to vybudované dá troška dole, škoda že to Leigh Whannell lepšie neustál, vrátane pre mňa skôr tuctovo suchého záveru. Také pozitívum ešte bolo, že nečakane to fungovalo aj z nie moc sympatickou herečkou a ktorú tak strašne bojuje ten asi dosť zvrhlí zbohatlík, prase jedno. /75%/ (21.03.2020)

Plánovala to do „detailů“ a nakonec pláchla z ultramoderní vily kdesi u San Franciska před manželem-tyranem. Řezal ji, organizoval život, nutil názory, psychicky týral. Ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery a záhy zjistí, že její milý zemřel. Vlastní rukou. Nutno ale připomenout, že byl pracháč, expert na moderní technologie a optiku a v domě měl laboratoř s přístroji, které opravdu nestály 250 dolarů. Dvě a dvě jsou čtyři, a naše hrdinka, která se postupně dostává zpět do „normálního“ života, má neodbytné zdání, že ho pořád cítí a že jí chce dál znepříjemňovat život. Její pocit ohrožení a neklidného očekávání je skvostný, rozuměj, že prvních 45 minut je velmi solidních. Kamera volí nápadité záběry, v prázdných místnostech můžeme očekávat neviditelná nebezpečí, která jednou přijdou, jindy nás jen mile šponují. Úplně bych se nechtěl pouštět do toho, jak se cítí oběť domácího násilí, protože i tady ten neviditelný konflikt okolí nevidí, respektive mu nevěří. Jenže pak přijde druhá polovina, která naplno odkrývá hlavní slabinu snímku: scénář. Pitomé se stává pitomějším, každá třetí scéna drhne a vyskakují nejrůznější otázky. Opravdu ji chce její milý zpět, když dělá kroky, kdy je ona krůček od smrti/kriminálu? Elisabeth Moss prakticky pokračuje s depresivní postavou z dystopického seriálu Příběh služebnice. Hraje slušně, ovšem hodně mi neseděla změna rolí. Na začátku je bezmocnou troskou, která se bojí vyjít před barák pro poštu, za pár dní osnuje složitý plán pomsty. A pak zase dolů a nahoru. A není taková sama. Třeba u jejího milého skutečně chybí důsledky jeho konání. Navíc myslím, že měla příležitosti dokázat okolí, že není blázen. Jenže tempo se místy zadrhne (a celkově je to dlouhé), takže pro diváky je prostor o tom všem přemýšlet. Za mě nakonec jen slušná jednohubka. Vím, že leckdo nebude souhlasit, ale raději si dám 20 let starého, trikově vymazleného a lákavě zvráceného Verhoevena. (24.03.2020)