Noc sv. Vavřince
La Notte di San Lorenzo
Noc svätého Vavrinca
The Night of the Shooting Stars
The Night of San Lorenzo
Kamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Omero Antonutti, Margarita Lozano, Claudio Bigagli, Giovanni Guidelli, Graziella Galvani, Massimo Sarchielli, Evelina Gori, Sabina Vannucchi (více)Obsahy(1)
Vzpomínka na noc, kdy padaly hvězdy a každý si mohl něco přát. Němci stále okupovali Toskánsko a Cecilii bylo 6 let. V kostele byla svatba a všichni přítomní se dělili o jediný bochník chleba. Město bylo prázdné, lidé žili v podzemí, báli se bombardování a netrpělivě očekávali příchod amerických osvoboditelů. Když místní farář oznámil, že se všichni musí do večera shromáždit v kostele z příkazu fašistů, jinak budou zastřeleni, nikdo nic nenamítal. Pouze starý Galvano lidi varoval. On půjde naproti Američanům a kdo chce, může jít s ním. Část z nich si oblékla tmavé oblečení a po západu slunce tajně vyrazila. Modlili se, aby bůh zachoval jejich domy a oni se měli kam vrátit. Ve 3 hodiny ráno slyšeli z dálky výbuchy. Klíči, které měli na krku a po kapsách, už možná nebude co odemknout. Možná to ale bylo jiné město. A třeba stále stojí i kostel se všemi jejich sousedy. Neměli jídlo a nevěděli, kam jít. Všude viděli jen vypálené domy. Potkávali lidi, dříve známé, kterým už nemohli věřit. Fašisté ani jejich italští přisluhovači se jich nechtěli vzdát bez boje. V noci na Svatého Vavřince bylo nebe plné padajících hvězd. Možná se odkrývaly poklady, ráno však svítilo slunce a padal hustý déšť. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
■ FAKTICKÉ POZNÁMKY: Film vychází ze skutečné události známé jako masakr v San Miniatu (1944), protože ale v Itálii jde dodnes o velmi citlivé téma a protože je zpracováno velmi volně, dostalo město ve filmu radši jiné jméno (San Martino). • Masakru se Tavianiové věnovali již ve své prvotině, v dokumentárním filmu San Miniato, luglio '44. Cenzura tehdy v Itálii ale nedovolila, aby se snímek dostal k široké veřejnosti. • Pro režisérskou dvojici jsou události v San Miniatu navýsost osobní, protože se tam narodili. Jejich otec (právník) dokonce zasedal v jedné z vyšetřovacích komisí těchto událostí. • Oficiální verze masakru v San Miniatu ("za vše můžou Němci") byla sice veřejně zpochybněna místním knězem "již" 10 let po události, ale tehdejší italská cenzura neumožňovala vést o tématu jakoukoli diskuzi. Až úspěch Noci svatého Vavřince znovu v Itálii rozvířil debatu o San Miniatu. - Rok po uvedení filmu (1983) se objevil novinový článek, ve kterém byla věrohodně popsána ona válečná událost tak, že šlo o nešťastnou náhodu a za viníky byli označeni vojáci USA. Tato verze se nicméně stala oficiální až poté, co její správnost potvrdila v roce 2000 podrobná historická monografie. Její autor znovu přezkoumal veškeré důkazy a závěry vyšetřovacích komisí a doplnil údaje z dokumentů nově zpřístupněných archivů. Teorii o nešťastně odražené kanonádě Američanů navíc stvrdila i v terénu provedená rekonstrukce celého masakru (2001). Avšak přestože je už vše přesně vyšetřeno a popsáno, stejně tento incident dodnes vzbuzuje mezi Italy mnoho vášní. Asi se není co divit, žádný národ není rád obelháván. I my s tím máme zkušenosti - např. o amerických či sovětských náletech na česká města v posledním půlroce války se toho nalhalo až až (Emauzy, Hrotovice). ■ Zajímavé vykreslení italského venkova za 2.sv.v., ale kvůli velkému počtu postav je to poněkud rozlítané. Ale co já vím, možná to byl záměr - ukázat, že za války nemá nikdo dost času a prostoru se zaskvět. :) SPOILER: Celé je to vlastně vybájená historie šestileté holčičky (která příběh vypráví). Právě proto je ve filmu tolik "přehnaných", snových scén. A proto jsou důležité jiné věci (náušnice), než by se dalo v danou chvíli předpokládat (samo přežití války)... Bratři Tavianiové se tu vymezili vůči neorealismu a zvláště Rosselliniově filmu Paisa. Svým symbolistním či magicko-realistickým zpodobněním válečných hrůz tu vlastně odmítli i jakoukoli návaznost na svůj první, ryze neorealistický, krátký film San Miniato, luglio '44. - Škoda, že jsem se všechny tyhle věci dověděl až po filmu. Takhle je to zatím jen za 3*. ()
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,251,121║Tržby Celosvetovo $-║ ()
To se teprve uvidí, jestli tenhle film budu milovat nebo nenávidět. ->> Pozn. aut.: MILUJU HO! MILUJU HO! A pro ty, kteří mají rádi doslovnost: ♥ ()
Je to už slušná řádka let, co jsem obdivoval kousky bratří Tavianů ve filmovém klubu. Noc svatého Vavřince mě tehdy minula, a tak jsem byl zvědavý, jak na mě po těch letech bude tvorba mých někdejších oblíbenců působit. Nechci přehnaně lacině shazovat umělecký pokus režisérské dvojice, ale stejně jako Ježíš ovládal chůze po vodní hladině, zdá se, že jsem získal nechtěnou schopnost sledovat film, do něhož se ani v nejmenším nedokážu ponořit. Emočně mě minul ve vzdálenosti sousední galaxie. Děj kráčel kupředu tak nějak lopotně, ale největší úder mi bratři zasadili scénou střetu partyzánské jednotky a válečných uprchlíků se skupinou fašistů na trestné výpravě. Scéna měla být logicky vyvrcholením celého snímku, místo toho jsem získal pocit, že si dal dostaveníčko Jára Cimrman s Monthy Pythony. Že Tavianové o natáčení válečných scén nic neví, bych jim mohl odpustit, kdyby z té nejdůležitější scény neudělali teatrální frašku. Místo aby Noc svatého Vavřince burcovala a strhovala, motá se ve vlastní nezáživné a spletité absurditě. Celkový dojem: 25 %. ()
Co ještě dodat? Jde o mimořádný film prostoupený lidskou poetikou. ()
Silné, ale oba bratři měli daleko lepší příběhy.! ()
Moc mě to nevzalo. Dílem to bylo rozvleklé, dílem nepřehledné a dílem mne rozčilovalo, jak ze sebe Italové udělali stát příkladně bojující s fašisty. ()
Velmi zvláštní film, nechci říct divnej, to by mohlo znít sprostě, ale to, že je trochu "jiný" je bez debat. Ten začátek byl naprosto katastrofální, příšerné televizní studio, s omšelou maketou města s blikajícími světýlky, které kamera zabírá nepřetržitě pár minut, depresivní. Nechci rozebírat diskutabilní sexuální orientaci některých postav, sice chápu, že tyto jižní národy jsou přeci jenom tělesnější, vstřícnější, ale nesmí se to přehánět, zvlášť, když je to ke stejnému pohlaví. Naštěstí se to pak trošku rozjelo, a z vyhlídky na brzký skok z okna, abych unikl mučivému utrpení, sešlo díky dosti absurdnímu humoru, scéna v poli je všeříkající, sice se ty postavy chovají jak naprostí dementi, protože jít na buráky proti samopalu je na metál a dřevěnej spacák. Ale naprosto nejšpičkovější bylo, když se přetrhl film. Ta famózní bílá scéna vyzařující naprosto dokonalý intelektuální výtrysk génia režisérské dvojice, mě naprosto uchvátila, padl jsem do kolen.... ()
Podľa môjho názoru veľmi zmätený film, ktorému som porozumel iba v jeho základnej dejovej línii. Napriek tomu si myslím, že si zaslúži toto priemerné hodnotenie, pretože chvíľami ma dokonca aj zaujal. Nebolo to však často. ()
Italské filmy o druhé SV působí dojmem, že to nebyl fašistický stát! Neuvěřitelné. ()
Krutě smutná freska z období občanských konfliktů během druhé světové války v Itálii, kdy příslušenství k fašistické straně rozdělovalo národ. Zvláště bizarní je vybíjená v poli. Jako celek se mi to ale nelíbilo, velká rozstříštěnost a trochu bláznovství většiny postav. Skvělý původní dabing z Barrandova v čele s Milanem Machem. ()
To je divné, vždy jsem si myslel, že Itálie byla fašistická a spolupracovala s nacistickým Německem. Ta novodobá historie je hrozně srandovní. Už chybí jen přiznat Itálii zásluhy za vítězství spojenců a zaplatit jim reparace. ()
AGAMENON: Řekl bych, že se nepřetrhl pás, ale že promítač usnul. ()
Trošku chaotické poňatie, istým spôsobom sofistikovaný vojnový film ( minimum vojnových scén ). Tavianiovci potešili úvodom a záverom a hoci bola myšlienka dobrá, spracovanie ma nenadchlo. ()
ČESKOSLOVENSKÁ KINO PREMIÉRA: ÚPF/SPF = 1985 + ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 16.4.1986, réžia českého znenia = ZDENEK SIROVÝ (ČST Praha) (30.12.2010) ()
"Prší a přitom svítí Slunce!" ()
Občas sa jednej publikácii, resp. jej tvorcom čudujem pri výbere filmov. Naozaj mali, majú taký vplyv na rozvoj a naozaj zanechali po sebe takú nezmazateľnú stopu, aby boli medzi 1001? Koľko ľudí, toľko chutí, na to nezabúdam síce nikdy, ale čudovať sa budem neustále. ()
Krásný poetický příběh, nacisty okupovaná země a život v ní očima malého dítěte. ()