Padre padrone

Úspěšná autobiografická kniha italského lingvisty Gavina Leddy, který do svých osmnácti let vyrůstal jako negramotný pastevec na Sardinii, se stala podkladem pro jeden z nejvýznamnějších filmů sedmdesátých let. Snímek natočili bratří Tavianiové, s jejichž tvorbou se tak sekáváme poprvé. Je typické, že stejně jako Olmiho Sapéři a Strom na dřeváky, Felliniko Klauni a Zkouška orchestru byl i tento film vyroben televizní společností. Původní název byl u nás ponechán, protože výstižněji než překlad (např. Otec šéf nebo Ve službách otce) vypovídá o situaci, z níž děj vychází. Padre padrone je osobitý a hluboce lidský film o dvou kulturách, o vzpouře synů proti tradiční uzurpátorské moci otců na italském venkově, o moci vzdělání, o moci řeči, ale také o sváru smyslů a rozumu a o vítězství houževnatého boje proti údělu, přisouzenému jedinci sociální realitou. Myšlenkově závažnému tématu odpovídá neméně náročné zpracování: jeho základním atributem je originální spojení zvukové a obrazové složky filmu. Tvůrci vycházejí z Leddova vyprávění, používají variovaný komentář, k němuž přiřazují výtvarně koncipované obrazy. V hutné, významově nesmírně bohaté zkratce je tak divák vtažen do dramatického příběhu, který se ho vzdor kulturním rozdílům bytostně dotýká. To je také hlavní příčina úspěchu nevšedního díla, jež na XXX. MFF v Cannes 1977 získalo hlavní cenu Zlatou palmu. (oficiální text distributora)