I trpaslíci začínali jako malí

Nejlepší na tom byly slova "polizei" a "feste" v každé druhé větě. Kdyby tam nehráli trpaslíci, zajímal by ten film někoho? Na můj vkus až příliš snadné a prvoplánové dosažení "umění", jakkoli je to občas lehce vtipné a užitím hudby a kamery originální. Jako performance nebo reality show by to možná mohlo fungovat. (01.02.2015)

Pitoreskní trpasličí revolta. Celý film je v podstatě o rabování ústavu partou podivných dwarfů. Jejich běsnění však nepostrádá fantazii, smysl pro humor, ani symbolismus (ukřižovaná opice). Oddechové pasáže pak obstarávají záběry na požírající se slepice nebo třeba kohoutí zápas. Film navíc disponuje zvláštní surrealistickou atmosférou a zvláštně podmanivou hudbou. Instantní srdcovka. (28.10.2013)

Herzogovsky bizarní pseudodokument situovaný na haciendu, kde skřeti provedou svou malou revoluci. Dovádějí na dvoře, odstrkují prasátka od struků, pálí palmy, nutí své druhé k sexuálním hrátkám. Svržený INSTRUKTOR se skrývá uvnitř objektu a drží jedno rukojmí. Pidiapokalypsa, která mne ke konci uvrhávala do letargie a ospalosti a kde se jeden trpaslík neustále a otravně skřehoce chechce (nebo naopak). (23.01.2009)

„Jo, jo, on se vyzná. Vloupal se už do 60 aut!“  Tak už jsem viděl filmy, kde hráli pouze děti nebo pouze zvířata (ať už živá nebo u Petera Jacksona jako velké loutky :)), ale hraný film ze světa obývaného pouze trpaslíky je vážně unikátní počin! Bizarní svět trpaslíků s vlastním úřadem a kanceláří, příbytky, věčně očekávanou a nepřicházející policií, neustálými vzpourami rostoucími až do anarchie, ale i vlastními rituály, třeba pochodem s ukřižovanou opicí, se může ve filmu potěšit nejednou scénu s poutavým nápadem, působivou atmosférou, někdy i vtipným momentem (např. scénka s vysokou postelí a časopisy) a podobně jako v ostatních filmech pana režiséra se mi líbila i práce s hudbou a kamerou. K mému překvapení mě Trpaslíci bavit po většinu času dokázali, vnímal jsem tu i jasný rukopis Wernera Herzoga, který zase nachází zalíbení v podivínech, o nichž nejen vypráví, ale s nimiž i přímo spolupracuje, a který tu dokáže dlouhá řádění ve fikčním světě liliputánů zapáleně natáčet ve stejném dokumentárním stylu jako např. v Zelené kobře dlouhé rituály afrických domorodců. Kdyby měl film souvislejší příběh (spíše tu dojde jen na pár opakovaných a gradujících motivů) a hlavně pořádné finále, nejspíš bych dal 4 hvězdičky, ale přes ten unikátní dojem mi pár scén připadalo zdlouhavých a ujetý závěr pro mě spíše vyšuměl do prázdna, než aby na mě v rámci onoho podobenství úderně zapůsobil. Ale projednou jsem se rád podíval a nedopadlo to tak tragicky, jak jsem se obával, byť mám od Herzoga určitě raději jiné filmy. [65%] (05.09.2022)

Hm, slušná kamera a dobrá hudba, cení se snaha o neotřelost a výběr netradičních herců, kde chybí jen Aťka Janoušková a Krytinář, ale jako varování před anarchií a kam to může vést je dost slabé, utahané a zbytečně dlouhé. Na téma dekadentní anarchie je myslím daleko lepší Zardoz, i když ani to není veledílo (holt Boorman). (15.06.2019)