Horace and Pete

Divadelný seriál. Herci sú usporní, ak momentálne nerozprávajú existujú iba ako pozadie. Dojem umocňuje aj prestávke v niektorých dieloch. Ide o bandu dobrých hercov, pracujúcich iba a tvárou a hlasom. Občas to však, aspoň na mňa, pôsobí nudne a strojene. Alda si svoju rolu Strýka Petea užíva, dokonca i výkon C.K. nie je postavený na trefných hláškach. Aj keď tých je dostatok vložených do dlhých a ostrých dialógov, ktoré preberajú všetko možné i nemožné. Je to iní seriál, ťažko ho s niečím porovnať. (24.01.2017)

Stand-up komik, scénárista, režisér, herec a producent v jedné osobě Louis C.K. dokázal vytvořit dílo, jež bude překvapovat ještě dlouho. Horace and Pete vznikl v naprosté tichosti, na vlastní náklady a za podpory věrných fanoušků. Unikátní projekt, který by pravděpodobně žádná televize nevzala. Nekorektní, surové, cynické, na druhou stranu hřejivé u srdce a mrazivě realistické. Navíc, kde můžete pohromadě vidět Steva Buscemiho, Alana Aldu, Jessicu Lange, Laurie Metcalf a Rebecca Hall v komorní „téměř“ divadelní inscenaci? (22.01.2017)

Asi by se dala napsat celá knížka o tom, proč je to naprosto originální, neúprosný, odvážný, promyšlený, rafinovaný formát. Jo, když si v hlavě komentuju, na co se to právě dívám, tak je to taková pecka, že bych to vážně chtěla vidět. Jednotlivá defilující témata, bravurní herecké etudy, předvádí se tam nenápadně všechno to zlé, co vám můžou říct nebo provést druzí, ať už cizí, známí nebo příbuzní, je to rozkuchané jako na řeznickém prkně, všechno odvážně dokrvava a na šlachy obnažené, v jednoduchých kulisách, aby nic neodvádělo pozornost. **** Nejhorší na tom je, jak se tu předvádí zoufalá neatraktivita lidského života, v němž na rozdíl od sit-comů či stand-upů o životě pointy čpí, situace nikam nevedou, nic nemá řešení, všechno trvá a kurví se, lidi se neposlouchají a nedoceňují, ubližují si v jednom kuse s každým nádechem a mrknutím -- a stejná měkkost, slabota, nedotaženost, trapnost a vybledlá polohumornost a zavadlost v krutém záměru důsledně koluje v žilách celému seriálu. **** Místo jako bouřlivě pulzující a sardonicky žíravá krev tu humor protéká zaneseným a zkornatělým chorobným řečištěm jako otravné lepkavé želé. **** Je to bravurní nápad, doslova smrtící, a bohužel funguje. Takže u sledování osudů Horace a Petea a lidí kolem nich se člověk ošívá stejně jako v běžném životě, tisíckrát marně doufá a pokaždé si znovu bolestně natluče při dalším zjištění, že všechny ty postavy, které si chce oblíbit, jsou neoblíbitelné, že ho nepobaví k hlasitému úlevnému spikleneckému smíchu, že ho pokaždé podvedou, zklamou, ošklivě překvapí, zraní ho, vykašlou se na něj a nikdy nikomu nic nevynahradí... **** Je to skvělý záměr, ale je fakt těžké se na to dívat, a ani teď, když už to skončilo, v sobě nemám nic než umocněné rozpaky a bezradný pocit, že když se všichni lidi navzájem takhle ošklivě podvádějí na životě, tak si mezi nimi, ani nikdo jiný nemůže života užít do sytosti (nejsme ostrovy, naše možnosti jsou dány limitami druhých, Sartre to svým lapidárním "Peklo jsou ti druzí" vyjádřil jen o fous skeptičtěji). **** Když se lidi neobdarují sami ze sebe navzájem, tak žádná plnost nastat nemůže, a nepozná ji nikdo, byť by byl sebevíc "open&free". Tohle je seriál o tom, jak se v životě nedochází naplnění a jak na tom všichni kolem vás dennodenně pracují, ať už v tom jedete s nimi (jakože určitě), anebo ne (vás chci poznat, urgentně). Je to seriál o tom, jak strašně rozpačitě a nenávratně zle vám bude, až budete odněkud tuhle šanci na život zpětně přehlížet z pekla pozdní lítosti, které už s námi bude napořád. *** Nene, tohle nejsou žádné moje metafyzické morality, bez ohledu na to, co si myslím o životě já, o tomhle je ten seriál. Jen si ho troufněte dokoukat! *~ (20.07.2016)

Horace and Pete mě chytli tak, až mě při posledním díle odvezla sanitka. For real. Náladou mi to lehce připomnělo Black Books. Divadelní minimalismus v jednom baru a přilehlých ubikacích. Je to břitký, chytrý a ponuře vtipný. Jako by se člověk na konci věků mohl připadat útulně, s tou spoustou času o všem kecat v pajzlu. (16.02.2020)

„Žiju se zlomeným srdcem a chlastám a jednoho dne mě to zabije.“ Televizní šéfové by testování trpělivost diváků znejišťujícím vědomím, že se může stát cokoliv, nepokoušeli. Louis C. K. na něm svůj projekt založil. Vedle různé délky epizod, nekompromisního nakládání s postavami, pomalého tempa a divadelně minimalistického stylu se požadavku na dravou a vtahující televizní zábavu odmítá podřídit také tím, jak málo mění prostředí nebo velikost záběru. Postavy výjimečně opustí interiér baru a ještě výjimečněji jsou snímány jinak než statickou kamerou v polocelku nebo celku. Umělost dekorací není nijak skrývána. Naopak jsme na ni upozorňováni, což paradoxně dává vyniknout opravdovosti emocí a živosti dialogů, které dokáží nepříjemně tnout do živého a také zásluhou herců oproti všemu ostatnímu nemají punc divadelnosti. C. K. však aristotelovskou jednotu místa, času a děje dodržuje zejména kvůli tomu, aby nás mohl překvapit jejím náhlým porušením při přechodu z reality do nerealizované sexuální fantazie jedné z postav nebo skokem v čase o mnoho let vzad. ___ Ačkoli seriál svým maximálně úsporným, s amatérismem hraničícím řešením připomíná spíše třicet let starý sitkom než zástupce současné vlny quality-TV, produkce každé epizody vyšla zhruba na půl milionu dolarů, což odpovídá rozpočtu méně nákladného amerického nezávislého filmu. Necelé dva měsíce po uvedení poslední epizody se však C. K. mohl pochlubit tím, že seriál s mnoha známými herci a hudbou složenou dvanáctinásobným držitelem ceny Grammy Paulem Simonem je již v černých číslech. Bez pomocí tradičního marketingu, bez využití existujících televizních nebo internetových platforem. V podstatě vlastními silami, neboť stupeň autorského vkladu je skutečně ojedinělý. C. K. seriál napsal, natočil, sestříhal, produkoval jej a zahrál si v něm hlavní roli, jakkoli vlastní osobu netlačí do popředí na úkor svých kolegů a od postavy Horace si drží značný kritický odstup a nedává mu o nic více možností něco vykonat než ostatním. Srovnatelná váha hlasů jednotlivých postav se váže k ústřednímu tématu otevřené diskuze – titulní bar funguje jako komunikace na sociálních sítích, kde má každý svůj názor a tvrdohlavě jej hájí bez ohledu na argumenty druhých. Dokladem Louisovy ochoty potlačit vlastní ego je také nezvykle štědrý prostor věnovaný přáním a snům ženských postav, které jednají s větším odhodláním než muži. ___ Horace and Pete řeší dospělá témata a nesnaží se o lehkost za každou cenu: život se ubírá nepředvídatelnými směry, lidé umírají a navzájem si (vědomě) ubližují, romantické představy o lásce dávno vzaly za své, hledání východiska nikam nevede. Namísto toho, aby se nás snažil pobavit, připomíná nám Louis C. K., že jednoho dne taky zemřeme. Nedokážu si představit, že by podobný seriál prošel u některé ze zavedených televizních či kabelových stanic (nebo u Netflixu či Amazonu), nicméně teď už vím, že něco podobného není nemyslitelné. 80% (25.06.2016)