Fitzcarraldo

Fitzcarralda jsem neviděl snad dvacet let, ale v hlavě mi zůstal do dnešních dnů. Nyní, po opakované projekci, jsem se opět ujistil že Herzogův opus je velkolepý film. Kinski si s chutí střihl snad jedinou veskrze kladnou roli ve své kariéře, navíc roli, se kterou se mohu plně identifikovat. Spojuje mě s ní vášeň ke klasické hudbě - i já mám mnohdy chuť vykřičet do světa, aby lidé neposlouchali zasloužilé umělce typu soudružka Vondráčková, ale aspoň někdy v sobě našli odvahu poslechnout si skutečný národní poklad, nesmrtelnou hudbu Dvořákovu. To už jsem ovšem malinko odbočil, takže zpět k tématu ;-) . Sekvenci s přesunem parníku jsem s gustem pustil své sestře, která je, co se filmového vkusu týče, naprostý barbar. A... zírala na ni se stejnou fascinací jako já. To už něco znamená :-) (29.05.2011)

Maniak německého nového filmu Werner Herzog využil svoji lásku k opeře - o níž by mohli pravidelní návštěvníci jeho bayreuthských a milánských inscenací povídat - k plnému rozvíjení svého nejobsesivnějšího a nejšílenějšího tématu: člověka posedlého svým cílem. Herzogův podivuhodný dokumentární styl, v němž jako vždy hraje neodmyslitelnou roli příroda a přírodní národy, kombinovaný s děsivým a uhrančivým Klausem Kinskim v hlavní roli z Fitzcarralda dělají výjimečný zážitek z lidské velikosti. (19.09.2006)

V posledních dvou týdnech si pročítám články o německých filmech, koukám na různé žebříčky a projíždím si filmografie německých filmových ikon. Během této činnosti jsem velmi částo narážel na film Fitzcarraldo. Při pouštěný traileru jsem si vzpoměl, že kdysi hodně dávno jsem Fitzcarraldo viděl v kině, takže má zvědavost ještě více vygradovala a vyvolala solidní se těšení na projekci. Už v prvních minutách mně bylo jasný, že se koná bingo. Werner Herzog tu předvádí absolutní filmařinu a Klaus Kinski životní výkon, tedy jeden z několika životních výkonů. Nestačil jsem žasnout kam až je člověk schopen zajít pro uskutečnění svého snu. Klíčová scéna sice trvá skoro hodinu, ale fakt stojí za to, během ní je totiž dostatek času přemýšlet nejen o hlavním hrdinovi, ale i přirodě, přirozeným prostředí Amazonie, jak to bylo tenkrát, jak ty místa vypadají asi dnes. Co všechno muselo být třeba, aby se udělal jeden několik desítek trvající záběr na přenášející i plovoucí loď . Film je opředen tolika historkama a událostma, že je téměř povinnost filmovýho fanouška hodit po něm očima a hvězdičkama. A kdyby v životě všechny povinnosti byli jako tato, nebylo by to zlý. (14.08.2017)

Herzog sa pomaly ale isto každým ďalším filmom stáva jedným z mojich obľúbencov, pričom stále nemám jasno, či je na pomyselných vážkach viac génius alebo blázon. Keby bol iba jedno alebo druhé, tak by podobne náročný a zároveň podmanivý projekt ako Fitzcaraldo nemohol vzniknúť. Plavba megalomana Kinského za svojou víziou mi asociovala cestu Kapitána Willarda za poručíkom Kurtzom (hoci motivácie oboch sú diametrálne odlišné). Scéna prenášania parníka cez kopec je neuveriteľná (!!!) a zároveň funguje ako pomyselný vrchol celého filmu. Fitzcarraldo nie je top vrcholné dielo, ale pre celkovú výpravnosť, podmanivosť, originalitu a odvahu si zaslúži minimálne veľký rešpekt. (28.01.2011)

Herzogův velikášský syndrom v největší parádě - škoda, že ho asi nejvíce pocítili lidé přítomní u natáčení. Divák je spíše kolébán peřejemi rozlehlé řeky a v druhé půli oslovován majestátními výjevy kolosálního parníku v peruánské džungli, ale ten postupný psychologický nátlak a upadání do spárů šílenství, které jsem očekával, tu bohužel schází. Díky impulzivnímu Kinskiho charakteru a zručně budované auře očekávání zřejmě Fitzcarraldo slupnete jako malinu, ale její chuť nerezonuje tak, jak by si samotný námět i jeho vyčerpávající rekonstrukce zasloužily... 70% (08.01.2019)