Atomová katedrála

Komunista Krampol s kapitalistickými problémy. Ten, kdo o komunismu nic neví se aspoň dozví, že na žádné schůzi soudruhů nesmí chybět chlast a občerstvení. Budovatelský-propagandistický film nutno podotknout že ve velmi únosné míře se zajímavým obsazením, není to žádná parta hic, ale beton a kořalka smíchané s rodinnými starostmi. Film si nezaslouží zatracovat ani špinit jen kvůli osobním prioritám a nesnášenlivosti režimu. P.S. Ten konec je vážně divnej… (26.06.2023)

Já se té záliby v politických dramatech snad nezbavím. :-) Ale teď vážně - z těch, co jsem měl možnost vidět, jsou tady asi nejslabší dialogy, které srážejí výsledný dojem. Prostředí by mohlo být atraktivní, ovšem bez přítomnosti soudruhování a politiky vůbec. Takhle film začne circa po půlhodině nudit a tu 104 minut dlouhou stopáž jsem přečkal jen díky tomu, že po ruce byly ještě nějaké (školní) povinnosti... Sice Krampol a Moravec ve vedlejší roli hrají celkem slušně, ale i tak musím konstatovat - politický snímek standartní kvalit, připomínající hodně Okres na severu, nicméně neuráží tolik jako tvorba let padesátých nebo zmíněný seriál. (15.06.2009)

Československé drama související se stavbou jaderné elektrárny Dukovany. Hlavní postavou tohoto dramatu je hlavní stavbyvedoucí inženýr Vladimír Hlaváč, ztvárněný J. Krampolem; děj se soustřeďuje na jeho pracovní i soukromé starosti a problémy. Co se týče práce na stavbě, Hlaváč je brzy po nástupu na místo hlavního stavitele díky intrikám a nepravostem ze strany ředitele O. Sklenčky odvolán z funkce, a na jeho místo je jmenován jeho bývalý kolega inženýr Prchal (J. Vlasák), jenž dovede stavbu téměř k bankrotu. Kvůli tomuto nespravedlivému sesazení je J. Krampol téměř celý film pěkně nasranej, navíc na jeho psychiku začínají doléhat i rodinné problémy. Nedorozumění a vzájemné odcizení s nadaným synem Rosťou, jehož hraje poněkud afektovaně P. Kříž, je tradiční obraz u rodinného stolu. Rosťův nečekaný a nedobře uvážený sňatek s hlupačkou z kiosku a odchod ze studií vyústí k celkovému rozchodu syna s rodinou. Situace na stavbě Dukovan se však začíná uklidňovat a po doporučení zastupujícího stavbyvedoucího Milého (energický a svérázný J. Vinklář), je povýšen do původní funkce a zdá se, že film skončí happy endem. Režisér J. Balík však zvolil mnohem překvapivější a ráznější ukončení snímku. Jako nejzábavnějšího bych označil jednoznačně J. Krampola, jenž často užívá své typické sarkastické a vtipné hlášky, často v nepříliš povzbudivých situacích a také jeho pichlavé dialogy se švagrem lékařem Evženem (skvělý J. Teplý) byly opravdu povedené. Ve vedlejší roli mě též zaujal neotesaný R. Rusev, zejména když v záchvatu žárlivosti k půvabné V. Žehrové napálil automobilem do obytné budovy. Domnívám se, že snímek se politikou zabýval pouze v nejnutnější míře, rozhodně bych se ho neodvážil označit jako agitační či ideologicky pokřivený. V každém případě se nejedná o žádný klenot československé kinematografie, avšak zdejší hodnocení mi není příliš jasné, neboť film je hlavně o lidech, kteří řeší podobné problémy jako dnes. A proto navzdory všem odborníkům hodnotím s klidným svědomím drama jako průměrné. (20.08.2013)

Gratuluji Wandrwallovi k suveréně nejstupidnějšímu argumentu, jaký jsem v diskuzích o filmu kdy četl. Film nemůžeme kritizovat, protože z Dukovan odebíráme proud. Tak to mě dostalo. Filmová publicistika by snad měla být o filmu, o režii, hereckých výkonech, kameře apod. Nikdo nepopírá fakt, že Dukovany jsou užitečné, ale to nic nemění na tom, že film je jen hloupá agitka. Já jsem taky rád, že se dnes u nás točí kdejaká americká sračka. Je to dobře, přináší to republice peníze, ale člověk musí mít vždycky právo nazvat sračku sračkou. (06.02.2013)

Je to opravdu sračka. Byl jsem tam v době natáčení jako 22 kluk, co se chce stát technikem radiační bezpečnosti. Skutečný Krampol se jmenoval ing. František Hezučký a je zázrak, že to nějak dokončil a v r. 1985 jsme najeli 1. blok-jede dodnes. Pořád tam jezdili nějací papaláši jako zde Ota Sklenčka, co kouřili i v prostředí plném vodíku. Nikdo toho blba nenapomenul.  Nic tehdy netěsnilo, to jsme vybojovali až v r. 1988. Byl tam šílený bordel, samej vietnamec, maďar a ožralí poláci, co srali zejména kolem reaktoru a my v tom potom šlapali. Chcali nám i na hlavu!!! Byli furt v lihu. Mohl bych psát knihu, tedy já ji už mám napsanou, to ale nikdo nevydá.  Na téma Dukovan by se dal natočit velmi realistický film, třeba podobný Menzelově Kdo hledá zlaté dno.  Tato přehrada  jménem Dalešická nám dodává vodu.  Nakonec se to povedlo a já i moji kolegové jsme přežili bez nějakého extra ozáření. Nyní jsme v důchodu a snažíme se na ten mrdník zapomenout.... (29.02.2024)