Svatební cesta do Jiljí

2,5* Z úcty k zúčastněným hercům je to přesný průměr. Tak slibný námět, který skýtá mnohé...navíc ty vnitřní monology, které to celé mohly posunout ještě výš..ale nějak se to tvůrcům nepodařilo. Jako kdyby se ansámbl nemohl rozhodnout, jestli to bude sled absurdních epizod nebo snaha o realitu (jakkoliv ale pokroucenou). Pro mne je to tak na půl cesty. Realisticky to brát nemůžu, protože takhle se ani muži, ani ženy nechovají a na absurdistán je to zase celé takové uhlazené a pěkné. No, škoda... (02.07.2019)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Film, jemuž lze vyčítat absurdnost, nepravděpodobnost, literárnost atp atd, ovšem dvě věci v něm fungují naprosto dokonale, jednak mile střelený humor, který neustále umně balancuje na hraně uvěřitelnosti a absurdity a dále dokonalá herecká souhra Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové. Zmínit je samozřejmě nutné i tradičně slušnou režii Hynka Bočana. Jistě právě díky jeho pečlivé režii v tomhle filmu v podstatě nejsou slabší místa a i drobné roličky jsou podány velmi slušně... Jen na okraj podotýkám, že to je "pouhý" televizní film... Celkový dojem: 80% (10.09.2006)

Tí dvaja sa k sebe perfektne hodia, ale len jej je to jasné už od začiatku, on na to musí prísť až časom. No a pre urýchlenie rozhodnutia, či s dotyčnou stráviť alebo nestráviť život, by mala slúžiť predsvadobná cesta po českej prírode. Škoda, že išlo oba o televízny film, čo je na výsledku vidieť, pretože ak by sa do projektu vložili väčšie peniaze, rozhodne by sa bolo na čo pozerať. No a prekvapivo som sa dozvedel, že v osemdesiatych rokoch už asi tiež nebolo výnimkou, keď rodičia hovorili svojim 35-ročným synom, že na ženenie možno ešte nie je ten správny čas... (05.07.2019)

Mimořádně nadhodnocený film, ovšem i mou vinou. Příjemná béčková komedie. I když motiv "zkušební" předsvatební cesty je docela vtipný, celá tahle roztomilůstka stojí a padá s Abrhámem a (hlavně) Šafránkovou, kteří jsou prostě nádherní. Čtyři hvězdičky si to nezaslouží, jedná se však o snímek, který z těžce identifikovatelných příčin miluji. Vyvolává ve mně nesmírně příjemný pocit. Asi díky tomu fíglu, že stačí, abych se jako divák ztotožnil se sympatickým Abrhámem a získám neochvějnou, v "těžkých zkouškách" neporaženou lásku krásně romantické Libušky Šafránkové (která ovšem "sežene i drezínu"). Pak ta blažená výletnická atmosféra z roku, kdy mi bylo šest. Především jsem ale tento film v těch svých šesti letech viděl a bylo mi při tom moc dobře (přestože jsem ho částečně prožíval jako drama), z čehož zůstala jen mlhavá vzpomínka na něco velmi příjemného. Když jsem ho nyní, po více než čtvrtstoletí, konečně objevil (a zjistil, že Kolářová s Hanzlíkem se mi tam přimotali odjinud), kupodivu zafungoval přesně dle libé vzpomínky. (Pro sběratele kuriozit: Smoljak, Svěrák, Gerendáš a jiní.) (23.02.2011)