Krátký film o lásce

Kieślowski boduje: Zatímco obyčejně si se ženou po filmech notujeme, tentokrát jsme při pokusu o sdílení dojmů zjistili, že mluvíme každý jinou řečí, a málem si vjeli do vlasů. Shodli jsme se, že jsme viděli skvělý biják, jen jsme se nějak nebyli schopní domluvit na tom, proč je vlastně tak skvělý, co nám při něm běželo hlavou a o čem si teda budeme teď povídat. Při bližším ohledání se ukázalo, že jsme si každý ke ztotožnění vybrali jinou postavu – ona ji a já jeho, jak jinak – a ani jednomu nám do důsledků nepřišel na mysl opačný pohled. Takhle ten jin a jang vyvážit, to se málokdy povede. A jak znám Kieślowského, on to tak chtěl a jistě tam zakódoval ještě klíče pro pár dalších čtení, vykuk jeden. Jen ta muzika byla na mě tentokrát až příliš repetitivní. — Mimochodem, přišlo mi zajímavé, že se v dialozích nejvíc skloňuje slovo kochanie, ale v názvu je miłość. Teď tak ještě umět polsky, aby člověk mohl ten rozdíl taky nějak interpretovat. (24.06.2012)

Ač je samo pohrávání si s „pohledy“ jednotlivých postav i samotných diváků velmi důmyslné (až geniální), jádro toho, o čem celý film pojednává je vlastně ukryto v několika málo větách uprostřed. Hlavní ženská postava (umělkyně) se ptá hlavní mužské (chlapec): „Proč mě vlastně sleduješ?“ „Protože vás miluju. Opravdu vás miluju.“ „A co... co chceš?“ „Nevím.“ „Chceš mě políbit?“ „Ne.“ „Chceš jít se mnou... Chceš se se mnou milovat?“ „Ne.“ „Třeba bys se mnou chtěl někam jet...“ „Ne.“ „Co teda chceš?“ „Nic.“ Zatímco si umělkyně plete lásku s výměnou něčeho za něco (převážně v oblasti sexuální), hlavní hrdina jí nabízí sebe sama bez jakýhkoliv podmínek. Tím se situace vykreslená zpočátku obrací na konci naruby. Chlapec sledující ženu vypadá osaměle, protože nemá žádnou partnerku. Ve skutečnosti je však mnohem osamělejším člověkem umělkyně, protože celý život netuší, co to vlastně opravdová láska je. (25.01.2017)

Osudová láska se nemusí odehrávat jenom na sluncem zalitých plážích. Může se zjevit i na jednom zaprášeném socialistickém sídláku. Film, který si žádné velké emoce prvoplánově nevynucuje, ale o to větší má dopad. Kieslowski měl na takové příběhy talent. Je to tak akorát na hranici mezi mistrovskou nenuceností a nudou, přičemž většinu filmu platí to první. Doporučuju pustit si Krátké filmy v pořadí 1. o zabíjení, 2. o lásce, protože film o zabíjení končí pláčem, kdežto o lásce úsměvem. (25.03.2008)

Žasnu nad tímto poetikem a umělcem Kieslowskim. Ten film nemá jedinou chybu. Není naivní, přemrštěný, nudný, zdlouhavý, bezmyšlenkovitý, blbě zahraný, blbě nasnímaný, s pitomou hudbou....je geniální! Mohl ho klidně udělat i Bertoluci i Fellini. A ty vole, Polák! No prostě krása a na závěr by si člověk přál aby to neskončilo tak reálně, aby to pokračovalo. Je nevyhnutelné, aby to totiž nepokračovalo. Jen bych chtěl vypíchnout jednu scénu: Štětka, která má osud toho kluka na svědomí, sedne k dalekohledu, kterým jí po celý rok šmíroval a dívá se do místnosti, kde sama žije, kde si převrhne flašku s mlíkem, protože je v depresi a ten kluk, kterým pohrdala ji hladí po rameni-to je mistrovské! Je mi smutno při sledování tohoto krásného díla, smutno nad českou kinematografií. Takovejch sraček a blábolů, jak kdybychom byli pobočka Holywoodu. I Boudová s Vetchým hrají v takové pí.čo.vině jako Po hlavě do prdele, to ti herci nemaj z čeho žít, nebo jsou tak hrabiví? No nic, závěrem - Pane Kieslowski, Vy ostudu slovanům rozhodně neděláte a my děkujeme. (02.01.2009)

Meditace o dvou podobách lásky z Kieślowského seriálu o Desateru? Ale konečně, když vás to baví. Je zde více problematických rovin, například paralela s Oknem do dvora - táži se, nač? A pak samozřejmě ty výklady motivací jednotlivých postav, zda láska vyvzdorovaná a vynucená pokusem o sebevraždu má vůbec nějakou hodnotu. Žádný uspokojivý výsledek, pouze nastolení banality z krajiny dospívání. Je nutno cítit vinu, pokud nemiluje toho, kdo by si to přál? Není nutné se tímto problémem hlouběji zabývat na půdorysu biblického seriálu. (20.06.2017)