Krátký film o zabíjení

Moj prvy Kieslowski, a hned ma to nudilo xmrti. Zabery na osarpanu varsavu boli nudne, fadne, a dejova linia o premyslenej chladnej vrazde a rovnako premyslenej chladnej poprave vo mne nezanechala ziadnu vyraznejsiu stopu. Aspon ze to ma len 84 minut. Som rad, ze Polska Kinematografia je pravom podcenovana a pravom je na okraji europskeho a svetoveho diania. A dufam, ze tam dlho aj ostane a ze sa nic nezmeni. 20 % (12.11.2013)

Snímek má pomalejší rozjezd a na závěr jsem čekal, že se dozvím něco o motivu který mladý vrah měl. Nedozvěděl, takže důvod byl asi opravdu jen ten, že se jednalo o magora, který byl ovlivněn smrtí své dvanáctileté sestry. Velice přirozené mi přišlo natočení závěrečné scény popravy. Asi takto jsem si to vždy představoval a filmy ukazující nám ty ledově klidné hrdiny kráčející na smrt by se mohly poučit. Tohle bylo opravdu o životě a smrti. (04.04.2011)

S majstrom Kieslowskim a jeho najväčšími dielami, teda Dekalógom a Troma farbami, som doposiaľ nemal tú česť. Ako o tajomnom známom mojich priateľov som však o jeho tvorbe čo - to počul, a v hlave som si urobil istý obraz o tom, čo mám čakať. Na skutočnosť ma však nedokázalo pripraviť nič. Zasa raz sa nemôžem vyhnúť otrepaným frázam, ktoré tu už použili iný, ale bez toho to asi nepôjde. Krátky film o zabíjaní je obdobou Dostojevského Zločinu a trestu (kostrou príbehu a pomyselným formálnym rozdelením na dve pomyselné kapitoly), a pritom je iný (myšlienkou aj spôsobom jej podania). Civilný, surový, vo svojej dobe aktuálny a bez sporu šokujúci. Okrem toho strohý, neosobný, k docieleniu minimalizmu a komornosti zbavený prepychu v podobe hĺbkovej psychologickej sondy do vnútra postáv, pre film nedôležitých a zbytočných dialógov, bez citu a empatie. Tri postavy, vrah, obeť a právnik, ktorých cesty sa stretnú v jednom bode a pre dvoch z nich sa tým utnú. Ako v podobenstve sú práve tí dvaja spoločenskou úchylkou, vybočením z radu, exemplárnym príkladom ignorancie voči spoločenskej etike a mravnému kódexu, a ako takí musia byť vyradení z rovnice. S ohľadom na záver predstavuje dejová pyramída strmú krivku: kolaps spoločnosti - kolaps jednotlivca - vrah jednotlivec - vrah spoločnosť, a to za zdôraznenia absurdnosti; katarzia sa nekoná. Spracovanie a kamera dokonca nabádajú diváka k myšlienke, či sa to skutočne nestalo - a i keď je jasné, že sa príbeh nezakladá na reálnej udalosti, korelácia s podobnými procesmi je jasná. Hlavný hrdina je neznámymi silami dohnaný do extrému, postupom filmu špirálovito cyklicky stupňuje násilie a od spoločnosti, ktorej je divák akoby tiež členom, sa mu dostane odvety v zmysle zákonu "oko za oko, zub za zub". A je len na divákovi, či sa dá považovať za primeranú. Samotný zločin a odpovedajúci trest sú vykonané vskutku drasticky a mrazivo, vďaka čomu na ne tak skoro nezabudnem. 85% (20.03.2014)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o zabíjení je rozšířenou verzí televizního dílu Kieślowskiho filmové parafráze Božího Desatera. Někdo má raději kratší Dekalog V, jiný tento film. Průběh děje oproti seriálovému dílu není pozměněn, jen ubyla míra humanistického zapálení, bijící se bez přestání okázale v prsa a odmítající trest smrti. I konec filmu je v tomto směru uměřenější. Každá ze tří určujících postav dostává větší prostor ke svému zlidštění a prohloubení charakteru. Souvislosti jsou zřetelnější, motivace průkaznější, průlom ucelenější a syrovost údernější. Z dalších postav je potřeba zmínit oddanou Piotrovu snoubenkou (sympatická Marzena Manteska) a sebevědomého malíře portrétů v městském centru (Zdzisław Rychter). Film je působivý ve vizuální i pocitové rovině a v poetickém odhodlání existenciální bezútěšnosti. Nelibé niterné stavy ze skutečnosti, hořká zklamání z vlastní neschopnosti dosáhnout svých náročných cílů a představ spokojeného života v blahobytu, existenciální rozervanost potřeb a reality, nepřátelský svět všude kolem nás a chodí po dvou nohách. Výbuch vzteku bezmoci vlastního pochopení, hněv neurčitého pocitu. Zločin a trest ve více úrovních. Jedinečný filmový prožitek! (13.08.2009)

Rozbahněná zimní Warszawa je škaredá. Sledované postavy (až na právníka) jsou hrozně nesympatické. Zacloňování částí obrazů mě taky štvalo. Ale zhruba v půlce filmu, konkrétně po soudním přelíčení, se počáteční nespokojenost a nadávání na Kieslowského (kterého i přes mou fascinaci polským filmem nemám moc ráda) láme. U rozhovoru právníka se soudcem dokonce poprvé zpozorním. A tempo závěrečné půlhodiny je doslova vražedné. Snad jen vysvětlování funkce lavorku na dně propadliště bylo moc polopatické... 6:1 ne pro Krzysztofa. (20.01.2010)