Krátký film o zabíjení

Zločin a trest tentokráte trochu jinak, v polském ( Kieslowskiho ) provedení. I bez zbytečných „ rozmáchlých gest „ se dá dosáhnout působivého výsledku. Krátký (možná ), o to více sugestivní zážitek. Přiznávám, že u Kieslowskiho děl se mi vždy těžce píše komentář. V 95% ostatních případů s tím nemám absolutně žádný problém, slova plynou sama. U něj ( včetně tohoto případu ) je jen těžko hledám, v kontextu netradičního zážitku, který člověk ( divák ) při sledování jeho snímků zažívá. Kieslowski vypráví obyčejné příběhy (osudy) lidí, vskutku neobyčejným stylem. ( Nebo je tomu naopak? ). Je to i případ tohoto snímku. V ten samý den, kdy mladý Piotr úspěšně skládá právnickou obhajobu a „ slaví „ s přítelkyní v kavárně, ve stejnou chvíli ( jen o pár stolů vedle ) se připravuje mladý Jacek k vraždě taxikáře. Následně se Piotr ujímá svého prvního případu a to sice obhajoby Jaceka, který je následně odsouzen k trestu smrti oběšením. Kieslowski tentokrát se silnou podporou kameramana S. Idziaka a minimalistickým hudebním doprovodem jeho dvorního skladatele Z. Preisnera dosahuje vskutku působivého výsledku. Přičemž nejpůsobivějšími momenty bezesporu jsou samotná vražda taxikáře a konečná poprava. K umocnění zážitku tentokráte Kieslowski vynechává veškerou hudbu a člověku téměř tuhne krev v žilách. Režisér vždy dával před přemírou dialogů přednost obrazovému vyprávění a vždy „ pouze „ předložil příběh, nikdy nesoudil a nechal na samotném divákovi ať si udělá úsudek ( rozsudek ) nad hlavním „ hrdinou „ sám. Za to mu náleží můj velký obdiv a dík. Jak už to totiž v životě chodí, nic není tak ČERNOBÍLÉ jak by se na první pohled mohlo zdát. 91% (05.01.2011)

Brilantní a nesmírně silný film o trestu smrti. Kieslowski citově nevydírá (vrah není žádný sympaťák a jeho čin je ukázaný nepříjemně realisticky), neplýtvá slovy, pouze srovnává dvě vraždy - přičemž pachatelem té druhé je stát, resp. společnost. Veškeré závěry jsou (na rozdíl od amerických soudních dramat) na divákovi. (22.07.2007)

Citlivý a čerstvo vyštudovaný advokát. Mladý muž s fatálnymi následkami. Nesympatický a cynický taxikár. To sú tri postavy, vystupujúce, v tomto extrémne mrazivom a znepokojivom snímku, majstra odborno - filmovej reči - Krzysztofa Kieślowského, za doprovodu sugestívnej kamery - Sławomira Idziaka. Sledujem paralelne troch ľudí, ktorých cesty sa spoja, viac - menej, čo dočinenia budú mať najprv DVE : Vrah, t. j - mladík, ktorý úplne chladnokrvne zavraždí taxikára. Jacek Lazar ( Miroslaw Baka ), mapuje terén, pozoruje okolie, a chystá sa na čin, ktorý oľutovať, už nie je možné. Práve sa nachádza v BUFETE, kde si obmotáva okolo ruky lano, ktorým chce uškrtiť taxikára Waldemara Rekowského ( Jan Tesarz ), ktorý sa správa, ako obyčajný PES. Zrovna, v tej chvíli, keď sa Jacek pripravuje na tento ohavný čin, tak akurát sa v tomto bufáči, taktiež nachádza advokát Piotr Balicki ( Krzysztof Globisz ) so svojou priateľkou, ktorý si bude neskôr poriadne vyčítať, že absolútne nijako nezasiahol. Neskôr čaká na Jaceka rovnako chladnokrvná POPRAVA, ako jeho vražedný skutok, ktorý spáchal. Vrah a advokát, sa stretnú znovu, ale už na opačných stranách barikády, keď bude obhajovať Jaceka, čo sa mu, bohužiaľ nepodarí zvrátiť na doživotný trest, či milosť. Počas 90. minút, som bol tak nepokojný, že to nie je normálne, vidieť Jaceka pri čine, nie je nič jednoduché, a taktiež vidieť ho znovu pred popravou, nie je nič potešujúce. Brilantný film, z uhlu, ako je spravený, zložitý a ťažký, čo sa v ňom nachádza... (15.01.2017)

Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. (22.04.2007)

"Od doby Kaina žádný trest nenapravil a neodstrašil svět před pácháním trestných činů." Dvě vraždy aneb zločin a trest na polský způsob. Jedna brutální, bezdůvodná, spáchaná dvacetiletým mladíkem. Druhá odstrašující v podobě trestu formou popravy na základě práva potažmo společnosti. Syrové, působivé, znepokojivé a s jasným tahem na branku. První polovina má tak sugestivní kameru a atmosféru, že se jí může rovnat snad jen ta ze Spalovače mrtvol. Druhá se zase nebojí vznést morální dilema a herecké, již tak značně nadprůměrné, výkony v ní dosahují vrcholu. Kieslowski rozhodně nic a nikoho neidealizuje, neodsuzuje, nevynáší soudy. A proč tedy neudělím plné hodnocení? Zatím mi přijde, že kolem poloviny stopáže je tam zbytečně hluchá pasáž. Ovšem vzhledem k tomu jak ve mě Krátký film o zabíjení zraje, tak to možná nebude trvat dlouho a to plné hodnocení mu stejně udělím... (24.01.2008)