Krátký film o zabíjení

Od prvních záběrů kamery jsem tušila, že to bude silná palba na mojí psychiku. Nevím jestli budu mít odvahu po tomto snímku na další Kieslowskiho počin. V každém případě vím zcela jistě, že tenhle znovu vidět nechci. Byl tak depresivní, syrový, hrůzný a smutný svou reálností, že mě z toho až mrazilo. Současně mně ale bylo líto mladého právníka, kdy jsem si uvědomila, že chvíle strávené v přítomnosti vraha, kdy se stal přímým svědkem střetu jeho pokřiveného a děsivého světa s realitou, byla nejobtížnější zkouškou v jeho začínající praxi a kterou si takhle asi vůbec nepředstavoval. A hlavní postava vás nutí ještě hodně dlouho po skončení filmu o něm přemýšlet. Silně pochmurná a deprimující záležitost. (27.06.2015)

S majstrom Kieslowskim a jeho najväčšími dielami, teda Dekalógom a Troma farbami, som doposiaľ nemal tú česť. Ako o tajomnom známom mojich priateľov som však o jeho tvorbe čo - to počul, a v hlave som si urobil istý obraz o tom, čo mám čakať. Na skutočnosť ma však nedokázalo pripraviť nič. Zasa raz sa nemôžem vyhnúť otrepaným frázam, ktoré tu už použili iný, ale bez toho to asi nepôjde. Krátky film o zabíjaní je obdobou Dostojevského Zločinu a trestu (kostrou príbehu a pomyselným formálnym rozdelením na dve pomyselné kapitoly), a pritom je iný (myšlienkou aj spôsobom jej podania). Civilný, surový, vo svojej dobe aktuálny a bez sporu šokujúci. Okrem toho strohý, neosobný, k docieleniu minimalizmu a komornosti zbavený prepychu v podobe hĺbkovej psychologickej sondy do vnútra postáv, pre film nedôležitých a zbytočných dialógov, bez citu a empatie. Tri postavy, vrah, obeť a právnik, ktorých cesty sa stretnú v jednom bode a pre dvoch z nich sa tým utnú. Ako v podobenstve sú práve tí dvaja spoločenskou úchylkou, vybočením z radu, exemplárnym príkladom ignorancie voči spoločenskej etike a mravnému kódexu, a ako takí musia byť vyradení z rovnice. S ohľadom na záver predstavuje dejová pyramída strmú krivku: kolaps spoločnosti - kolaps jednotlivca - vrah jednotlivec - vrah spoločnosť, a to za zdôraznenia absurdnosti; katarzia sa nekoná. Spracovanie a kamera dokonca nabádajú diváka k myšlienke, či sa to skutočne nestalo - a i keď je jasné, že sa príbeh nezakladá na reálnej udalosti, korelácia s podobnými procesmi je jasná. Hlavný hrdina je neznámymi silami dohnaný do extrému, postupom filmu špirálovito cyklicky stupňuje násilie a od spoločnosti, ktorej je divák akoby tiež členom, sa mu dostane odvety v zmysle zákonu "oko za oko, zub za zub". A je len na divákovi, či sa dá považovať za primeranú. Samotný zločin a odpovedajúci trest sú vykonané vskutku drasticky a mrazivo, vďaka čomu na ne tak skoro nezabudnem. 85% (20.03.2014)

Zločin a trest tentokráte trochu jinak, v polském ( Kieslowskiho ) provedení. I bez zbytečných „ rozmáchlých gest „ se dá dosáhnout působivého výsledku. Krátký (možná ), o to více sugestivní zážitek. Přiznávám, že u Kieslowskiho děl se mi vždy těžce píše komentář. V 95% ostatních případů s tím nemám absolutně žádný problém, slova plynou sama. U něj ( včetně tohoto případu ) je jen těžko hledám, v kontextu netradičního zážitku, který člověk ( divák ) při sledování jeho snímků zažívá. Kieslowski vypráví obyčejné příběhy (osudy) lidí, vskutku neobyčejným stylem. ( Nebo je tomu naopak? ). Je to i případ tohoto snímku. V ten samý den, kdy mladý Piotr úspěšně skládá právnickou obhajobu a „ slaví „ s přítelkyní v kavárně, ve stejnou chvíli ( jen o pár stolů vedle ) se připravuje mladý Jacek k vraždě taxikáře. Následně se Piotr ujímá svého prvního případu a to sice obhajoby Jaceka, který je následně odsouzen k trestu smrti oběšením. Kieslowski tentokrát se silnou podporou kameramana S. Idziaka a minimalistickým hudebním doprovodem jeho dvorního skladatele Z. Preisnera dosahuje vskutku působivého výsledku. Přičemž nejpůsobivějšími momenty bezesporu jsou samotná vražda taxikáře a konečná poprava. K umocnění zážitku tentokráte Kieslowski vynechává veškerou hudbu a člověku téměř tuhne krev v žilách. Režisér vždy dával před přemírou dialogů přednost obrazovému vyprávění a vždy „ pouze „ předložil příběh, nikdy nesoudil a nechal na samotném divákovi ať si udělá úsudek ( rozsudek ) nad hlavním „ hrdinou „ sám. Za to mu náleží můj velký obdiv a dík. Jak už to totiž v životě chodí, nic není tak ČERNOBÍLÉ jak by se na první pohled mohlo zdát. 91% (05.01.2011)

Moje první setkání s Kieslowskim mě velmi překvapilo. Krátký film o zabíjení je precizně vystavěným filmem. V době expozice, tedy seznamování se s postavami předvádí brilantní ukázku paralelní montáže a rychlých přechodů mezi třemi synchronními liniemi. Naprosto neuvěřitelné jsou i vnitřní kompozice záběrů a to jak rozvržením prostoru, tak i času (vzpomeňme na scénu, kdy Jacek vytahuje z auta tělo a jeho silueta mizí s pomalým zavíráním dveří vozu). Přechod mezi vnějšími (objektivními) a vnitřními (intersubjektivními) záběry je veskrze nenápadný, ale dokonale vystoustružený - např. při pozorování dění za sebou Jacek nahlíží skrze mezeru mezi paží a hrudníkem a jeho tělo se stává nápaditým rámem sledované situace. Vynikající použití barevných filtrů a perfektně sedící hudby podtrhuje osudovost obyčejných okamžiků, které vedou k hořkému konci. Jakkoli mě mrzí, že režisér neprozradil o motivacích hlavního hrdiny o kousek víc, musí se mu nechat, že volné interpretační pole, které divákovi nastavuje, je ideálním prostředkem k tomu, aby ho podnítil k přemýšlení i dlouho po skončení filmu. (01.10.2010)

Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz .. Nemam rád kočky. Jsou falešné jako lidi. Kieslowskiho zločin a trest v socialistických kulisách. Režisérova práce s kamerou v první polovině není zrovna přívětivá, taktéž čekání na zločin je poměrně dlouhé. Druhá polovina, čekání na trest, spolu s právníkem, který má zkalené ideály tímto případem, je však výtečná, mrazivá a notně působivá. Jednoduché, takřka všední, přesto velice výchovné. (11.09.2007)