Záře

Mám rád životopisné filmy a pokud je snímek o nadaném muzikantovi, tak dvojnásob. Zde jsem byl ovšem lehce zklamán. Nemohu se ubránit dojmu, že zpracovat by šel tento zajímavý "život" mnohem lépe. Celý film pak stojí "bohužel" pouze na určitých monentech a hlavně obou představitelích slavného klavirního virtuóza Davida Helfgotta, ať už Noaha Taylora, který ztvárnil výborně mladší léta, a nebo Geoffrey Rushe, který skvěle vystřihl dospělého génia a byl za tuto roli po zásluze odměněn Oscarem. V případě, že by herci své role neustáli nebo lépe vystiženo, nepřekročili by své stíny, snímek by možná nedosáhl ani průměru a to by byl zbytečně vystřelený náboj. Takhle nám alespoň zbude pár skvělých klavírních pasáží s výbornou muzikou a obdiv hereckého umění obou výše zmíněných herců. Škoda, mohlo to být za pět bodů, ale to by se musel pán od režie a druhý od psacího stolu trošku více snažit. (08.04.2011)

Strhující film s geniálním Geoffrey Rushem. Na tenhle film jsem čekal dlouho a vyplatilo se mi to. Chce to mít opravdu čas a chuť ho vidět. Od svého natočení v 90. letech neztratil nic ze své síly vyprávět příběh fenomenálního klavíristy Davida Helfgota (*1947, žijící) a jeho komplikovaného vztahu s otcem a vůbec, světem nás, ehm… normálních. Dávám 100%. Na hodnocení se výrazně podílejí výkony Noaha Taylora, hrajícího Helfgota jako dospívajícího teenagera v první polovině filmu, Armina Mueller-Stahla jako jeho otce a konečně fantastická kamera a zvuk. Na scény z koncertu mladého Helfgota nezapomenete. ** P.S. Zkoukněte jen v původním zvuku, blábolivé švitoření pomateného Helfgota/Geoffreyho patří velmi výrazně k celé roli a dost výrazně mu pomohlo získat za roli Oscara. Tak se o to nepřipravte. (14.05.2018)

Neskutečný snímek o pianistovi, kterého hudba dohnala až za hranici normálna. Strhují opus podaný geniálním Geoffrey Rushem není jen nějakým úhledným schématem "nešťastný génius", jakých bylo v poslední době k vidění hodně, je to příběh, který má dar strhnout těmi nejobyčejnějšími lidskými věcmi. Umění je obět. Někdy až příliš krutá. (14.02.2004)

Divák cítí, že se skladba blíží do finále. Polodetaily Davidova obličeje zvyšují pocit napětí. Střih a za ním další. Klaviatura. Zpocené vlasy. Křečovitý prstoklad. Reflektor oslňuje virtuozovu tvář. Poprvé vidíme záběr na doprovod bubnů a zároveň v krátkém sledu i poslední celek na dirigenta a jeho orchestr. Na dirigentův poslední pohyb. Vystoupení je u konce. Diváci nadšeně vstávají. Bouřlivý aplaus. No není to úžasné? Trvalo to dlouho než tenhle kus o jednom zajatci světa hudby mohli diváci vidět, ale stálo to za to. Geoffrey Rush dokonalý, ovšem jen těžko tvrdit, zda si sošku nejcennější zasloužil víc než druzí dva představitelé stejné postavy. Každopádně palec nahoru!! (08.01.2006)

Zasluzeny Oskar pre Geoffreyho Rusha. Pribeh silny, emotivny, odusevneny, hoci uz tisic krat videny (obrovsky talent, krutost rodica, braneniu v realizacii sna, osamostatnenie a nasledny uspech a pad, najdenie lasky a stratenej slavy). Spracovanie je ale poctive, doprevadzajuce nadhernou klavirnou virtuozitou. (26.04.2009)