Ohnivé ulice

Motorky, neony, kožené bundy, zachmuřené výrazy, svižný střih a nedotažená zápletka, která se odehrává ve světě ovládaném mladistvými fantaziemi. Divák druhý den moc netuší, o čem to bylo, i když beru, že tehdy si to publikum rozhodně našlo. Motorkářským gangem je unesena rocková zpěvačka (přímo z podia), kdy ji rebel Michael Paré a drsná dívka se strašidelnou minulostí přivedou zpět. K tomu pár odboček, ale spíš uvědomění si, že jinak příběh nemá kam jít. Producent (celá vetřelčí série), scénárista a především režisér Walter Hill má (všelijaké) gangy evidentně rád, cítit je i jeho úchylka po westernech, pro současného diváka jde ovšem sotva o průměr… (02.08.2023)

Rock´n´rollový akčňák, zastrešený mužmi z fachu - Hill, Gordon, Silver ( 48 HODÍN ). Zabudnite na nejaký inteligentný scenár, v ponuke je len akcia a výdatná porcia pulzujúcej hudby. Do toho skvelá, vtedy mladá generácia hercov ( Paré, Lane, Paxton, Dafoe, Moranis atď ) a výsledkom je kultovka, ktorá má svoje nezastupiteľné miesto v kinematografii. (27.10.2022)

Šakalí léta z kuchyně Waltera Hilla… Ohně, kotlety, motorky, kšandy, místy raketový střih a hlavně setsakramentská nuda. Už jen chybělo, aby si Willem Dafoe s fasádou stálého hosta Modré ústřice rozepnul poklopec na svých kožených montérkách a zapěl hezounovi akčních filmů 80.let Michaelu jablečnému Pyré hitovku I.Hlase: „Na kolena, na kolena, na kolena, jé, jé, jé…" (17.01.2011)

Tak jako "Válečníkům" musím dát opět čtyři a půl. Další skvěle stylizovaná FILMOVÁ podívaná, rock-and-roll-ový western pro labužníky... Mám opravdu rád tyhle dva Hillovy filmy, tyhle navenek plytké a absurdní story - s vycizelovaně špinavými exteriéry, upocenými chlapeckými těly, chlapáckými babami, místy nemístnými dialogy a prostě neuchopitelnou ATMOSFÉROU, filmy, které si nehrají na nic víc než jsou, protože jsou hlavně výbornou stylovou filmařinou... V tomhle případku i s vynikající hudbou pod nadvládou (gangu ;-) Ry Coodera, která místy doslova zaplňuje obrazy (nebo možná i naopak - fascinuje mě to souznění) a jak to nakonec říkal Mru Fishovi ten starej světlař Walda z Richmondskýho theátru: ..."...jo ať žije rocknroll...". . . . Je po bitvě, férovka opět zvítězila nad silou a tupostí, Ellen Aim and Attackers rozjíždí nové turné s těmi príma kluky černými, co konečně se na ně štěstí usmálo - a naši milí hrdinové odjíždí pod rezavými mosty metra v kradeném a nádherném a rudém citycruiseru kamsi v dál, aspoň za roh té špinavé ohnivé ulice... Jojo, tuhle lahůdku si jako fajnšmekr klidně občas pustit můžu - a zaorouhlit musím - takže za pět a rád... :-) (27.12.2005)

Ohnivé ulice zčásti připomínají post apokalyptickou Pomádu a zčásti western odehrávající se ve velkoměstě. Příběhem a hudbou jde ovšem o typickou osmdesátkovou mlátičku. Výprava je zkrátka parádní a sama se postarala o celou atmosféru. Bylo to potřeba, protože nikdo ze zúčastněných (čestnou výjimkou je Willem Dafoe) nepředvedl žádný zázračný výkon a o scénář se opřít nemohli. Fanoušci Waltera Hilla nebo Johna Carpentera ale zklamáni nebudou. (29.07.2016)