Žena pod křížem

Věru Ferbasovou ve filmech nemusím obecně, ale tohle je opravdu vrchol hlouposti. Myslela jsem, že horší film než Madla zpívá Evropě u nás vzniknout nemohl, ale to jsem se hodně mýlila. Celou dobu jsem nepochopila, jestli se dívám na komedii nebo tragédii. Teatrálnost a útrpnost Heleny Bušové byla prostě nesnesitelná, stejně tak přidementnělá Ferbasová. Rozhodně si nemyslím, že bylo v té době normální, aby herci hráli takovýmhle hrozným způsobem. Ve stejném roce vznikla například Bílá nemoc a z komedií Mravnost nade vše, kde sice taky hraje Ferbasová, ale když tyhle filmy postavím vedle sebe, tak rozdíl je do očí bijící. Žena pod křížem je vrchol dna. Jsem zvyklá, že staré české komedie bývají naivně přihlouplé, ale tohle je vážně moc. No a ten konec (SPOILER), kdy mladý lékař obdivuje statečnost zotavující se ženy, která se právě pokusila o sebevraždu ;-D To snad ne!! Ten to asi chudák taky nebude mít v hlavě v pořádku. (12.12.2010)

Hrozně nepovedený film. Drama, které už herecky bylo obsazeno velmi nešťastně. Helena Bušová nikdy neměla vlohypro to stát se milovnicí. Ferbasová se sice zhostila role nedospělé a nevyspělé sestřičky, ale svým vlastním způsobem, který se deo tohoto dramatu vůbec nehodil. Gustav Hilmar byl takový nijaký, Eva Vrchlická v této roli naprosto nevhodná, přehrávala tak, jak bylo tehdy zvykem v divadle, snad jen Pfeifferovi jeho role seděla. Herbert Lom jako doktorův synek byl zajímavým zpestřením vzhledem k jeho filmové budoucnosti, ale tady hrál ještě taky hodně nevyspěle. Jinak to bylo drama plné omylů, ještě že Raoul Schránil to nakonec zachránil a Ferbasová se vrátila k doktůrkovi... Přesto to nebyla nuda, takže s bídou dvě hvězdičky. (06.11.2019)

Stále si nejsem jistá, zda to tvůrci mysleli vážně. Pokud to byla parodie, pak byla velmi zdařilá. Naivní dialogy deklamují toporní herci, děj je naprosto neuvěřitelný a některým mimořádně odvážným nápadům by mohla směle závidět i Pytlákova schovanka. Ale Slavínský celému světu zatloukl, že natočil velmi zábavnou parodii. Jeho chyba. (13.12.2012)

Vývoj postav a jejich nahodilé charakterové lámání se nedávají smysl a dokola omílané téma vdavků a naivní zamilovanosti nic nového nenese, ale ty perly, co tady zase padají... „Prosím tě, Petříčku, odpusť mi to, já jsem takové ubohé lidské telátko. Já už to víckrát neudělám.“ Ferbasová, "žena démon, ďábel, bestie a upír", je slunce prvorepublikových braků prorostlých dekadentními incesty a dvojsmysly. „Petříčku, prosím tě, našupej mi. Namel mi, namel mi, co se do mě vejde!“ - Fenomenální! (05.11.2015)

Nezvládlý pokus o zesměšnění hodně pokleslého melodramatu, v níž Věře Ferbasové (i když z jejích úst vyslovované - Jsem žena upír, jsem žena démon... zní vtipně a mile) její masochistická přání nikdo nesplní (její touha dostat na zadek je opravdu nahlas vyslovováno neuvěřitelně často). Za určité pozitivum považuji obsazení Evy Vrchlické v roli ziskuchtivé matky (kupodivu Slavínský nevyužil ku prospěchu věci svou oblíbenou Nedošínkou) nezaměstnaného sazeče, role ji padla a škoda, že ji český film téměř neznal. P. S. Pozorný divák si jistě všiml, jak Věra Ferbasová se pere se svým nevlastní synem oblečena do krátkých kalhot a poté utíká po schodech v dlouhých. (13.12.2010)