Můj přítel Fabián

Budovatelský výrobní film o sociální integraci cikánů do výrobní sféry. Cikáni naprosto negramotní a práci a škole se vyhýbají jako čert kříže. Ale je tu cikán Fabián, který snahu projeví, když mu svářeč Trojan podá pomocnou ruku. Reakce okolí však nijak nepřekvapí a tak problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Trojana si zahrál Ladislav Chudík, Fabiána Otto Lackovič, který si cikána zahrál ještě mnohokrát, a jeho syna Fabiánka pozdější režisér Dušan Klain. Poznal by ho tu někdo? Námět a děj není nezajímavý, ale celkovou atmosféru velmi kazí propaganda své doby. Film byl dokonce vyroben v barvě a tak rudá zář z celého snímku skutečně jenom září. Je tu zachycena a dosti pozvedána rasistická nálada v tehdejší československé společnosti. V zájmu je však odstupující kulturně-sociálně-politický experiment, jehož výsledkem měla být podle vládnoucí komunistické strany totální převýchova člověka dle zásad učení marxismu-leninismu, základní doktríny stávajícího režimu. Podle historických pramenů to snímek neměl v žádném případě jednoduché. Připomínky k němu měl dokonce i tehdejší ministr kultury Václav Kopecký. Původně byl snímek hlavně v dialozích daleko tvrdší, ale museli zasáhnout cenzurní nůžky. Dnes by však takovýto film už nemohl vzniknout vůbec, takže s ohledem na tehdejší temnou dobu, klobou dolů. Ve svém smyslu je to filmový počin více než odvážný. (02.02.2017)

Tak tahle agitka tedy mocně tahala za ocas. Já jsem celý film nepobral, proč chodil ten malý cikán do večerní školy s otcem, a ne do normální. No, hercům něco dát musím, to se musí nechat, že zvládli role zodpovědně. Hudba z toho dělala zbytečnou kovbojku. Závěr s těmi směnami byla taková pitomost, že se to nedalo. To asi dostal scénárista rozkazem či co. Ať žije KSČ hihihi. (25.10.2016)

Velice sympatický film o sbližování romské komunity, přicházející za prací do Ostravska. Můžeme se ptát - bylo to tak nebo nebylo. Filmy z 50. let nepostrádaly bohudík výchovný moment, zde vyjádřený představou, jak by mělo začleňování Romů, kteří postrádali jakékoliv vzdělání, do nové společnosti. Zároveň je to film, který nezamlčuje základní problémy, které s sebou toto sbližování přinášelo. Na jedné straně příliš idealistické představy, na druhé nedůvěra a velice snadná ztráta důvěry a návrat ke starým zvyklostem. Zde byla ukázána láska Romů k hudbě, ale i jejich přirozený sklon k alkoholismu v pro ně cizím prostředí. Proto tolik tápání a nedorozumění mezi svářečem Trojanem a Gejzou Fabiánem. A objevila se tu i snaha Gejzu obvinit z poškození motorů... (31.03.2021)

Pohádka z dávných časů, kdy Cikáni dosud nezmutovali v Romy, chtěli pracovat a učit se a hodní strýčkové Gottwald a Zápotocký jim to dopřáli. 1) Přilákal mě 32letý Ludvík Aškenazy jako scénárista._____ 2) Zajímavé a dodnes aktuální pojetí začlenění Cikánů do společnosti a odraz rasistického smýšlení části společnosti pohřbil nadšeně budovatelský konec. Musíme to zkrátka dělat líp. Všichni. Viď, Fabiáne?_____ 3) Je poučné a zajímavé současně sledovat zásahy censorů do tvorby filmu, jak uvádí ve své zasvěcené recenzi Věra Adina Šefraná._____ 4) Zaujal mě 14letý Dušan Klein (Fabiánek) s neobyčejně svůdně podmanivým úsměvem._____ 5) Až dojemně na mě zapůsobilo hudební vystoupení cikánské kapely: neumíme mluvit, umíme zpívat. A že to ten Elemir Saszy (hezký cikánský zpěvák) fakt uměl. (26.10.2019)

Je to schematická agitka nejhrubšího zrna, ale přesto výjimečně zajímavý snímek. Zatímco témata jiných socrealistických filmů (jako pětiletky, ženy na traktoru, rozorávání mezí, nová úloha umění apod.) jsou z dnešního pohledu už čistě historická, v Mém příteli Fabiánovi se typické schéma přerodu v "nového člověka" setkává s dodnes velmi ožehavým problémem. Bavila mě naivní odvaha, s jakou je k tomuto problému přistupováno: Kde jinde uvidíte, jak se Cikáni přetahují o písanky a sní o pionýrských šátcích? Oldšetrhend Chudík a jeho ženský ekvivalent Bublíková jsou konstruováni jako švýcarští hodináři cikánských duší, ale je jim dopřáno i jedno významné škobrtnutí, které dokáže, jak křehké duše těch lidí jsou a jak malicherné jsou osobní záležitosti oproti velkým společným věcem. (14.08.2010)