Můj přítel Fabián

Budovatelský výrobní film o sociální integraci cikánů do výrobní sféry. Cikáni naprosto negramotní a práci a škole se vyhýbají jako čert kříže. Ale je tu cikán Fabián, který snahu projeví, když mu svářeč Trojan podá pomocnou ruku. Reakce okolí však nijak nepřekvapí a tak problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Trojana si zahrál Ladislav Chudík, Fabiána Otto Lackovič, který si cikána zahrál ještě mnohokrát, a jeho syna Fabiánka pozdější režisér Dušan Klain. Poznal by ho tu někdo? Námět a děj není nezajímavý, ale celkovou atmosféru velmi kazí propaganda své doby. Film byl dokonce vyroben v barvě a tak rudá zář z celého snímku skutečně jenom září. Je tu zachycena a dosti pozvedána rasistická nálada v tehdejší československé společnosti. V zájmu je však odstupující kulturně-sociálně-politický experiment, jehož výsledkem měla být podle vládnoucí komunistické strany totální převýchova člověka dle zásad učení marxismu-leninismu, základní doktríny stávajícího režimu. Podle historických pramenů to snímek neměl v žádném případě jednoduché. Připomínky k němu měl dokonce i tehdejší ministr kultury Václav Kopecký. Původně byl snímek hlavně v dialozích daleko tvrdší, ale museli zasáhnout cenzurní nůžky. Dnes by však takovýto film už nemohl vzniknout vůbec, takže s ohledem na tehdejší temnou dobu, klobou dolů. Ve svém smyslu je to filmový počin více než odvážný. (02.02.2017)

Je to nádhera, téma stále aktuální, stále přítomné, stále bez odpovědi. Šablonovité postavy krásně kontrastují s barevnou kamerou Ferdinanda Pečenky, všichni hrají pod Weissem velký agatiční pathos a jak je to naučné, tak je to dojemné. Na svém místě jsou všichni z představitelů dokonalých lidí dneška - Kubešová i Bek, Krejča i Vrchota. Báječný je adolescent Dušana Kleina, pro pamětníky pak Fanda Mrázek. (31.07.2019)

Spisovatel a novinář Ludvík Aškenazy, autor knih povídek „Sto ohňů" a „Německé jaro", se nám představuje jako filmový autor po prvé. Z jeho povídky „Dva Gáboři" (jak se původně Fabián jmenoval) vznikl film „Můj přítel Fabián". Ovšem filmová povídka poskytla pouze základní námět, ostatní načerpali scénáristé Aškenazy a Weiss při pobytu na ostravských stavbách. Ve filmu je řešena jedna z palčivých otázek našeho života — výchova cikánů a náš poměr k cikánům. Autoři chtěli filmem ukázat na rasistické předsudky, které vězí ještě v mnohém z nás ve vztahu k cikánům, a současně i dokumentovat, jak naše nová společnost v duchu socialistického humanismu dává cikánům plná poli tická, sociální a kulturní práva, jak se snaží o jejich sociální a kulturní povznesení. Těm cikánům, které buržoasní repu blika postavila mimo společnost a mimo zákon, těm cikánům, které hitlerovci odpravovali v plynových komorách. Především však chtěli autoři dokázat, v čem spočívá „umění zacházet s lidmi". Tato myšlenka prolíná celým filmem. Řešení konkrétních problémů dokazuje, že všechno naše úsilí nesmí směřovat jen ke gigantickým stavbám a plnění plánu, ale také k blahu pracujícího člověka. Je jen na škodu, že chabá stavba scénáře, který se rozvíjí příliš episodicky a bez prudšího konfliktu, i některé mylně pojaté vztahy (Trojan— Řepka), ubírají filmu na umělecké síle a přesvědčivosti. POZNÁMKY: Námět a spolupráce na scénáři k filmu „Můj přítel Fabián" je první prací spisovatele Ludvíka Aškenazyho pro film. Režisér Jiří Weiss natočil umělecké filmy "Uloupená hranice" (1947), „Dravci" (1948), „Poslední výstřel" 1950), „Vstanou noví bojovníci" (1951 — za tento film byl vyznamenán státní cenou). V současné době dokončil režisér Weiss film „Punťa a čtyřlístek". Ferdinand Pečenka natočil v posledních letech filmy „Poslední výstřel" (1950), „Posel úsvitu" (1951), „Mikoláš Aleš" (1951), „Mladá léta" (1952); „Plavecký mariáš" (1952), „Měsíc nad řekou" (1953). V roce 1954 natočil filmy „Cirkus bude" a „Stříbrný vítr". Skladatel Jiří Srnka složil v posledních letech hudbu k filmům „Poslední výstřel" (1950), „Vstanou noví bojovníci" (1951), „Akce B" (1952), „Usměvavá zem" (1952), „Nástup" (1952). Za hudbu k filmu „Měsíc nad řekou" byl poctěn státní cenou. — Otto Lackovič debutoval ve slovenském filmu „Kozie mlieko" v roce 1950. První jeho významnou rolí byla úloha trestance Maliny ve filmu „Nad námi svítá". Po Fabiánovi vytvořil jednu z hlavních postav v Krejčíkově filmu „Frona" a v Krškově filmu „Stříbrný vítr". Ladislav Chudík hrál ve slovenských filmech „Vlčie diery" (1948), „Priehrada" (1950), „Lazy sa pohly" (1952) a v českých filmech „Nástup" (1952 — roli Bagára) a „Expres z Norimberka" (1954). Filmový přehled 1/1955 (22.07.2009)

Tak tahle agitka tedy mocně tahala za ocas. Já jsem celý film nepobral, proč chodil ten malý cikán do večerní školy s otcem, a ne do normální. No, hercům něco dát musím, to se musí nechat, že zvládli role zodpovědně. Hudba z toho dělala zbytečnou kovbojku. Závěr s těmi směnami byla taková pitomost, že se to nedalo. To asi dostal scénárista rozkazem či co. Ať žije KSČ hihihi. (25.10.2016)

Je to schematická agitka nejhrubšího zrna, ale přesto výjimečně zajímavý snímek. Zatímco témata jiných socrealistických filmů (jako pětiletky, ženy na traktoru, rozorávání mezí, nová úloha umění apod.) jsou z dnešního pohledu už čistě historická, v Mém příteli Fabiánovi se typické schéma přerodu v "nového člověka" setkává s dodnes velmi ožehavým problémem. Bavila mě naivní odvaha, s jakou je k tomuto problému přistupováno: Kde jinde uvidíte, jak se Cikáni přetahují o písanky a sní o pionýrských šátcích? Oldšetrhend Chudík a jeho ženský ekvivalent Bublíková jsou konstruováni jako švýcarští hodináři cikánských duší, ale je jim dopřáno i jedno významné škobrtnutí, které dokáže, jak křehké duše těch lidí jsou a jak malicherné jsou osobní záležitosti oproti velkým společným věcem. (14.08.2010)