2046

Musím říct, že film Kar-Wai Wonga na mě působí jako když se režisér rozhodl ušetřit, použitím kostýmů a prostředí z filmu Stvořeni pro lásku, a peníze, které na film měl vrazil do vytvoření několika jistě náročných futuristických scén. V jednoduchosti to vyjádří rovnice: 2046 = Stvořeni pro lásku + Blade Runner. Rok 2046, to je datum, kdy se Honk Kong už bez všech ochran a vyjímek stane součástí Číny. Tento rok zde symbolizuje nejistou budoucnost. Svou nejasnou dešifrací upomíná 2046 na Lynchovo Mulholand Drive. Příběh je do sebe uzavřen jako legendarní had Middgard. Rok 2046 je hraniční datum, za něž nelze dohlédnout. Za rok 2046 dějiny Honk-Kongu nesahají a tak je se třeba neustále vracet do vzpomínek a minulosti. -- Ono pohybování se mezi minulostí a budoucností nabízí vizuálně vytříbené spojení futuristických vizi s retro-filmem. Film vyprávějící o spisovateli erotických povídek se odehrává v 60 letech. Ale začíná, končí a neustále se vrací k číslu 2046. Hotely, prostituky, nejisté povolání, nic v hrdinově životě není stálého. Vše má ráz jen přechodného stavu. -- Přes vše, co bylo výše řečeno je nakonec 2046 (stejně jako ostatní Kar- Wai Wongovy filmy) především filmem o vztazích. Lyricko-eroticko-intimně laděný příběh je zasazen do vytříbeného prostředím plného alespoň zdánlivého přepychu. Barevné ladění je dáno převládáním červené a černé barvy. Pomalý ladný pohyb žen (pohupování v bocích) a stejně pomalý neladný pohyb androidek udává pomale plynoucí atmosféru celému filmu. -- Právě atmosféra, je hlavní devízou celého filmu. Pokud půjdete na sci-fi budete nepochyně zklamáni. Mě se však 2046 líbilo, a to víc než třeba právě Stvořeni pro lásku. Důvodem je právě onen časový přesah, jež dodává filmu další dimenzi. (30.11.2004)

Navnadený sériou kvalitných filmov, ktoré som videl v poslednj dobe a v presvedčení, že nemôže ma už tretí film Kar-wai Wonga nudiť, som sa pustil do tohto. A stalo sa to, čo som neočakával. Film je síce v mnohom podobný základnej štruktúre jeho predchodcov, no vsadením sci-fi prvkov s nádychom fantasy sa mi stal omnoho prístupnejším. Krásne melodramatické plynutie, s rozprávaním môjho šikmookého obľúbenca Tonyho Leunga, sa mi azda len na chvíľku zdalo nudné, či pomalé. Plus mierna absencia citov mi nedovolí dať viac z hodnotenia. Všetko má ale svoj rozmer, svoj čas, idea je krásna, so symbolikou si konečne rozumiem. Každým ďalším Wongovým výplodom stúpa moje hodnotenie o hviezdičku, takže už len čakám na ďalší a dúfam, že sa nesklamem. 80%. (01.11.2007)

Asi můj nejmilejší film od Kar-wai Wonga. Dodnes s láskou vzpomínám na tehdejší projekci tohoto snímku v posluchárně č. 256 v II. patře fakulty strojní ČVUT v rámci - žel již dávno zaniklého - filmového klubu na ČVUT. Byl jsem tehdy ohromen podmanivou vizuální stránkou tohoto snímku, jakož i jedinečnou hudbou Shigeru Umebayashiho a oduševnělou krásou hereckých představitelů hlavních rolí. Ostatně soundtrack z tohoto filmu si dodnes čas od času pouštím a patří k mým nejmilejším OST vůbec. Filmový skvost, který mohu vidět znovu znovu a znovu, a nikdy mě nepřestane fascinovat. (21.08.2012)

Nádherný filmový zážitek od mistr honkongského filmu Wong Kar-Waye. Není lehké tento téměř bezpříběhový složitý film dokonale pochopit, pokud se ale ponoříte do jeho podmanivé atmosféry tak si toto mistrovské dílo opravdu vychutnáte (zvlášť na velkém plátně). Sekvence z vlaku do 2046 jsou taktéž velice působivé a jen tak na ně člověk nezapomene. Stejně tak herecké výkony, hudba a kamera jsou výborné. (03.04.2005)

Vazeni, predem se omlouvam, ze me hodnoceni bude vzhledem k vasim chvalozpevum pusobit jako pest na oko, ale nemuzu si pomoct - bylo to strasne slabe. Predchozi filmy Wong Kar-Waie se mi libily, ovsem thle byl muj nejhorsi filmovy zazitek za posledni dobu. Zaprve - mel jsem pocit, ze v tom kine sedim tri dny. Uz dvacetkrat se zdalo, ze se blizi konec, ale ten zdaleka neprichazel. Zadruhe - hlavni predstavitel byl presvedcivy asi jako nasi politici. Jeho slova "pak jsem se zamiloval..." jsem mu neveril ani za mak. Zatreti - hudba byla sice pekna, ale poslouchat ten samy hudebni motiv neustale znovu a znovu divaka brzo omrzi. Zactvrte - kamera byla sice taky napadita, ale na chlup stejnou sledujeme i u predchozich reziserovych filmu. A zapate - dej se potacel odnikud nikam, byl zbytecne roztristeny, stridani a prolinani casovych rovin je dnes ve filmu vice nez bezne, takze ani to me nezvedlo ze zidle. Pokud nekdo u filmu vydrzel do konce, i kdyz chtel uz petkrat odejit, gratuluju. A pokud vydrzel proto, ze si myslel, ze v nem nakonec neco najde a nenasel, nemusi se stydet. Ono to tam totiz nebylo. (01.03.2006)