Žena se špatnou pověstí

Zcela výjimečně mám mnohem radši moderní přepracování s Colinem Firthem než tuto Hitchovu klasiku. Vliv na tento nepoměr samozřejmě měla a má kvalita kopie, která se pánům a dámám v BFI příliš nevydařila. Namísto sledování sevřeného dramatu ženy, která dvakrát ztratila svou pověst, i obyčejná scéna v jídelním salonu vypadá jak z hororu a člověk spíše tuší, než aby skutečně sledoval. Při druhé šanci, kterou jsem filmu dala, nepomohl ani tradiční experiment LFŠ doprovodit němý film hudebním experimentem, tentokrát pod taktovkou hudební formace Kalle. Neb opět šlo o hudbu zcela nereflektující film jako takový. #LFŠ (17.06.2010)

Hitchcock režíruje tragický příběh mladé ženy poměrně nezaujatě, bez výrazného momentu. Několikrát mě dokonce vyrušila zkratkovitost, kde jedna textová tabulka nahrazuje celý komplikovaný vývoj děje a charakterů, což nutně ubírá na síle některých momentů. Nejasnost a nedořečenost ale není jediným problémem, protože (dobře hrající) Isabel Jeans není dostatečně výrazná a vedle nenávistné tchýně Violet Farebrother lehce zapadá - přesto ale jako by vedle těhle dvou zbytek herců ani neexistoval. Přes několik záporů je ale příběh "Easy Virtue" sám o sobě natolik silný, že dojem nutně zanechá. Jen film mohl být lepší. __ Titulky ZDE. (10.04.2010)

Moja prvá nemá hitchcockovka. Ani sa nechce veriť, že Hitchcock točil už za čias nemej éry, kedže jeho zlatá éra jeho filmov prišla až oveľa neskôr. Nie som natoľko znalý, aby som mohol hľadať podobnosti či známe režisejné postupy z jeho neskoršími prácami, každopádne niektoré filmové prvky (ako zoomujúca kamera, flasbacky a pod) by som čakal až vo zvukovej ére filme. Príbeh aspoň z dnešného pohľadu nie je nijako silný, skôr taký všednejší, ale niektoré samostatné prvky vedia zaujať (napr. súdne konanie, svokra). Možno keby Hitchock tak silno neľutoval hl. hrdinku, ktorá je mimochodom nedostatočne zaujímavá, a viac sa zameral aj na iné postavy, ale to je iba keby. Samotného Hitchcocka som vo filme nezachytil. (15.12.2016)

Hitchock je filmársky silný hlavne v úvodnej dvadsať minútovej koláži zo súdnej siene kde skvele volí prechody medzi scénami a kde zaujímavo prechádza z flashbackov naspäť do reality súdneho dňa. Akurát pri nich nie je veľmi ozrejmený osud Claudea Robsona, ktorý má spáchať samovraždu. Hitchcova režijná genialita v nemej ére je naplno ukázaná pri scéne s telefonistkou, pri ktorej divák, elegantne len skrz obraz, dostane informáciu o tom ako sa hrdinka rozhodla. Celkovo sa mi páči ako určité pasáže prejdú skratkami vhodne vysvetlenými v titulkoch, no pri určitých ako pokec na balkóne v Stredomorí mohol auteur skôr použiť nožničky. V poslednej tretine nás kŕmi naivnými scénami, pri ktorých si postavy nedajú pozor na jazyk pri rozhovore vonku a počuje ich hlavná hrdinka, resp. ako sa svokra dozvie, že akútože ženu si doviedol jej syn domov. So záverom nebol veľmi ani Hitch spokojný, ale som rád, že to nebol žiadny happy-end. (11.05.2021)

Na jednoduché historce si Hitchcock tříbí svůj scenáristický a režijní um. Scenáristický v tom, jak rozvíjí prvotní napětí u soudu, kdy různé věci mají svůj význam a čekáme, co se vlastně stalo. Zde jsou i režijně a kameramansky moc hezké záběry (scény z profilu, monokl, prolínačky hodiny - kývání hodinkami, láhev). Ale přece jen na 85 minut jsou jen vizuální pokusy, jakkoliv zajímavé, málo, a vše padá ve chvíli, kdy zjistíme, že napětí bylo zbytečné, že vlastně o nic nešlo (navíc dnes, kdo by se nad takovým rozvodem pozastavoval?), už jen sledujeme selanku, z níž už jen sem tam něco vynikne (geniální je scéna s telefonistkou na ústředně). A mimochodem, i zde je znát Hitchova úchylka dámských ložnic a okouzlení lesbickým sexem... (24.04.2012)