Nepřítel

Protivník patří k filmům, které budete sledovat bez sebemenšího emočního projevu, ale po skončení se budete cítit stejně na dně jako hlavní hrdina. Téměř dvě hodiny se ve filmu relativně nic neděje, sledujeme „obyčejné“ životní pohnutky jednoho muže, se kterým pravděpodobně bude mít vcelku dostatečný počet diváků, možnost ztotožnění a pak přichází závěr a stále nic. Je téměř až k neuvěření, že atmosféru chladnou jako psí čumák (studené barevné filtry na kameře a pomalé hudební tempo Angela Badalamentiho tvoří základ), dokázala režisérka Nicole Garcia udržet i během finále, které ač by mělo být emočním nářezem, který by slabší divácké povahy odrovnal, zůstává osudově pomalé a svým způsobem i nevyhnutelné. Film, u kterého přemýšlení, stejně tak jako jistá dávka trpělivosti bude bohatě odměněno. PS: Z celého srdce však děkuji deníku MF Dnes, ve kterém s čistým svědomím „vyžvanili“ závěr. To si pak divák opravdu užije. (23.07.2005)

Ťažko popísateľný film bez výrazného konfliktu, ak nerátame ten, ktorý má sám antihrdina so sebou. Časom samozrejme prichádzajú aj pochybnosti zo strany jeho okolia, ale tá Jeanova urputnosť, vďaka ktorej sa zdanlivo vôbec nič nedeje, naháňa strach rovnako ako konečné riešenie. On sa vlastne ani nesnaží a preto sa mu tak darí, je ako robot bez emócií, ktoré ale občas vyplávajú na povrch. Neviem, nakoľko chcel Garcia vyjadriť niečo hlbšie o našej spoločnosti, alebo iba prevádza na plátno skutočný príbeh, ktorý v jadre žiadne posolstvo nenesie, každopádne to celé stojí na Auteilovi a pokiaľ ešte nie ste na nervy z toho, že je pomaly v každom francúzskom filme, tak mu budete chcieť osobne doniesť svojho vlastnoručne vyrobeného Cézara. (25.02.2023)

Tento film na mě hluboce zapůsobil. Jde o příběh muže, jenž v jedné zdánlivě banální, ve skutečnosti však mezní životní situaci zaváhal a nikdy se již nedokázal vrátit zpět do normálu. Od té doby před všemi (i před nejbližšími přáteli a rodinou) chrání své křehké ego rostoucí konstrukcí lží a navenek projevovaným stoickým klidem. Zřícení těchto hradeb není schopen ustát a jeho destruktivita dostává volný průchod. Přiznávám, že mi hlavní hrdina byl nesmírně sympatický, a proto mě závěr filmu (způsob, kterým hrdina vyřeší zhroucení svých lží) zklamal - nevěřím, že by člověk v takové situaci skutečně jednal tak, jak film ukazuje. Jisté scény naznačují, že hrdina svůj kolaps řeší uváženě a s rozvahou, zatímco já bych čekal okamžité, zkratkovité a improvizované jednání. Nicméně jde jen o můj pocit a nejsem psycholog. Film rozhodně stojí za shlédnutí a moc se těším, až ho uvidím znovu. 7/10 (01.11.2005)

Film, ktory stoji a pada na Danielovi Auteuilovi /Jean od Floretty, Kondomedie/. Napinavy pribeh, film ma tempo a vyborne dialogy, takze divak sa rozhodne nebude nudit. Rziser Nicole Garcia odviedol vybornu pracu. Auteuil mozno nie je Gabin, ale je neskutocne tvarny herec, takze sa da s nim dobre pracovat a jeho skala hereckych moznosti je skutocne obdivuhodna. Zaver je uplne masakrozny, Daniel Auteil a Nicole Garcia na reziserskej stolicke sa predviedli : 100 % (16.06.2015)

„Horší než být chycen je, když vás nikdy nechytnou.“ Daniel Auteuil je hviezdou tohto filmu, ostatným hercom sa dostáva len málo času na plátne. Film sa rozbieha pomalým tempom, udrží si ho po celý čas. Po niekoľkých minútach zisťujete, že niečo s  Jean-Marcom nie je v poriadku. Keď kráčal chlapec v snehu s taškou na chrbte, prepadla ma hrôza. Nebude on pedofil? Prezradím len, že túto konkrétnu scénu som si vyložila úplne nesprávne. Jean-Marc má iný problém. Je ako chrobák hovnivál, ktorý pred sebou tlačí svoju guličku. Dostala som sa k filmu, ktorý vo mne zanechal veľmi silné pocity, ešte potrebné vstrebať. Je až biblickým posolstvom, kam až človeka môže dohnať život v klamstve, z jedného malého, nevinného problému, ktorý sa ešte dal riešiť, narastie do obludných rozmerov. Určite vo vás tiež bude na konci rezonovať otázka: „Prečo?“ (04.01.2023)