Psycho

Když jsem PSYCHO viděl na filmovce v narvaném kině, vzbuzovalo spíš smích, než zděšení. A nebyl to ten úlevný smích jako reakce na něco šokujícího, ale jako reakce na některé dnes již nechtěně úsměvné dialogy a situace ke konci filmu. Prostě doba se mění, co fungovalo před 40 a více lety, dnes už nemá takovou sílu. Oceňuji Hitchovo veliké překvapení pro nezasvěcené diváky (slavná scéna ve sprše a její zcela nečekaný důsledek) a šokující pointu. Také černobílá kamera je znamenitá, působivé jsou rovněž reálie, kde se film odehrává. Ale celkově na mě nejznámější Hitchův film hlubší stopy nezanechal. Jenom proto, že to natočil sám velký Mistr, nebudu plýtvat absolutním hodnocením :o) Z pohledu historického za pět*. Z čistě subjektivního pohledu a celkového emocionálního prožitku za slušné čtyři*. (24.08.2003)

No ja neviem, keby som sedel v kine pred štyridsiatimi rokmi, tak by som sa asi po*ral od strachu, no teraz, keď sme filmami s žánrom horror prepchatí a prepozeraní, majstrovstvo diela v horrorových scénach až tak necítiť. Samozrejme, štyri hviezdičky si zaslúži plné. Perkins je riadny psycháč. A keď vyletela z izby matka s nožom, to ma skoro pretrhlo. Navyše skvelá hudba! 85%. (14.05.2006)

U podobně "profláknutých" filmů je hodnocení těžší než obvykle, neboť je ovlivněno několika zásadními faktory. Jednak zubem času, kdy se stáří filmu velice často projevuje také v jeho kvalitě, neřkuli jde přímo o znechucení filmového zážitku (což není tenhle případ), tak i předem vyzrazenou pointou, zásadních scén atd., což už případ Psycha je (naštěstí tedy ne v mém případě). Já o závěrečném twistu neměl ani ponětí a slavná sprchovací scéna ve mě nevyvolala takové emoce, jako třeba chvilka napětí na schodišti. Samotný film byl v době svého uvedení určitě pecka, která překračovala nejrůznější milníky, dnes už jde (pro mě) o silný, atmosférický zážitek s vynikající hudbou, kamerou a nadlidským výkonem Anthony Perkinse. (17.05.2010)

Škoda, že ona zásadní scéna filmu nezůstala bez hudby, jak to bylo původně zamýšleno. Proslavený škrábavý motiv sice působí depresivně, ale také poněkud archaicky. Klasický film, v podstatě zakladatel žánru, má i dnes co nabídnout, na rozdíl od mnoha současníků (i, tady budu kacíř, některých filmů od mistra samotného - ano, připomínám svůj názor na Na sever severozápadní a tak dále). (11.10.2005)

Rovnou se přiznám, že ve mě Psycho nezanechalo očekávaný dojem. Pár působivých scén (samozřejmě ona profláklá sprcha se mezi ně počítá), černobílý materiál, "kvílivě drásající" Herrmannova hudba a přímočarost (žádné velké chození kolem horké kaše, jde nám o vraždy, tak se jimi hezky budeme zabývat) nestačí k tomu, aby ve mě tohle dílo vyvolalo mražení a strach jako celek a obdiv k autorovi. Ano, je to dobře zrežírované a ve své době si zřejmě diváci v kinech zakrývali oči, ale pro mě čas velkou část působivosti požral čas a také "vysvětlující" scéna s psychiatrem na konci filmu dost srazila výsledný dojem. Je to možná můj problém, ale Psycho mě nenadchlo tak, jako většinu diváků, rozhodně od něj ale nikoho neodrazuji. Je to dobrá lekce z dějin filmu a vlastně i povinnost každého filmofila, tohohle se lidé v šedesátých letech báli, i když popravdě - pořád mi nějak nedochází, proč (mimochodem, nečekejte horor, Psycho jím není ani náhodou). (08.06.2007)