Okno do dvora

„Když musí ředitel General Motors desetkrát denně na záchod, tak to jde s celou zemí z kopce." I taková myšlenka se dá vyprodukovat při nedobrovolným čumění z okna. A já mám rád, když se podobnými postřehy dokáže odlehčit detektivka plná nejistoty, úvah, vyvratitelnejch faktů a nenápadně se stupňujícího napětí. (16.06.2012)

OKNO DO DVORA je dokonalý film, všechno (každá věta dialogu, každý stylistický prostředek, každý prvek narativní struktury) v něm má svůj význam, odkazuje k záměru celku, přesto jsem s ním měl opět drobnou potíž, zejména po dramatické stránce (hrdina a padouch oddělení po většinu filmu zdánlivě nepřekonatelnou propastí mezi voyerem a jeho objektem); ani tolik zmiňovaná Hitchcockova mravní přísnost mi nepřipadá zvlášť zajímavá, pokud není bezprostředně zabudována do zápletky jako dynamický dějový prvek (koho v dnešní době zajímá etika šmíráka?). Troufám si ale říct, že na potřetí bude zase o kus líp, Hitchcock byl neskutečně hluboký filmař, i když by to jeden na základě žánrů a zápletek jeho filmů neřekl... (07.01.2008)

Že je Hitchcock Majster, dokazuje i týmto filmom .... Je to vlastne psychologická hra na sledovačku, kde sledujeme len pantomímu bez slov, a význam činov si musíme domýšľať. A o to tu ide. Domýšľať si vraždu, samovraždu, milenecké orgie, či hádku.... alebo je to trochu inak .....? Napätie v Okne do dvora sa dá cítiť až v druhej polovici filmu. Škoda , že to nie je od začiatku .... BTW, nepochopil som, ako sa môže taká bohatá a distingvovaná slečna až tak "vnucovať", bez toho, aby nahnevane netresla dverami bytu muža, ktorý o ňu nestojí z dôvodu veľkých "sociálnych rozdielov" (17.11.2005)

„Ženská intuice sice pomáhá prodávat časopisy, ale v reálném životě je to pořád jen pohádka.“ Horko a ubíjející nuda. Týdny pozoroval tak akorát sousedy. A až pár dní před sundáním sádry z nohy to začíná být pekelně zajímavé. Okno do dvora reprezentuje vrcholnou závěrečnou sérii Hitchcockovy tvůrčí práce, podmanivost snímku spočívá mimo jiné v tom, že i dnes poměrně snadno uvěříme, že to, co se postavám děje, se klidně může stát i nám samotným. Navíc prakticky vše sledujeme úhlem pohledu bytu Jamese Stewarta. Gradaci napjaté atmosféry umí Hitchcock báječně, udržuje děj v pohybu, i když operuje na malém prostoru. (12.04.2015)

Hitchcock 50. let, to jsou především všechny ty slavné filmy se Stewartem a Kelly, v Oknu do dvora je máme hned oba. Není to špatné, sledovat ten vztah morouse upoutaného na křeslo s nohou v sádře a jeho snahu se rozejít s načančanou blondýnkou, jejíž jediná starost je naškrobená sukně. Díky mikrosvětu pavlačového dvora se toto vztahové nic mění v atraktivní detektivku a nakonec i ten vztah hlavních hrdinů se mění v cosi, co stojí za pozornost. Vcelku příjemný zážitek, vhodný k občasným reprízám. (05.06.2017)