Provaz

"Morální koncepce dobra a zla neplatí pro intelektuálně nadřazené." Je skvělé, když studenti řádně poslouchají svého učitele, převedou teorii v praxi, skromě se zařadí mezi nadřazené a uměleckou vraždou odstraní jednoho méněcenného kolegu. Je mi sympatické, že jsou to chlapci hraví, takže neopomenou dokázat nic netušícímu světu svou intelektuální převahu a tím dávají od začátku vědoucímu divákovi šanci na velmi zajímavou podívanou. A já, inspirován tímto dílem, se jdu s provazem v ruce mrknout po někom méněcenném. (07.01.2016)

Existuje vůbec způsob, jak ospravedlnit vraždu? Na tuto otázko se snaží odpovědět tento film. Celé to působí dost minimalisticky, protože se film odehrává pouze v několika místnostech. Dva kamarádi tak nějak z legrace (nebo vzrušení) zabijí jiného kamaráda. Poté uspořádají v tom samém bytě večírek. Vzrušení z dopadení je opravdu baví a vše může každou chvíli prasknout, nervozita pracuje. Podaří se některému z pozvaných jejich čin prokouknout? James Stewart tu předvádí skvělý výkon jako vždy. I přes krátkou stopáž je snímek dost nabitý a zajímavě pracuje s kamerou. "Kde je David?" (10.10.2019)

Bravurně natočené divadelní drama schopné i po více než 60 letech "popřít svou dobu". Ladná kamera s neviditelnými střihy, strohá a účelná mizanscéna, jedna znepokojivá večerní párty plná intrik a v jejím centru charismatický a vychytralý James Stewart. Velká škoda, že atmosféra nebyla hustší, popř. temnější a znepokojivější. Taktéž psychologie zasloužila více propracovat, celé odhalování "dokonalé vraždy" závisí jen na přehnaně labilním Philipovi a jeho přešlapech. Velký respekt si u mě film získal subtilní kritkou tehdy ještě teplého (ehm) Hitlera, potažmo celého konceptu lidské nerovnosti a rádoby oprávněného vyvražďování (otázka do pléna: bylo úmyslem kritizovat i Nietzscheho teorii nadčlověka?). 8/10 (01.03.2013)

Čekal jsem experiment a ne film. Něco kde na sebe režie strhne veškerou pozornost. Prostě ten druh filmu, u kterého je poutavější ta část "jak je to uděláno" spíše než snímek samotný. No, a ono je to přesně naopak. Brilantní dvojsmyslné dialogy tu dominují, udávají tempo a ani chvíli nenudí. Navíc to Stewartovi v té cynicky kousavé poloze až neuvěřitelně sedne. Jsem v tom zrejmě sám, ale pro mě jeden z těch úplně nejlepších Hitchcocků. Možná i proto, že tohle díky nepřítomnosti té jeho typické stylizace vlastně ani Hitchcock není. (03.01.2009)

Provaz je se svou reflexí nacismem zneužité Nietzscheho teorie o nadčlověku skvělým potvrzením mé hrubé teze o tom, že každá filozofie je potenciálně nebezpečná, ale smrtící se stává až v případě, že je špatně vyložena či naopak dokonale pochopena, resp. filozofie je vždy taková, jakou ji chceme mít. Samozřejmě, to co dělá legendární Provaz Provazem není pouze otevřený myšlenkový přesah, ale především mistrovsky vybroušené dialogy překypující cynickými narážkami, tisíci tisíckrát rozebíraná režie, tj. Hitchovo rozhodnutí natočit film, který by byl zrcadlem divadlu a doslova vypadal jako nepřerušovaný provaz vnitrozáběrové montáže (nebýt nutnosti utnout obraz po odvinutí desetiminutové cívky, věřím, že by se pokusil natočit vše v jediném záběru), ale i jednoduše geniální příběh, jehož největší napětí a nejistota pramení z faktu, že od samého počátku víme, kdo a co a proč a jak. Jak dokládá Provazem provázaná pasáž ze slavné knihy Rozhovorů, sám Hitchcock nebyl s výsledkem nikdy spokojen a celý počin považoval za nepodařený experiment a omyl. Otázkou zůstává, jestli právě takový postoj autora není tou nejlepší referencí, jaké se může podobně mistrovskému a nadčasovému dílu dostat. Projev božského Jamese Stewarta nepočítám. (17.01.2009)