Rozdvojená duše

Spellbound sice není v mých očích až tak vyšperkovaný klenot jako je tomu u jiných Hitchcockových děl (zejména trio Rear Window, Vertigo, Psycho), nicméně pořád se jedná o perfektně napsaný, vystavěný a filmařsky nevšedně vtahující příběh; doplněný navíc o klíčový motiv psychoanalýzy, s nímž scénář velmi nápaditě pracuje, a konstrukci snu coby vodítka k rozuzlení záhadné vraždy psychiatra dr. Edwardse (kreativní dozor S. Dalího). Ústřední dvojice klasického Hollywoodu ztvárněná Ingrid Bergmanovou a charismatickým Gregorym Peckem je jakousi jistotou, jež nemůže selhat, obdobně jako režijní koncepce velkého mistra napětí. Přídavek tvoří nádherné hudební téma Miklóse Rózsy, po právu oceněné Oscarem. Leč asi navždy zůstane v pozadí za jinými klasikami, rozhodně si Rozdvojená duše zaslouží diváckou šanci. Zklamání v žádném případě nehrozí. Těším se na druhé zhlédnutí, třeba doplním o poslední hvězdičku. Na první podívanou mě lehce zklamala práce s tempem a jakási nevyváženost tří dramatických bloků filmu (první část je raketovou rychlostí poháněna kupředu, druhá zase poněkud natažená a konec pak opět příliš rychlý). (29.06.2023)

Zajímavý thriller (nutno dodat, že s romantickými prvky), a jako vždy je Hitchcock originální. Zažil jsem už tvůrce, kteří pořád točí v podstatě dokola to stejné, ale Hitch... Často se ve své kariéře pohyboval na hranách thrilleru a krimi, jenomže pořád vymýšlí něco nového a to nové je i přes to, že se mi ne úplně všechno od něj líbilo (například Dial M bylo od mistrovského kousku vzdáleno prozatím nejvíce), dokonalý filmový zážitek. Platí to i zde, ačkoli těch výtek budu muset pár vynést. Například si myslím, že Gregory Peck není až tak vhodný partner pro Ingrid Bergman. Kvality, pravda, má, ale souhra je někdy dle mého názoru pro dobré hodnocení podstatnější. Dále - zase se mi potvrzuje, že když někdo určitou věc označí nálepkou "legendární" atp., budu při sledování oné věci zklamán. Ano, mám na mysli tu snovou sekvenci, čekal jsem ji trošku lepší, i s tehdejšími technickými možnostmi. Původně jsem chtěl polemizovat nad romantikou, která byla typicky filmová a typicky hollywoodská, ale na druhou stranu - ona je vlastně v pozadí, film je o něčem jiném. Ale proč se rozčilovat, Hitchcock znovu diváka nenapodobitelným (tak jedinečným, že bych použil i přívlastek "hitchcockovským") způsobem napíná i například v na první pohled banální scéně, kdy Ingrid chce sebrat dopis ze země. Zrovna hlavní aktérka (naprosté opomenutí Akademií nekomentuji) je vlastně důvod, proč jinak nikterak přelomovému filmu dávám pět hvězdiček. Tak krásná, a tak skvělá herečka... ale na film se dobře koukalo i bez ní, viz výše mnou vypsané klady. (20.04.2009)

Když jsem si přečetl obsazení a zkazky o Dalího snové sekvenci, měl jsem vzhledem k režisérově věhlasu vysoká očekávání. Fakt, že sám Mistr byl se svým dílem nespokojen, mi přišel jako typický perfekcionistický úlet, jemuž netřeba přikládat význam. Bohužel tentokrát tomu tak nebylo a sebekritika byla oprávněná. Rozdvojená Duše není špatný film, bože chraň, to ne. Jen vzhledem k "základnímu kapitálu" není zdaleka tak dobrý jako být mohl. Vypjaté scény, ve kterých šílenství nabývá vrchu nad příčetností, mají skvělou atmosféru a výtečnou "psycho" hudbu - po právu oceněnou Oscarem, i když k poslechu mimo film bych si ji nejspíš nepustil. Snová sekvence - naprostá bomba, kam se hrabe psychotické intermezzo "Where is the fish?" v Meaning Of Life. Jinak je to ale slabé a i nádherná božská Igrid Bergman mi obzvláště v závěru filmu přišla jako přehrávající začátečnice. Scénář působí nedotaženě a místy až hloupě či naivně, výtečná stěžejní zápletka se řeší způsobem řekl bych nedůstojným. Celkově "pouhých" 70%, ale rozhodně jde o dílo, které je třeba vidět. (20.07.2007)

Spojení Hitchcocka s Ingrid Bergman a Gregory Peckem snad nemohlo skončit špatně, i když to mohlo být o něco lepší. Film o muži, který zaujme místo ředitele sanatoria a následně je prohlédnut jako neznámý cizinec, který možná zabil zmizelého pravého nástupce ve vedení ústavu. Za krátkou dobu však dokázal okouzlit přední psycholožku, která do něj vkládá nejen naděje na jeho vyléčení, ale také své srdce. Film má příjemnou atmosféru, která se stává naprosto úchvatnou snad jedině ve fantaziích Pecka, které psycholožka se svým učitelem studují a při kterých pomáhal Salvador Dalí, což je mimochodem velmi znát i pro neznalé jeho stylu. Rozdvojená duše dokazuje, že i silný muž vzhledem a jménem (holt Gregory Pack...) může být tou postavou, kdo potřebuje pomoc od na pohled křehké psycholožky. Režie samotného Hitchcocka je skvělá, v několika okamžicích úchvatná, ale výsledný dojem stále není tak úchvatný, jak u jeho filmů očekávám. (05.10.2008)

Psychoanalýza je v dnešní době provařeným tématem pop-psychologie, ženských magazínu či filmů, ale v roce 1945 to byla novinka a na filmu je to znát. Snaha vysvětlovat se bohužel podepsala na rozvleklosti hlavně střední částí filmu, která se skládá z neustále se opakujících Peckových záchvatů (dramatická hudba) a následných vyznání lásky (romantický motiv). Ovšem Hitchcock se docela vyřádil a vrcholná scéna s revolverem diváka uzemní i dnes. Mimochodem, Ingrid Bergman jako psychoanalytička poruší snad všechna pravidla etického kodexu doktora, takže z hlediska vědy jde o zápornou postavu. (03.11.2011)