Rozdvojená duše

Hitch ví, jak se dělá atmosféra a má výbornou schopnost vyprávět příběh, to mu nemůže nikdy nikdo odpárat. Jenže tady se nedoplácí na režii, ale na scénář. Takže ať ta dvě hlavní kuliočka kulí ta svá očka jakkoli podmanivě, nic mi nesebere ten nepříjemný dojem parodie na psychoanalýzu a dobrýtra z celé té veleslavné emancipace, s níž se museli chudáci muži po druhé světové začínat smiřovat a sžívat. Nejsem psycholog, psychoanalitik, ani psychopat, ale tak nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že do téhle čarodějné vědy nemá sebemenší vhled ani nikdo ze spellboundovského ansáblu. No a mladá krásná emancipovaná a talentovaná psychiatrička, co, s vkusem Bergmanovic Ingridce vlastním, odbývá své kolegy-nápadníky, a se lstivým pobavením využívá hotelového detektiva hrou na oddanou domácí puťtku, ta tomu teprve dala korunu, protože jestli byl jeden z režisérových záměrů vykreslit silnou moderní ženu (a scénka z hotelu mě v tom pocitu utvrdila), neměla se z ní po chvíli vyklubat amorem střelená kráva. Tyhle dva nedostatky na kráse bych ale filmu s radostí odpustil. Přibližně v 90. minutě jsem se v celku spokojeně rozvaloval v křesle a vyslovil nahlas obavu: "Hlavně, aby to nepřišlo s nějakým pseudošokantním závěrem." Když pomineme stupiditu novotvaru pseudošokantní a posuneme se o 8 minut dále, zjistíme, že se moje tušení potvrdilo a tím odsoudilo Rozdvojenou duši na vrakoviště nadějných filmů - do Průměru. (13.12.2013)

Film pobavil, udržel můj zájem i v nočních hodinách, na oba hlavní hrdiny je milo se dívat... Ale ta všespasitelná psychoanalýza, přes tu nemůžu! Na druhou stranu, kdyby ji Hitch chtěl zkarikovat, nemohl by to snad ani udělat lépe! Asi MI BRÁNÍ MOJE PODVĚDOMÍ dát 4*... Ale co... JSME VŠICHNI JEN UZLÍČEK ZÁBRAN, odhalila jsem svoje podvědomé komplexy, rozebrala si je a ĎÁBLOVÉ ŠÍLENSTVÍ JSOU Z DUŠE VYMÝCENI: Dávám 3* s mírným přesahem. (26.01.2014)

Hitchcock znovu předkládá příběh, ve kterém je jistý muž neprávem obviněn a musí to všem dokázat, ale tentokrát příběh ozvláštňuje tím, že onen muž trpí ztrátou paměti a není tedy vůbec jisté, zda tu vraždu spáchal nebo ne. Doktorka Petersenová je sice o jeho nevinně přesvědčena, ale její argumenty ve stylu "cítí to mé srdce" nejsou brány vážně. Jak to nakonec dopadne? Je mladý muž skutečný vrah? Co si na nás tentokrát Mistr napětí přichystal? Je to napínavé, dobře zahrané, výborně vygradované, je tam skvělá hudba a Dalí je můj nejoblíbenější malíř. Nekompromisně za pět. (15.07.2007)

Můžeme debatovat nad tím, zda naivní adaptace psychoanalýzy na Hitchcockův paranoidní příběh dnes již působí směšně, nebo ne (kdo viděl třeba Temnou minulost, ten ví, že to může být ještě mnohem horší). O čem ale není sporu je režisérovo mistrovství v budování atmosféry, gradaci scén, elipsoidní tvorbě vztahu mezi postavami, kdy stačí pár záběrů a podkresová hudba a divák se perfektně orientuje. Takové mrazení v zádech při stěžejních scénách uměl vyvolat snad jen Hitchcock. Dalího dechberoucí snová sekvence už je jen třešničkou na dortu. 90 % (10.01.2017)

Mysteriozní příběh zabalený do romantického hávu s parádní hudbou a vynikajícím hereckým duem na mě působil bohužel spíše nudným než převratným dojmem. Ze začátku jsem se sice do toho zakoukal ale pak tu poutavou a příjemnou podívanou vystřídala nemilosrdná dávka nudy, která zmizela pár minut před koncem. Pardon, ale za mě průměr. (24.02.2011)