Nadvláda

V zásadě to mapuje chov a porážku hospodářských zvířat v Austrálii. Pokud jste citliví k utrpení zvířat, není to asi dobrá volba pro sobotní večer se sklenkou vína. Já to mám tak, že bych taky radši viděl zvíře prožít tak nějak normálnější život někde na dvorku nebo na pastvě a pak rychlou a humánní smrt. Jenom pak to maso stojí čtyřikrát tolik, i víc... Každopádně velkochovy jsou odporná, odlidštěná místa, a i s těmi zaměstnanci to po nějaké době udělá svoje, takže jim to asi už ani nepřijde, že házet sotva narozeným prasátkem není normální. Vidět ta zvířata, jak se tam brodí a umírají ve vlastních výkalech je taky docela mazec, podobně jako stroje na třídění kuřat. (16.03.2019)

V prípade, že by vám niekto tvrdil, že tie zábery v Earthlings sú už predsa staré a že už sa také niečo nemôže diať, odporučte mu Dominion. Neexistuje iný dokument (z tých novších), ktorý by problematiku využívania zvierat priblížil komplexnejšie (možno... alternatíva: Land of Hope and Glory). Približuje všetky základné priemyselné odvetvia, pri ktorých zvieratá trpia. A nemusia. Všetci môžeme pomôcť to minimalizovať tým, že tieto krvavé produkty nebudeme kupovať. Prípadne sa zapojiť do kampaní neziskoviek a občianskych združení (na Slovensku napr. Slovenská vegánska spoločnosť, Humánny pokrok, Združenie za práva zvierat, Zvierací ombudsman, 269 Life Bratislava, Anonymous for the Voiceless). Celý dokument si môžeš pozrieť aj s českými titulkami TU (legal od autorov). (06.09.2018)

Myslel som si, teda mylne som sa domnieval, že som divák, respektíve jedinec, ktorý znesie viac než dosť. Ako milovník horor žánru všetkého druhu, som "arogantne" zvolil dokument "Nadvláda" s tým, že ma len ťažko niečo prekvapí. Strašne, doslova kruto som sa mýlil, pričom jediné čo môžem skonštatovať je fakt, že pokiaľ ste človek z radu "citlivý", na tento snímok sa budete pozerať s extrémnym sebazaprením, respektíve je viac než isté, že vydržíte maximálne tak 5 minút. Akékoľvek hodnotenie je spochybniteľné, no zároveň akceptovateľné. (26.09.2019)

Je těžké tento dokument hodnotit bez naprostých emocí. Už jenom kvůli tomu, že každodenně konzumujeme něco, co bylo brutálně zabito, bylo chováno v naprosto zničujících podmínkách a bylo mu vysmáno do očí, protože to je jenom bezmocné a nemyslící zvíře. Je otázkou, kdy tomu učiníme přítrž? Nepamatuji se, kdy jsem viděl film, který by mne zanechal takto bezmocného, takto znechuceného, takto naštvaného. Emocí je zde spousty. A ne přímo pozitivních. Nebudu pokrytec, sám jím maso a mám dojem, že se ho nikdy nevzdám. To ale neznamená, že musím podporovat takováto zvěrstva. Jak sám dokument předesílá, za což jsem velmi rád, jsme zvyklý jíst zvířata, je to v pořádku. Ale musí to jít dělat i normální a humánní formou. Jako vždy jsem znechucen lidskou rasou nad tím, že něco takového podporujeme a ještě to bereme jako každodenní chléb. Je normální si kopnout do bezmocného. Je v pořádku se smát umírajícímu. Je v pořádku být člověk. Je mi jasné, že jsem zaplněn negativními emocemi, ale něco, co s tím musíme udělat jsme my sami. I přesto, že jsem si jist tím, že zvířata se mezi sebou samými nechovají nějak humánně, je otázkou jestli nás to opravňuje se chovat ještě hůře. Už nikdy toto nebudu moct vidět. Nikdy bych nikomu nepřál toto vidět. Ale přitom, to musíme vidět všichni. (10.04.2020)

Tohle už nikdy nechci vidět znova! Zřejmě nejbrutálnější dokument, který jsem kdy viděl. A i když jsem plno věcí věděl a znal, tudíž si myslím, že se s respektem ke zvířatům chovám celý život, tak tento dokument mě některými záběry doslova sejmul. Sejmul tak, že i já, který normálně vydrží koukat na kdeco, jsem musel odvracet zrak. Autor je zřejmě totální šílenec, protože dát dohromady tolik tajných záběrů a zveřejnit je v jednom uceleném filmu, chce buď hodně nervů nebo hodně prášků. Film je situován převážně do Austrálie, odkud autor pochází. Postupem času zachází do celého světa, protože „tradice“ zabíjení zvířat pro blaho lidí, jsou všude, včetně bohužel i nás a vánočních trhů plných kaprů. O těch teda autor zrovna nemluvil, takže uf, byli jsme ušetřeni. Nicméně neberu si iluze a je mi jasné, že podobné budovy jako jsou množírny nebo nelegální jatka, jsou i u nás. Občas toho bývá plná televize. Na druhou stranu autor místy zacházel až za hranici extrému. Třeba u témat zoologických zahrad bych s ním i polemizoval. Pořád ale jako nástroj pro sebeuvědomění toho, co nám dává maso, je tento dokument více než vhodný. Nemusíte se nutně stát vegetariánem, stačí, když každé maso na talíři budete vnímat s absolutní pokorou. Dříve to tak bylo, tak proč bychom to v dnešním konzumním světě zrovna my měli vnímat jako samozřejmost? Díky Limo za tip! (16.10.2019)