Hrůza na jevišti

,,VRAHOVIA SA VRACAJÚ NA MIESTO ČINU, NIE DO DIVADLA." __ Dej som si pôvodne predstavoval úplne inak, avšak zásluhou vybrúseného scenára som boj aj tak veľmi spokojný. Vo ,,Hrôze na javisku" sa stretávame s radom motívov, ktoré Hitchcock uplatnil vo svojich dielach už predtým a ešte dôraznejšie s nimi začal pracovať neskôr. Máme tu zámenu identít, ,,nepravého páchateľa" na úteku snažiaceho sa ,,očistiť svoje meno" a čo je absolútne skvelé - bez toho, aby som priveľmi prezradil - je tu uplatnená falošná retrospektíva, ktorá otočí záverečný zvrat hore nohami a dodá posledným piatim minútam neobyčajné napätie. Pripomienky k údajnému afektovanému herectvu Marlene Dietrich sa nemôžu brať natoľko vážne zvlášť, keď vezmeme do úvahy, že svoju kariéru začala ako veľká hviezda končiacej sa nemej éry a okrem toho tu ,,hrá herečku". Film občas pôsobí nadbytočne a možno miestami taký ozaj je, rovnako tiež fakt, že niečo obdobné sa v skutočnosti jednoducho nemôže stať, avšak tieto nedostatky sú však vykompenzované skvelým uštipačným humorom (napr. nutnosť dáždnikov počas záhradného predstavenia). Hitchcockov zásadný film. (932. hodnotenie, 81. komentár k filmu) (26.07.2020)

Začínám mít zpětně dojem, že Mistr Hitchcock byl stejně rozjařený a nad věcí filmu vysoko postavený pán jako třeba Jacques Tati, jenom ho na rozdíl od JT neskonale bavilo to rafinovaně vzavinovávat a schovávat do různých pater samotné stavby filmu. Zřejmě mě čeká přehlédnout a přehodnotit celou jeho tvorbu novýma, pronikavějšíma očima. *** Tady dává další rozmarnou lekci ze svého semináře Filmové umění vs. realita (více v mém komentáři k Muži, který věděl příliš mnoho) a tentokrát si před závorku vytknul samo herectví, zastávání rolí, až se pro samé role na (filmovém) jevišti i ve (filmové) realitě málem vytratí příběh, který jste chtěli sledovat. Film je od počátku pomotaný, téměř každá postava zastává více rolí, než je možné naráz zvládnout, a uděluje více rolí ostatním postavám. Role se nezřízeně množí - pomáhá tomu nejen okolnost, že mladá herečka Eve se rozhodne předstírat, že je asistentkou slavné divy, aby přišla na kloub okolnostem vraždy, z níž je obviněn její milý. Nesmírně tomu přispívá skutečnost, že její tatínek má zálibu v detektivkách a v hlavě se mu rojí nápady, do nichž okamžitě všechny kolem sebe obsazuje, právě jako fakt, že její maminka má potíže s pamětí a každý v jejím světě vystupuje v nekonečně mnoha rolích tak vůbec. Čehož její manžel hojně a potěšeně využívá a identity se množí jako houby po dešti. Ale nikdo není jednoduše sám sebou, role se násobí a kumulují a také nazvájem vyvracejí, zmatky rostu a přitom hraní rolí a předstírání je prvotní příčinou katastrofy, k níž došlo, i klíčem k jejímu rozřešení. K pointě budiž dodáno, že je stejně nekompromisní jako nutná. Ačkoli celý film je královsky zábavnou rozjařenou filmovou radovánkou a rafinovaným, vesele filosofujícím komentářem k podstatě, povaze, svobodám i nesvobodám obsazování se do rolí , guilotinově břitký závěr je jediným možným východiskem - z příběhu, v němž se role tak nekontrolovaně rozbujely, že to člověka dohnalo až za okraj sebe, tam, kde se přestává sám chápat a poznávat, za hranice srozumitelné postavy, se nelze v úplnosti vyvázat jinak než smrtí, uštváním. Fanfarónsky zkonstruované dílo, které se pod pláštíkem rozmarné a převelice zábavné etudy dotýká samotné podstavy osobnostní zpronevěry, šílenství a zániku člověka, který propadne kouzlu unikání z role do role, jakmile mu na pokračování v rozehraném příběhu nestačí síly. Čím víc se tu Hitchcock zaobírá herectvím a filmovou/divadelní tkatikou, tím víc toho odkrývá o slabošské povaze člověka obecně. (25.08.2015)

Tak tohle mě zklamalo. Nejedné se o špatný film ale pro mě byl strašně špatně stravitelný. Přebytek keců neuvěřitelně škodil. Do toho mi navíc strašně chyběla ta Hitche atmosféra na kterou jsem byl zvyklý a ani rozvleklost tomu moc nepomohlo. No aspoň že příběh je dostatečně zajímavý a celý to vypadá dobře. Ale por mě zklamání. (12.02.2013)

Čo sme ochotný spraviť pre ženy? Hlavne ak sme do nich bláznivo a slepo zamilovaný. Myslím že odpoveď je jednoduchá: všetko. A je úplne jedno o akú vec či hlúposť sa jedná. Tréma je film, ktorý nevyčnieva s Hitchcockovej filmografie a ktorý sa drží svojho štandardu. Ale ako každý tvorca aj Hitchcock sa snažil neustále prinášať niečo nové a tým diváka zaujať a vzbudiť v ňom presne ten pocit, ktorý potreboval aby jeho príbeh fungoval. Inak tomu nie je ani tu. Na začiatku je nám retrospektívou vyrozprávaný príbeh, ktorého jedinou úlohou je nás zmiasť. A nielen nás. Aj hlavnú hrdinku, ktorá sa snaží dokázať priateľovu nevinu. Vďaka úvodnej retrospektíve si spája nesprávne súvislosti a to má za následok, že nedokáže vidieť očividné. My jej to nemôžeme mať za zlé, pretože film v tomto smere klame aj nás. Zľahčujúce miesta v podobe drobných vtipov a vtipných eskapád hrdinov uvoľňujú atmosféru a pripravujú nás na veľké rozuzlenie. Dramatických miest tu nie je veľa a skôr ako o triller sa jedná o sofistikovanú detektívku. Hitchcock tu využíva druhú projekciu, pohráva si s prvým a druhým plánom scény a ironicky hodnotí počínanie svojich postáv - čo sa prejaví v scéne kde sa aj sám mihne a pokrúti hlavou. Nejedná sa o najzaujímavejší Hitchcockov film, ale nenudí a je zábavný. (14.12.2011)

Neubráním se srovnání se snímkem Laura, který jsem viděl téměř ve stejnou dobu, a který má s tímto filmem mnoho společného. Tak jednak jako detektivka podle mě Stage Fright funguje lépe než výše zmíněný Premingerův počin, byl chytřejší (včetně té finty na diváka), napínavější a jeho velkou devízou byl velmi chytlavý humor, který mě opravdu bavil a také sympatický tandem dcera-otec (Alastairovi Simovi sedla jeho role dokonale). Vlastně jediným důvodem pro neudělení plného počtu (kromě trochu zbytečně riskující hlavní hrdinky) je v mém případě tendenční vykreslení vraha, které možná odpovídalo dobové představě, ale mně se příliš nelíbí. Jinak spokojenost a více než solidní 4*. (06.11.2012)