Případ Sloane

Lobbistický romantismus. Kvůli soustředěnému výkonu J.Chastain v roli Sloana ve washingtonském porcelánu a břitkým dialogům na úrovni kadence Big Short se dá skousnout i ta trochu násilně vpravená dávka idealismu do byznysu, jenž často funguje na principech korupce, své aktéry honoruje za amorální jednání a zájmy společenských skupin nadřazuje nad zájmy společnosti bez ohledu na meritum věci. Vzniknout u nás třeba Mister Dalík, zmůžu se jen na „Budu blinkat, podat misku..“ (19.01.2018)

„Jsem jen zdroj? Nic víc?“ - „Z profesního hlediska ano. Chápu, že máš pocity a svůj život, ale k těm žádné povinnosti nemám. Mám povinnosti k zakázce, a pokud je mezi tím rozpor, vyhrát může jen jedno.“ Filmy z podobného prostředí mě něčím lákají, tudíž u mě mají celkem slušnou šanci uspět. Třeba jako Slečna Sloane (to jako opravdu, „Případ“?!). Rovnou dodávám, že téma zbraní mě příliš nepálí, ačkoliv to je aktuální i v Evropě, ale rozhodně ne s takovou naléhavostí a dopady jako v USA. Příběh byl nicméně velmi chytlavý. Držel si slušné tempo, tomu pomohly místy až kulometně rychlé dialogy (schůze týmu), a naproti tomu chvilky „oddechu“ nenudily. A díky tomu, co vše se dozvíme o Sloane, dějová „překvápka“ nevyznívají jak vycucaná z prstů, tudíž i ten konec jsem přijal s nadšením. Stejně jako herecké výkony, jimž vládne Chastain, které tu „svini“ jdoucí přes mrtvoly věříte maximálně. I díky ní to vidím na silné 4*. „Potkal jsem tě, když jsi utíkala z dárcovské konference. Už jsi tu mohla skončit. Proč jsi neodešla?“ - „A co bych dělala?" (09.12.2017)

Je debutující Jonathan Perera pseudonymem Aarona Sorkina či není? Toť otázka. Spíše však není, jelikož tak do morku kostí ryze sorkinovský scénář by přes veškerou snahu nevyplodil ani Sorkin sám. Kulometné deklamující dialogy, neustálý frenetický pohyb, samá kvádra a kostýmky, prosklené kanceláře, postavy slouží čistě jako nositelé světonázorů/postojů, herci z Newsroomu, zákulisí a politikaření s vysokou politikou úzce propojené profese (v tomto případě lobbingu) a tak dále. Ano, jde o názorově neskrývaně angažovaný snímek (ve stylu Životu Davida Galea a jeho postoji vůči trestu smrti), ale to není na překážku vůbec ničemu. Je to totiž podchycené sofistikovaně i s citem. Navíc v jádru jde o sakra zdařilou heistovku, která dodržuje veškerá pravidla žánru. A to i bez loupeže jako takové. Zkušenější divák nepochybně finální tah prokoukne hned zpočátku (což mu nijak neubírá na působivém podání), ale na škodu tu není vůbec ničemu, protože to oplývá natolik nekompromisním tahem na branku, gradací (nemalý podíl na tom má, jak jinak, Max Richter), chladným vizuálem a hereckými výkony, že si to lze vychutnat na více úrovních než pouze jako "levičácký lobbing za zpřísnění pravidel pro nákup zbraní a čistší politiku". (29.08.2018)

Obsahově dostiučiňující... pro toho, kdo ještě věří v pohnutky mocných jiné, než požitkové. Jinak nečekaně poutavě podaný raport o politických a marketingových manipulacích, byť mírně zašifrovaný kadencí dialogů na hranici srozumitelnosti tak, aby se divák nestačil zorientovat v zajetých praktikách typu: "Alexi, dej vědět dodavatelům demonstrantů" a jiných záludností určených k přetváření veřejného mínění, přesto vnímavým jedincům leccos našeptne. Samotná slečna Sloaneová se zde stává odrazem doby v níž žije a prostředí, ve kterém se pohybuje. Ke zvýšené koncentraci pozornosti se tak nutně přidává střídání pocitů obdivu, opovržení i lítosti a vnitřní tahanice o jejich převládnutí, neboť špičkové pracovní nasazení, umocněné snováním intrik, chorobnou touhou po vítězství a necitlivým využitím všech dostupných prostředků, nebývá slučitelné s normálním životem a výsledkem je bytost tak osamělá, že by se i džigolo ustrnul. Jako pozadí se už už nabízela jedna ze srdceryvných traumošek, kterými podobně nelítostní hrdinové procházejí v dětství, budiž scénáři ke slávě, že se tímto směrem neměl potřebu vyjádřit - to však neznamená, že by si občas nešikovně nevypomohl nějakou tou berličkou, mírně urážející divákův ostrovtip, což, alespoň mně, bohatě vykompenzovala strhující Jessica Chastain a zážitek mi víceméně nezkazilo ani finální novosvětské pozdvižení v soudní síni, ba dokonce ani fakt, že se v důsledku přijetí zákona vůbec nejednalo o výhru... (17.09.2017)

Politika, lobbing, soudní prostředí. Super náměty a hlavně herecký koncert Jessicy Chastain, to se jen tak nevidí co ta holka předváděla. Při čtení titulků diváku může děj malinko unikat, ale finále je všem jasné a vám zůstanou ústa dokořán. Hned po prvním shlédnutí pálím plný počet hvězd. Příště raději s dabingem. 90% (with J.) (30.08.2017)